Ve vzpomínkách (Riren/Ereri)

Kapitola 51

     „Ahoj Levi, co potřebuješ?" uslyším jen, co to zvedne.
     „Erene? Můžeš mi to nějak vysvětlit?" ptám se. V hlasne mi jde jasně slyšet, že žádné ‚ne' neberu.
     „Našel jsi můj vzkaz?"
     „Jen slepej by ho neviděl. Takže?"
     „Upřímně... Nečekal jsem, že se kvůli tomu budeš zlobit. Myslel jsem si, že budeš spíš rád, že jsem odešel," provinile odpoví.
     „Proč jsi odešel?" zeptám se nechápavě. Můj hlas trochu poleví na tvrdosti.
     „Mamka mi volala, že by s něčím potřebovala pomoct," vychrlí ze sebe rychle.
     „Proč mluvíš tak sklesle?" něco mi tu nehraje. Vůbec mi tu něco nehraje.
     „Já? To se ti jen zdá! Mimochodem, už jsi snídal?" zeptá se tentokrát už veselým hlasem.
     „Jo."
     „Chutnalo ti?"
     Proč mám takové nutkání se k němu chovat přátelsky? Já a přátelsky? „si někdy přijď pro odpověď. Stejně ti to jídlo dlužím, hned dvakrát. Ještě za včerejší oběd," jo, tak to tak vypadá, že jsem se scvoknul a dobrovolně ho pozval k sobě domů s tím, že mu uvařím! Opravdu super Levi!

     Já už teď samozřejmě vím, proč Eren odešel tak brzy ráno. O tehlech věcech mi vždycky řekl během těch pěti let. Bylo mu to trapné tam být se mnou (tady to nemusí být úplně jasné, takže krapet zasáhnu - bylo mu to trapné kvůli tomu předešlému večeru. A taky mu nebylo dvakrát nejlíp, když viděl ty jizvy, což mu přidalo pouze na výčitkách) a tak odešel. I když je pravda, že netuším co mu bylo trapné. Tak nějak předpokládám, že to bylo nad jeho síly vydržet v jednom bytě tek dlouho s osobou, kterou tou dobou už miloval, ale kdo ví jaký byl opravdový důvod.

Obávám se, že mi začínají docházet nápady jak to ještě na chvíli protáhnout xD Ono se to možná nezdá, ale nápady mě u tohoto příběhu opouští. Jsem zvědavá, co budu vymýšlet během těch jejich pěti let, co Eren bude žít. Hlavně že vím konec, opravdu Misaki jsi nenormální tvor xD