Ve vzpomínkách (Riren/Ereri)

Kapitola 104

     „Celé dva dny na luxusní lodi! No není to úžasné?" jásá Eren stojící vedle mě při oblékání.
     „Ani ne," prohodím otráveně. Nechce se mi tam. A to myslím smrtelně vážně.
     „Ale notak, Levi!" zasténá Eren.
     „To se za tím Erwinem tolik těšíš?" zeptám se ho.
     „ Vůbec. Ale budeme na projížďce. Náš výlet."
     „S mým šéfem," zkazím mu tu fantazii.
     Jeho úsměv zmizne „ty jsi opravdu... Bručoun," zanadává.
     „Jasný jasný, tak pojď, nebo nám odplují."

***

     „Levi, dnes jdeš nějak pozdě," diví se Erwin. Věnuji mu můj velice "příjemný" pohled a pozdravím ho velice "příjemným" hlasem. Podívá se na Erena, kterého okamžitě majetnicky přitáhnu za bok k sobě. Jen nad tím nadhodí znechucený pohled, ale mlčí. Když chce zmizet, zavolám na něj.
     „Erwine, kde mám sebrat klíčky od kajuty?" zeptám se dost ostře.
     „Kde asi, na baru," prohodí taktéž dost naštvaným hlasem.
     „Naštvaně štěknu na Erena, že jdeme pro klíče, abychom si mohli svá zavazadla dát do pokoje. Není toho moc, přece jenom tu jsme na jednu noc, ale i tak potřebujeme nějaké ty věci.

     To co se mělo stát, na to jsme nebyl vůbec připraven. Ani Eren ne. Oba dva jsme byli z toho vykolejení, zkazilo nám to večer, a co víc... Ohrozilo náš vztah.

     „To je parádní postel! Tak měkká!" piští Eren mezitím, co se převaluje na posteli. Povzdechnu si. Jako malé dítě, nemůžu si pomoct.
     „Jestli se ti tak líbí, tak bychom ji měli v noci vyzkoušet," zašklebím se na něj. Tím si získám jeho pozornost.
     „Ta myšlenka se mi líbí," prohodí kulišácky.
     „Super, teď se zvedej, jdeme na ten večírek."
     S nafouknutou tváří se zvedne a následuje mě ven. Jdeme po palubě, míjíme několik dveří a zabere nám dost dlouho, než se dostaneme na obří plac s malým orchestrem, občerstvením a celkovou zábavou. Tento večírek je speciální v tom, že sem jeden člověk mohl pozvat pět dalších a nemusí být jeho kolegové.
     Jsme ve finálové zatáčce, když tu najednou Eren zkoprní s pohledem upřeným před sebe. O zábradlí se opírá jeden kluk Erenového věku a koketuje s nějakou dívkou. Když se na nás podívá překvapí ho to.
     „Ahoj Erene, to je doba, co jsme se neviděli, od nižší střední," pozdraví ho přátelským tónem.
     „Y-Yuki, co tu děláš?" zeptá se zaskočený Eren.
     „Erwin je můj strýc. A vůbec, to bych se měl spíš já zeptat tebe. Nikdy mi neřekl, že pro něj pracuje někdo nový," zamyslí se.
     „Vlastně já pro něj nepracuju, jen jsem byl sem pozván," odpoví nejistě Eren. Ten Yuki pošle tu dívku pryč.
     „Oh tak," přikývne. Podívá se na mě, jako by mě zaznamenal teprve až teď. Z počátku byl zmaten, ale pár vteřin na to pochopil. Nadhodil tvář, která se mi vůbec nelíbila, ale Eren si jeho záludného úsměvu očividně nevšiml. Kdo je to? Ochranitelsky si Erena přitáhnu k sobě.
     „Nevěděl jsem, že s někým chodíš," celou dobu mě pečlivě pozoruje tím svým záludným úsměvem. Zamračím se na něj.
     „Erene, nepředstavíš nás?" zeptám se ho.
     „Zrovna  to samé jsem chtěl navrhnout já," zasměje se Yuki.
     Eren se nad tím napne, ale nervózně nás představí „Yuki, tohle je můj přítel, Levi," polkne „Levi, tohle je Yuki, můj bývalý přítel." On chodil se Smithovic klukem? Ano ano, vím že Erwin je jeho strýc, ale kruci! Oni mají v rodině i takhle hezký kluky?!
     Prohlídne si mě „krásný je, to ti musím nechat, ale kruci Erene, nečekal jsem, že mě vystřídáš za starocha nízkého vzrůstu. Ke všemu má takovouhle zachmuřenou tvář," posmívá se. Snaží se Erena shodit, ví, že si vše bere moc k srdci. „To se z tebe stal seme?" dodá posměšně.
     „Yuki, přestaň si dělat srandu," zaprosí s úsměvem Eren.
     „Oh, jo jasně, promiň, nikdy jsi nebyl na takovéhle srandy. Ok, nechám toho," usměje se na něj milým, avšak falešným úsměvem. To ale Eren nevidí. Podívám se na Erena, který je doteď omámen Yukim. Nezbavil se ještě citů k němu? Očividně tomu tak bude.
     „No nic, musím jít, tak snad se ještě potkáme," zvolá Yuki a odejde. Jeho pohled, co po mně hodil mi dal jasně najevo, že se Eren jeho maličkosti stále nevzdal. Nemusí se bát, všiml jsem si toho i bez něj.

Tak po delší době  zase další kapitolka :)