Ve vzpomínkách (Riren/Ereri)

Kapitola 85

     Když se Eren o tom svém snu zmiňoval - a tím myslím to, co mi řekl v  nemocnici, takže ten baráček a tak dále a tak dále - tak by se hodilo vám přestavit ještě jednoho našeho společníka. Nebo spíše společnici. Chucky. Je to československý vlčák. Eren psa moc chtěl, ale já stále zamítal, nakonec dostal ode mě Chucky pod stromeček. Byl šťastný. Ti dva si padli hned do oka. Tehdy byla Chucky ještě štěně, teď je z ní babička. Eren s ní byl necelé čtyři roky. Když skončil v nemocnici, Chucky ho oplakávala, byla nervózní a pořád někde neklidně pobíhala. Bylo to strašné se na ni dívat, nedokázal jsem si v té době zachovat chladnou hlavu.

     Ráno se vzbudím sám, což je velice nezvyklé, když to až do teď dělal budík a nebo v nemocnici sestry. Také mi do očí nebije bílé světlo. A také jsem v měkké posteli, která - o můj bože - voní po Erenovi. Dokonalé probuzení. Jenže přece jenom tu něco chybí.
     Jo, třeba majitel pokoje, Levi.
     Pravda. Eren je fuč. A není sám, když sejdu schody do přízemí a podívám se do kuchyně a obývacího pokoje, nikde nikdo. Zkusím tedy ještě jídelnu, kde na stole uvidím hromádku oblečení a dva lístečky. Jeden na té hromádce a druhý vedle ní. Oba dva vlastní cizí písma a jedno z nich dobře znám. Vezmu si ten na hromádce a přečtu si ho.

Dobré ráno Levi, doufám, že jsi se hezky vyspal a že se ti něco hezkého zdálo. Znáš ty babské povídačky, první noc v novém bytě ti ukáže, jak se tu budeš cítit. Tak doufám, že jsem ti právě z toho našeho spolubydlení neudělala peklo. K snídani si vem cokoli z ledničky, kdyby jsi si chtěl něco ukuchtit, tak se klidně prohrabej celou kuchyní, jen abys našel potřebné věci. Můžeš dělat co chceš, posadit se k televizi nebo si číst, knihovna je kdyžtak v obýváku. Můžeš jít i na zahradu a nadýchnout se čerstvého vzduchu. Jen prosím nechoď pryč z domu, nemáš klíče, někdo je z nás šel udělat, takže se neboj. Jo a taky tu máš pár kousků oblečení, co jste mi přinesli, ať tu nechodíš v těch Erenových hadrech. Měj se, Jaegerová.

     To je sice moc hezké, ale nezmínila se, kam šla. Na druhou stranu je děsně upovídaná a zábavná. Kdybych to psal já, napsal bych to o mnoho kratší.
     Teď Eren, který odložil lístek vedle hromádky oblečení.

Dobré ráno zlato (prosím nehubuj mi za to oslovení). Byl jsem zaúkolován ti to tu nějak vysvětlit. Myslím tím ráno rodiny Jaegerových. Koukám, že ti tu mamka už něco napsala, jak řekla, prohrab to tu klidně celé, jen abys našel tu jedinou věc, kterou hledáš. Asi se divíš, proč jsi doma sám, že? Spal jsi jako zabitý, tak jsem tě nechtěl ráno budit. Bylo to těžké se od tebe odlepit, bohužel jsem musel. Mamka je od rána do dopoledne v práci. Kdyby tě to zajímalo, tak pracuje od čtyř do desíti. Táta je v práci od sedmi do pěti, takže až pomalu k večeru. Pak jsem tu já, který stále chodí do školy, takže musím taky vstát brzy ráno. Jelikož vstávám stejně s tátou, tak se s ním vždy ráno domluvím, kdo vezme ségry. Christa chodí do školky, ale Isabel už do školy, takže se musí chodit na rozdílná místa. Každopádně to tam dnes nějak vydrž, přijdu kolem oběda, musím se ti ještě stavit pro klíčky. Na sporáku jsem ti nechal lívance, ale samozřejmě je nemusíš jíst. Tak to je ode mě zatím vše, kdyby něco, můžeš se mě zeptat až se vrátím domů. Nebo mamky, to je jedno. Užij si svůj týden volna, ani nevíš jak moc ti ho závidím, já se tu potím na zkoušce a ty si doma můžeš dělat co chceš. Nic, musím jít nebo nestihnu vyhodit u základky Isabel. Ještě jednou dobré ráno Levi.
Eren

     Tak to je ještě delší slohovka. Kruci jak to dělají? Kdyby mi měl napsat ještě pan Jaeger a ty dvě upovídané holky, tak se obávám, že bych tu nepřežil.
     Ale tohle stranou, na ty Erenovi lívance mám ohromnou chuť. Takže první je snídaně. Přejdu do kuchyně, kde leží skutečně talíř na kterém je poklička pod kterou se schovává to boží jídlo. Byly ještě teplé a tak jsem si je vzal ke stolu. S chutí jsem se do jednoho zakousl, neptejte se mě proč je jím samotné, od mala jsem jedl „suché" věci.
     Když bylo snědeno odešel jsem talíř s pokličkou dát do myčky, které jsem si všiml. Poté jsem si šel své oblečení dát do Erenovi skříně, tedy jen půlku té hromádky, druhou jsem si oblékl. Konečně něco pohodlného.
     Přemýšlím. Co bych mohl dělat? Nemám zrovna ve zvyku se flákat. Podle těch dopisů usuzuji, že paní Jaegerová vstává hodně brzy a hned po práci jde vařit a poklidit to tu, nejspíš. Už tak má dost lidí na krku a k tomu všemu jsem jí přibyl ještě já. Hodila by se nějaká pomocná ruka, když už jsem doma, ne? Dobře, rozhodnuto, něco uvařím. Nevím, jestli je někdo na něco alergický či nikoli, ale za zkoušku nic nedám. A asi udělám svíčkovou, kterou jsem už dlouho neměl.
     Sejdu opět dolů a nakráčím si to do kuchyně, kterou prozkoumávám, co kde je. Také zkontroluji suroviny, jestli žádná nechybí, což nechyběla.

***

     „Hm... Tady to hezky voní," ozve se z chodby. Erenova matka se objeví u mě v kuchyni „co to vaříš dobrého?" zeptá se, vytáhne lžičku a ochutná si omáčku „svíčková, máš ji vyníkající. Tohle si nechám klidně líbit, přijít z práce a nemuset nic," pobaveně se usměje a odejde si odložit věci a převléknout se.
     „Nikdo tady na nic alergický není, že?" žeptám se nahlas, aby mě slyšela.
     „Akorát Isabel na ananas. Jinak nikdo," řekne mi. „Neměl by jsi odpočívat?" zeptá se mě když už je zpět v kuchyni.
     „A nedělám to snad?"
     „Pod slovem ‚odpočinek' si představím tedy něco jiného," pobaveně se zasměje.
     „Nejsem někdo, kdo by seděl a nic nedělal."
     „Chápu," řekne a odejde k jídelnímu stolu, chvíli je ticho, než se ozve „to je ale trupka ten kluk," nejspíš četla ten vzkaz od Erena „pro nás by nehrábnul ani prstem, co se týče snídaně a pro tebe udělá lívance," pobaveně řekne a opět jde zpět ke mně „a zapomněl ti tam napsat ať se každé ráno koukáš na jídelní stůl nebo na ledničku, ty lístečky máme dost ve zvyku si je psát. Eren píše s jeho tátou večer pro mě. Já jim píšu ráno, i holkám píšu. Teď jsi k nám přibyl i ty, samozřejmě je nemusíš psát, jen ti říkám, co tu běžně děláme. Takže kdyby náhodou někdo psal na tvé jméno, což u toho našeho kluka nepochybuji, tak buďto na ledničce a nebo na stole," vysvětlí a já přikývnu.
     „Asi se k vám úplně nepřidám, nejsem totiž moc výřečný typ."
     Chápavě přikývne „každopádně si půjdu dát sprchu, kdyby něco ptej se."

***

     „Jsem doma!" ozve se od dveří.
     „My taky!" pronesou sborově obě dvě dívky a rozeběhnou se do svého pokojíčku zatím co Eren si to namířil ke mně.
     „Ahoj mami," pozdraví cestou ke mně. Jeho matka sedí u jídelního stolu a pracuje.
     „Ahoj zlato," pozdraví ho nazpět.
     „Neříkej mi tak!" zaúpí a přejde ke mně, obejme mě a potichu mi řekne do ucha pozdrav „ahoj Levi."
     Pousměji se, svádět mě mu moc jde „jak dopadla zkouška?"
     Odfrkne si. Ať ode mě nečeká sladké řečičky „trojka. Blbá ájina."
     „Erene, odkdy je tvá pozice nahoře?" zeptá se ho jeho matka. Opravdu se na to zeptala? Já z ní normálně nemůžu.
     „Podle čeho soudíš, že jsem já ten nahoře? Se koukni na Leviho, myslíš si, že on by byl dobrovolně dole?" opravdu to tu probírají? Já jsem tu taky! Haló!
     „Neměl by objímat spíš ten dominantní? Těžko uvidíš holku, jak svého kluka zezadu obejme."
     „Bože," zasténá a pustí mě „taky musíš všechno zkazit, že?" zeptá se jí.
     „Nechci vás rušit v této jistě zajímavé debatě, ale já jsem tady taky," prohodím.
     „Promiň Levi, příště se ozvy, jsme velice ukecaná rodina," omluví se paní Jaegerová.
     Eren se pobaveně zasměje „co jsi mami udělala k obědu?"
     „Já? Já nic. Levi. Můžeš jít zavolat holky, ať se najíme."
     Eren se na mě zamračil „Levi můžeš jít se mnou?" nakáže mi. Co mu zase je? Jde po schodech nahoru, já za ním „holky, oběd!" zavolá na své sestry a poté mě už jenom vede do jeho pokoje „sedni si," nakáže. Sednu si a on se mnou „ukaž mi ruce." Sakra, proč ten spratek řeší každou kravinu? Odmítnu mu je ukázat, což na něj neplatí, páč si je ukáže sám. Jednu mi vezme a vyhrne rukáv, obvaz rozmotá a podívá se na kůži plnou ran a stehů. Pár z ran se otevřelo, trochu, ale přece jenom pár kapek spadlo. „Máš se šetřit Levi, kdo by si pomyslel, že uděláš takovou kravinu?" je naštvaný „od zítra nic neděláš, jasné? Převážu ti to," pokárá mě. Ocitneme se opět v přízemí, kde mě Eren posadí ke stolu, poté odejde do koupelny do lékárničky pro obvazy se kterými se vrátí za mnou. Sedne si vedle mě a začne mi schovávat rány obvazem.
     „Nedělej, jako bych měl z toho umřít," řeknu, avšak to jsem říkat neměl. Ptáte se proč? Protože jsem málem umřel. Kvůli vykrvácení z těchto ran.
     „Nekoleduj si Levi, teď je doba, kdy bys měl mlčet."