Kapitola 46

107 21 0
                                    

     Dnes je venku hezky. Až moc na to, abych tu jen tak posedával a mluvil k vám. Chci se projít někam do města. Koneckonců jsem venku už delší dobu nebyl. Cestou vám můžu samozřejmě něco odvyprávět.
     Asi se shodneme na tom, že každou chvílí se z těch dvou hrdliček z minulosti stane pár. Ovšem tím náš příběh nezkončí. Chci vám odvyprávět i něco málo z těch pěti let, než Eren zemřel. Avšak nebudu to brát už tak podrobně jako teď. To je ale něco, co si myslím, že budu s vámi řešit až za nějakou tu dobu. Jdu se převléct a projít. Zase vám kousek odvyprávím.

     Po jídle jsme se vrhli na ty papíry, které jsem přinesl. Zabralo nám to hromadu času. Teprve až kolem čtvrtý jsme měli hotovo. Následoval velkoúklid.
     „Co mám dělat?" zeptá se mě, když jdu pro čistící přípravky a nářadí na úklid. Otočím se na něj.
     „Jít domů. Tvoje matka o tebe musí mít jistě strach."
     „Je sobota a já tu nejsem na tajňačku. Mamka ví o tom, že jsem šel za tebou, takže v klidu. A můžu tu být do kdy chci. Klidně do zítra, což mi taky navrhovala, ale to jsem řekl, že by ti to vadilo."
     Koukám na něj bez schopnosti promluvit. Nevím, co mám říct. Měl bych vůbec něco říct? „Jo, to máš pravdu, že by mi to vadilo," řeknu nakonec. Podám mu prachovku mezitím co já si beru přípravek na prach a hadřík. „Budeš oprašovat prach, já budu po tobě ten nábytek ještě utírat, jasný?"
     „Jinak..." začnu. Je mi blbé se ptát, nikdy jsem o tomhle neuvažoval. Nikdy jsem neměl potřebu se ptát jestli mi někdo může něco vysvětlit či ukázat. Vždy jsem rozkazoval a věci si ukazoval sám. Ale u Erena mi to je blbé. Přece jenom se dnes kvůli tomu řízl. Měl bych se začít ptát jestli mi může svá zranění ukázat. „Můžu se kouknout na ten krk?" zeptám se mírně vyvedený z míry svojí nejistotou a stydlivostí.
     Přikývne a já se k němu tedy přiblížím. Nevím proč, ale automaticky mu opět na modřinu sáhnu. „Doufám, že dnes máš na sobě triko výjimečně," řeknu rázně.
     „Neboj, mám ho jenom dnes. Jinak mám roláky. Taky mi jich mamka nakoupila mraky, páč si všimla, že je v poslední době nosím. Triko jsem si vzal jen proto, protože ty o tom všem víš. Nemá cenu se před tebou zahalovat, když to stejně budeš chtít vidět," usměje se.

Ve vzpomínkách (Riren/Ereri)Kde žijí příběhy. Začni objevovat