Ve vzpomínkách (Riren/Ereri)

Kapitola 63

     Byl jsem nervózní až do odpoledne, co jsem slyšel zvonení zvonku. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. A myslím, že ty si Erene svojí nervozitu taky moc dobře pamatuješ.

     Čekám tu celé ráno. V noci jsem nebyl schopen usnout. To že mi řekl, že přijde neznamená, že určitě přijde. A pokud přijde, co budu říkat?
     Zvonek!
     Moc to hrotíš Levi. Prostě si jen promluvíte.
     Dojdu mu otevřít.
     „Ahoj Levi," usměje se na mě tentokrát nuceně.
     „Ahoj, pojď dál," ta atmosféra mezi námi se mi ale vůbec nelíbí. Musím se jí nějak zbavit. „Chceš něco k pití?"
     „Čaj? Ten, cos mi dával naposledy byl moc dobrý," jemně se usměje.
     „Fajn," jdu udělat čaj se kterým se vrátím k Erenovi.
     „Děkuju," poděkuje, když položím před něj jeho šálek.
     „Takže? jak dlouho to už víš?" řeknu a posadím se na gauč.
     „Vím co?"
     „Pochybuji, že bys mě líbal ze srandy," v tomhle jsem opravdu dobrý - přejít rovnou k věci.
     Zarazí se „n-nevím od kdy tě mám rád..." zašeptá. Musíme to brát pozitivně, alespoň už vím, co ty jeho náhlé nervózní změny znamenaly.
     Přikývnu „nikdy nelituj toho, co jsi udělal. Jednak to nevrátíš a druhak ti to přišlo v tu dobu jako správné rozhodnutí. Není potřeba toho litovat. Tedy pokud ti to někdo nevtluče do hlavy."
     „Myslel jsem, že se už neozveš, že se mnou za to nebudeš už chtít nikdy mluvit."
     „Neznáš mě dost dobře. Respektuji tvoje city. Kdybys to ale udělal ze srandy, tak by to bylo něco jiného. A nejsem citlivka jako ty, která by se po něčem takovém sesypala."
     „Takže jsme stále přátelé?" zeptá se a poprvé za tento rozhovor se na mě podívá.
     Ne, přátelé rozhodně ne. Ne po tom, co jsem si všechno uvědomil.
     „Levi?" dojde mi, že jsem neodpověděl. Nevím jak mám odpovědět.
     Natočím k němu hlavu a nakloním se, abych spojil naše rty. Je to dlouhý a jemný polibek, který mi způsobuje neklid v žaludku.
     Nevím za jak dlouho, ale vím, že to byla dlouhá doba, než jsem se o pár centimetrů odtáhnul a podívál se do jeho překvapených očí. „Přátelé rozhodně ne," zašeptám a znovu ho políbím. Je zmatený, ale postupně se začne uvolňovat a spolupracovat. Chytím ho jemně za bradu a přitáhnu si ho víc k sobě.
     Odtáhne se a obejme mě. Hlavu schová v ohbí krku.
     Pohladím ho po zádech „ale no tak, nemusíš být hned dojatý k slzám."
     „Musím! Jsem šťastný! Nikdy jsem si nemyslel, že zrovna lidi jako ty jsou schopný milovat."
     „To jsem do nedávna taky nevěděl."

Já si normálně připadám špatně. 63 kapitola a já je dala teprve teď dohromady xD Mě je normálně líto Erena, když vím jak to dopadne. Vlastně mi je líto Leviho. Chudinky moje :): Moji tradiční otázku jistě znáte. Tak jaké jsou změny ve vašich závěrech? xD