Ve vzpomínkách (Riren/Ereri)

Kapitola 18

     Už to je měsíc, co tu ten spratek je. Ještě jednou tolik a už ho taky nemusím nikdy vidět. Kupodivu na tohle nechci myslet.
     „Zdravím," pozdraví Eren, který se objevíl ve dveřích. Odložil si a přešel k rychlovarné konvici.
     Teď si vzpomínám, že jsem zapomněl koupit černý čaj. Jediná věcm která mi dokáže udělat dobré ráno. „Nic mi nedělej."
     „Jste si jistý?" zeptá se celý udivený a podívá se na mě překvapeně.
     „Nemám černý čaj, zapomněl jsem ho koupit."
     „Vlastně..." začne a přinese mi šálek čaje na stůl. Svůj šálek si odnese na své obvyklé místo. Potom větu dokončí „blízko ode mě je čajovna, tak jsem se tam včera stavil. Koupil jsem si pro sebe zelený a pro Vás černý čaj."
     Jsem ohromen. Proč je tak moc vůči mně pozorný?
     „Dneska už oběd máte?" zeptá se a zároveň odvrátí zrak.
     No počkat... Tohle je už podezřelé. Co to s ním dneska je? „Ne, proč?"
     „Vlastně... Udělal jsem i jeden pro Vás, když Vám tolik chutnal," začervená se.
     Napiji se čaje a tázavě na něj hledím. „Nezlob se Erene, ale za tímhle vším nebude jenom to, že mi chutnal," řeknu klidně, ale zároveň chladně.
     „Dneska to je měsíc, co  tu jsem. Už mi zbývá jenom měsíc. Já... Chtěl bych s Vámi tento měsíc vycházet. Pořád se jenom mračíte a odsekáváte jednou větou. Proč se nikdy neusmějete? Nebo se nebavíte s Hanji-san nebo Petrou-san?"
     „Do tohohle ti nic není Erene," až moc často mu říkám jménem. Nelíbí se mi to. „Navíc nějakým blbým čajem či obědem si mě nekoupíš. Nejsem holka."
     „Já vím, ale stejně by bylo hezké, kdybyste se alespoň pokusil se mnou vycházet."
     Odmčím se. Nemám co říct a tak jenom řeknu: „Možná jednou."

     Ten den byl takový zlom všeho možného. Po tomhle rozhovoru jsem si začal uvědomovat strašně moc věcí. Začal jsem tě mít rád. Začal jsem tě mít rád jako svého kolegu, což je vlastně úplný nic, ale pro mě to byl obrovský pokrok. S nikým se nevycházel. Ani s rodinou, ani s kolegy, s nikým. Tys byl výjimka. Jako jediný.
     A od tohoto rána mi čaj neudělal hezčí ráno. Tos byl ty, kdo mi dělal hezčí rána. Jako, kdybys byla moje naděje, že svět není černý, jak ho vidím.
     Toho si ohormně vážím. Tebe si vážím Erene, a vždycky budu ať se stane cokoliv.