Překvapeně se na mě podívá „cože?!"
Odvrátím od něj zrak, takhle se na mě dívat nesmí „slyšel jsi."
„Levi, ne! Tohle nemyslíš vážně, že ne?!"
„Erene podívej se na sebe!"
„A podívej se na sebe ty!" vládne nad ním panika „chceš mě zničit?!"
„Právěže nechci!"
„Tak proč jsi tohle řekl?!"
Podívám se na něj, chytím ho za bradu a nasměruji si jeho oči na ty mé „umíš si představit jak moc mě právě tento obličej ničí?"
Zase našel v sobě odhodlání na křik „umíš si představit jak moc mě ničil pohled na tebe, jak krvácíš?! Umíš si představit jak moc mě ničil pohled na lůžko na kterém jsi bezvládně ležel?! Pomyšlení, že do rána umřeš?! A právě teď mě ničí myšlenka, že si do budoucna opět ublížíš?! Níčí mě to, že pokud to teď ukončíš, tak se zblázním, že už nebudu moc s tebou být! Umíš si to představit?!" opět jeho křik přestal a nastoupily po něm vzlyky „miluju tě Levi, tak zatraceně moc," zavzlyká.
Je mi špatně. Motá se mi z toho všeho hlava. Nízký tlak klesá až nakonec můj obraz před očima zčerná. Palčivá bolest v hlavě při nedostatku kyslíku mě zneklidňuje.
„Pane Ackermane!" uslyším od dveří, jenže to už pomalu upadám do spánku. Někdo ke mně běží, těch lidí je víc. Poslední slova, co uslyším jsou „pane Jaegere, prosím, počkejte na chodbě, ano?" chci ho tady! Ať ho neodvádí!Abych byl k vám upřímný, k tomu rozchodu jsem se nutil. Nechtěl jsem. O to víc mé srdce nezvládlo ten Erenův projev. Kvůli mně si prožil tolik bolesti. A já ho i tak nedokázal opustit. Věděl jsem to, ale i přesto jsem to musel navrhnout. Má myšlenka zněla asi takto „já jsem zničený dost, další šrám na srdci neuškodí. Avšak Eren je dítě naděje, které nikdy nesmí poznat, co je to šrám na srdci či duši."
Kradší kapitolka, však zítra se to dožene, to bude dlouhá kapitola :3
Chcete na konci příběhu (pokud se toho dožijem😂) udělat takovou kapitolu, kde bych vysvětlila, proč některé teorie byly špatně? Co se týče Erenovi smrti (Samozřejmě každému nějaká ta informace unikne, což plně respektuji)
ČTEŠ
Ve vzpomínkách (Riren/Ereri)
Fiksi PenggemarErene, už to bude pět let, co jsme se viděli naposledy. A bude to deset let, co jsme se dali dohromady. Možná si na mě už zapoměl, ale já na tebe ne. Jsem tvým velkým dlužníkem, nedovolím si na tebe zapomenout, to se nikdy nestane. Celý život si mi...