Ve vzpomínkách (Riren/Ereri)

Kapitola 35

     „Chceš něco k jídlu?" zeptám se, když se zvedám z gauče.
     „Ani ne."
     „A to je co za odpověď?"
     „Možná... Budete ho vařit?" zamyslí se a hned na to se zeptá.
     „Co mám říct, aby ses normálně najedl?" zeptám se a poté povzdechnu. Je to opravdu dítě.
     „Že mi něco uvaříte," usměje se.
     „Tím pádem tu zůstáváš do oběda," opravdu ho tu dobrovolně - vy to slovo nechápete tak jako já, takže ještě jednou: DOBROVOLNĚ?! - nechávám na tak dlouhou dobu? Musel jsem zmagořit. „Chceš něco k pití?"
     „Voda by se mi hodila. Ale můžu si ji dojít natočit. Chodit ještě umím," řekne a začne se zvedat.
     „Seď," řeknu rychle. Už nějakou tu dobu se mi nezdá něco v pořádku. Nemluví tolik, jak má ve zvyku. A jeho hlas je taky jiný. A opravdu chce teď vodu? Vodu jsem u něj v práci nikdy neviděl. Dobrovolně si ji nedával.
     Spadne zpátky na zadek. Já se opět posadím tam, kde jsem před chvílí seděl. „Erene, co ti udělal?" zeptám se ho vážnějším tónem.
     „Už jsem vám přeci říkal, že nic neřeknu," snaží se něco zakrýt.
     „Sudnej si triko."
     „Cože?"
     „Nebudu se opakovat," bojím se, co uvidím. A když jsem uviděl, co se pod trikem zkrývalo došlo mi, že jsem se měl čeho bát. Modřina za modřinou. Sem tam malé ranky. Erwin není normální člověk. „Ere-" chtěl jsem začít mluvit, ale sotva jsem se chtěl z jeho hrudi přesunout k jeho očím, zarazil mě jeho krk. Byly na něm modré fleky. Otisky rukou, které krk svíraly. Moje ruka vystarotvala k těm otiskům po kterých jemně přejela. Nemohl jsem uvěřit, že je tohohle Erwin schopen. „Ten bastard," zakleji ho potichu a vytahuji ze zadní kapsy ryflí svůj mobil na kterém vytočím Erwinovo čístlo. Zvedne mi to téměř okamžitě.
     „Kurva Levi, kde jsi?!"
     „Neříkal jsem ti to snad? Na dnešek si beru volno."
     „A kdo tu má za tebe teď jako udělat práci?!"
     „Aspoň vidíš, jak se cítím, když mi podstrčíš něco svého."
     „Chceš skončit jako Jaeger?!"
     „Mě nevyhodíš. Na to nemáš koule. Zastávám tam největší kus práce. Nemůžeš si dovolit o mě přijít. Každopádně... Si můžeš zapsat, že si na týden beru volno."
     „Potřebuješ moje povolení."
     „Ne, nepotřebuju. Prostě zůstanu doma. Končím." ukončím hovor.
     „Co chceš k jídlu?" zeptám se Erena.
     „Nemusel jste kvůli mně zacházet tak daleko."
     „Není to kvůli tobě. Je to kvůli tomu, že nechci mít minimálně týden nic společného s tím bastardem."