Ve vzpomínkách (Riren/Ereri)

Kapitola 74

     „Levi! Levi! Levi! Levi!..." otravuje mě Hanji za dveřmi. Pro vaší informaci je teprve sedm ráno.
     „Už jdu!" zavolám ke dveřím a rychle se nasoukám do tepláků. Pak jí dojdu otevřít.
     „Leví!" vběhne mi do náručí.
     „Hanji! Nemůžeš chodit později?! A vůbec, nemůžeš mi před tvým příchodem zavolat?!"
     „Vždyť víš, že vždycky sem v tenhle den v roce chodím! Musím se přesvědčit, že jsi v pohodě!"
     „Hanji, pusť!" rozkážu jí a ona poslechne. Poskakuje si do obýváku, kde se usadí na gauč.
     „Leví, kafé!"
     „Jsi si jistá? Vypadá to, jako by jsi měla energie na rozdávání," zamířím do kuchyně. Minimálně já ten kofein potřebuji.
     „Jasný! Bez kafe nepřežiju den!" piští na mě z obýváku.
     S nápoji přijdu k ní a usadím se do křesla.
     „Jak se má Eren?" zeptá se. Ví, že v tento den o něm můžeme mluvit, aniž by mi ubližovala.
     „Nejspíš dobře."
     „O čem jste si povídali?" upije ze své kávy.
     „Zavzpomínali jsme si na začátek našeho vztahu," odpovím jí se smutným úsměvem na tváři.
     „To muselo být hezký. Nikdy jsi mi neřekl, jak ten váš vztah začal a jemu klidně vyprávíš něco, co si jistojistě pamatuje. To není fér!"
     Krátce se jí zasměju „neříkej nesmysly. Víš toho víc než kdokoliv jiný. A to, že toho ví Eren nejvíc je samozřejmostí."
     „Leviane!" zaúpí.
     „Co? Nemysly si, že ti tu všechno řeknu. Nechtěla by jsi rovnou vědět jaké to bylo v posteli?" zasměji se jejím nafouklým tvářičkám.
     „A víš, že by to nebylo špatné? Kam na ty nápady chodíš?"
     „Hanji, nečekej, že ti tohle řeknu."
     „Fajn, tak si to nech pro sebe, ty tajnůstkáří."
     „A vůbec, přestaň mi říkat jinak než Levi," nakážu jí.
     „Proč? Eren ti mohl říkat všelijak! I Rivaille si od něj snesl!"
     „Eren je ale něco úplně jiného," vysvětlím jí už po několikáté.
     „To není fér!" protestuje. Napije se kávy a zeptá se „dal jsi Erenovi mé květiny?"
     „Jo, moc se mu líbily."
     „To jsem ráda, alespoň on umí ocenit mojí snahu a ne jako jeho přítel, který přede mnou všechno tají a nenechá si nic rozmluvit," začne na mě útočit.
     „Hanji, přestaň nebo se tu rozesměji smíchy."
     „Fajn, jak chceš jak chceš. No já budu muset vyrazit, dneska mám rande."
     „Jak dopadlo to minulé rande?" zeptám se rychle. úplně jsem vypustil to její slavné rande.
     „Fajn, musím ti ho někdy představit! Je s ním zábava."
     „S tím počítám. Musím zkritizovat vše, co se dá," usměji se na ni.