KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

1. Temný stín

Procházela jsem temnými uličkami města Tifi a míjela zatykače na Temný stín. Tu osobu zahalenou v černém plášti vyobrazili poměrně dobře. Nebo možná přesněji, mě vyobrazili poměrně dobře.

Více jsem se zahalila do černého pláště, který dokonale uchovával mou osobnost v tajnosti. Jedenapůlruční meč se mi houpal u nohy a v ruce jsem svírala vlastnoručně vyřezávanou dřevěnou tyč s naostřenými hroty. Není divu, že ze mě mají strach.

Procházela jsem uličkami dál a spatřila svůj dnešní cíl. Tifi utrpělo už dost, bylo to mnou nejnavštěvovanější město na ostrově Di v království Magiu, ale víc utrpení neuškodí. Naopak příjemně zahřeje, obzvlášť když to naštve zdejší vládu.

Za sudy v této uličce jsem schovala svůj plášť, meč, tyč i všechny viditelné dýky. Avšak své černé rukavice a shemag jsem si ponechala. Nikdo nemusel vidět mé o něco ostřejší špičáky. Dost pozornosti už získají mé, oproti ostatním elfům, jen mírně zašpičatělé uši nebo také barva mých očí. Zelené jako dva smaragdy protkané tou nejtemnější černou. Jakožto kříženec démona a elfa to v Elendrii nemám moc jednoduché, obzvlášť když mě zavrhnula příroda, ale pro ostatní elfy je má matka prostě jen člověk, tím pádem o démonech nepadne ani slovo. Je to pro její i mé dobro.

S dýkami jen pod tmavou košilí, v botách a pod nátepníky jsem vkráčela do krčmy. Všude se tancovalo, smálo a byl zde cítit zápach potu a alkoholu, překvapivě.

Přešla jsem až k baru a hned si ke mně přisedl urostlý muž kolem třicítky. Táhl z něho alkohol a vyloženě toužil po nějakém aktu. Ideální oběť.

„Co že tu tak krásná děvenka sedí tak sama?" promluvil ten muž. Nebyl nějak pohledný. Ani se neobtěžoval o sebe aspoň trochu pečovat.

„Teď už nejsem sama," nahodila jsem svůdný pohled. Krčmy jsou nejlehčím místem, kde někoho zlákat, a pak bez milosti v koutě zabít. Většinou se jim vyhýbám, spíše upřednostňuji bolestivé vraždy stráží, ale jednou za čas to neuškodí.

„Nechtěla by ses náhodou jít projít a... zažít trochu zábavy?" Tohle je ten nehorší způsob, jak někoho svést. Znám mnohem lepší.

„Ale tak samozřejmě," udržovala jsem si svůj koketní pohled a společně s ním vyšla z krčmy. No, dnešek bude snazší, než jsem očekávala. Vystavování jeho těla na hlavním náměstí a kreslení svého znaku jeho krví, to už tolik ne.

Zavedl mě do prázdné uličky a hned mi sundal shemag na krk a natiskl mě na zeď. Hnusilo se mi líbat se s ožralcema, mohla jsem je zabít na místě, ale v odlehlém koutě je to prostě snazší. Zvlášť když teď nejsem moc krytá.

Když mi začal vyhrnovat košili, šáhla jsem po dýce a tu mu zabodla pod žebra. Hned mě pustil a já ho podržela lany z temnoty u země a zacpala mu ústa. Dobře, to bychom měli. Teď ho jemně vyšperkovat.

„Neboj se, bude to bolet jen chvíli," ujistila jsem ho s ďábelským úšklebkem a přešla s dýkou v ruce blíže k němu. Tyhle chvíle miluji.

Od levého spánku jsem vedla pomalý, ladný řez přes tvář, bradu, druhou tvář, čelo a ukončila to u toho samého spánku. Společně s krví, která z rány vytékala, se mísily i jeho slzy. Svíjel se v bolestech, a to tohle bylo jen začátek.

Dýkou jsem ještě dodatečně objela jeho rty a on by zakřičel, kdyby mohl, když jsem dýkou zajela pod jeho kůži. Jeho kůži jsem oddělovala kousek po kousíčku a užívala si jeho utrpení. Ta bolest v jejich očích je vždy tak uspokojující!

Po celou dobu jeho muk byl bdělý, přestože byl jen kousek od smrti. Až když jsem odřízla poslední část, zabodla jsem mu dýku do krku a dopřála mu smrt. Kůži jsem nechala položenou na jeho obličeji. To utrpení v jeho očích stálo za to.

Vzala jsem si zpoza sudu všechny své věci zpět a krev z dýky otřela do pláště. Kápi jsem měla přehozenou přes hlavu a zakrytá temnotou jsem opět přešla k jeho tělu. Tou samou temnotou, která pochází z mého démonického já a kvůli které mě příroda zavrhla, jsem nadzvedla jeho tělo a nechala ho levitovat za mnou.

Po střechách domů jsem se dostala až k náměstí a chvíli pozorovala to tiché město, kterého klid narušovaly jen stráže.

Splynula jsem v temnotě a ostatní mě neměli šanci spatřit. Teď jsem byla sama temnota.

Došla jsem až k soše koně a tělo toho muže dala tak, aby působil, že na koni jede. Odříznutou kůži jsem položila před koně a musela se pochválit za skvěle provedenou práci. Na kopyto koně jsem nakreslila toho muže krví svůj znak. Mezi měšťany jsem zaslechla, že je to kombinovaná runa. Prý ta úplně nahoře je Laguz, na tu zespodu navazuje Ansuz a pod tou je Tiwaz. Zleva na Ansuz navazuje i Uruz. A to byl vznik této značky náhodný.

Fajn, dnešek byl moc rychlý.

Vystoupila jsem z temnoty a hodila po jednom strážci dýku. Ta se mu zabodla přímo do srdce a na místě byl mrtvý. K čemu jim je ovládat mocnou magii, když ji ani nevyužívají? Sice ano, magií neoplývají všichni, ale očekávala bych, že aspoň stráže ano.

Několik strážců se seběhlo kolem mě a tím mě obklíčili. „Jste zatčen. Odevzdejte své zbraně a nedojde k žádné úhoně," promluvil jeden z nich a já se musela trochu pousmát jejich naivitě. I přes chladnou tvář, kterou se snažil udržet, měl v hlase strach, který se odrážel ve všech očích, které směřovaly mým směrem. Sytil i vzduch okolo.

Kolem jejich krků jsem obmotala lasa z čiré temnoty a vyzvedla je do výše. Začali se dusit a zuby nehty se pokoušeli dostat ze sevření. Neúspěšně. Když už se přestali vzpírat a konečně podlehli, položila jsem je na zem a nechala je tak ležet.

Takhle jsem už s dneškem spokojená.

S klidem na duši jsem odešla do lesa, vylezla na nejvyšší strom a uvelebila se v jeho koruně. Spím tu pokaždé, co tu jsem, takže to zde mám pohodlně uzpůsobené.

Lidičky, zde máte vypsány všechny země a jejich obyvatele.

Elendria- elfové
- hlavní město- Stella Lux
- ostrovy krom hlavního- Besero, nepojmenovaný ostrov, Ola, Dei, Fiut + území Enderia (nachází se na hlavním ostrově)

Magio- mágové a lidé
- hlavní město- Magnificentia
- ostrovy krom hlavního- Di, I'Feu, I'Toro

Mors- démoni
- hlavní město- Nigredo
- ostrovy krom hlavního- Ihtor, Tiar

Populus- lidé
- hlavní město- Virtus
- ostrovy krom hlavního- žádné

Alis- víly
- hlavní město- Oculus
- ostrovy krom hlavního- žádné

Ignis- dračí lidé
- hlavní město- Rubrum
- ostrovy krom hlavního- nepojmenovány

Parvus- trpaslíci
- hlavní město- Barbatum
- ostrovy krom hlavního- nepojmenovány (9)

Neutrum Zonam- neurální zóna
- největší města- Olarif, Tiforas