KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

53. Fiar a Tenor

Zírala jsem na něj a nedokázala jsem nic dělat. Ani ho odstrčit, ani se mu podvolit.  Bylo to, jako bych toužila udělat oboje a zároveň nic. Líbilo se mi to, strašně ráda bych... bych se na něj přilepila a už ho nikdy nepustila, ale zároveň jsem ho chtěla umučit, pobodat, vykuchat na místě a nechat zemřít v bolestech. Tohle bylo úplně poprvý, kdy jsem se nedokázala vůbec rozhodnout a radši zůstat v šoku, který by pro mě v jiné situaci mohl být smrtící. Teď to ale byl jen Fiar, který mě bez nejmenšího zaváhání políbil a na tohle se prostě nedá připravit.

Po chvíli se ode mě odtáhl a s mírným úšklebkem si prohlížel můj překvapený výraz. Cítila jsem, jak se mi teplo dere do tváří a já se začínám červenat. Sakra, jen to ne! Fiarovy rty se zkroutily do křivého úsměvu, kterým jasně naznačoval, že tohle vyhrál. Líným tempem ode mě odstoupil a rázem byl pryč. A kdo tady potom mizí?

Po zdi jsem se svezla až na zem a koukala před sebe. Co se to právě stalo? Co to mělo znamenat? A proč jsem nic neudělala?

Až když do ložnice vrthla Fithiel jsem uhnula pohledem od země. Jak dlouho už tu takhle sedím?

„Slyšela jsem smích z bratra komnaty, když jsem procházela kolem, takže jsem se chtěla ujistit, že jsi v pohodě,“ vychrlila na mě a mému mozku dalo dobrou chvíli zabrat, než si všechna její slova uvědomil.

„Fyzicky, mentálně nebo duševně?“ zeptala jsem se místo odpovědi a opět vrátila svůj pohled na podlahu. Na tu vyhřívanou podlahu z prken. Jak to dělají nemám tušení, ale vyhřívaný podlahy chci i v Magiu.

„Co udělali?“ zeptala se rovnou a přešla až ke mně.

„No, tvůj bratr tohle,“ ukázala jsem na výzdobu pokoje, „a můj manžel mě políbil.“

„Je to tvůj manžel, takže by to mělo být víc než normální,“ podivila se nad mou odpovědí.

„Jenže my se vzájemně nenávidíme. Líbali jsme se jen u obřadu, z povinnosti, a pak když jsem toho zneužila, abych vyhrála souboj. On to ale udělal jen tak.“ Pořád jsem byla mimo. Hodně věcí už předtím zkoušel, ale tím mě jen provokoval. Co teda mělo být tohle?

„Očividně to asi není vzájemný,“ zavrhla mou domněnku. Samozřejmě, že to je vzájemný. Já ho nenávidím a je to na mě jasně vidět a on... Vážně tu je možnost, že by to vzájemný nebylo?

„Kde má tvůj bratr komnatu?“ zeptala jsem se, radši odcházejíc od tématu.

„Patro výš, druhá od schodů. Jen, prosím,  nezmrzač je tolik,“ požádala mě Fithiel, ale nic jsem jí neslíbila a prostě odkráčela pryč.

V momentu, kdy mě nepozorovala jediná stráž, jsem prošla stíny do předpokoje jeho komnaty. Procházet někam, kde jsem to nikdy neviděla, bylo sice riskantní, ale já chci informace a pomstu.

Poznala jsem, že se nacházejí ve společenské místnosti a náramně se baví s panáky v ruce.

„Bože, já už se tak těším na večeři,“ vydechl Fiar a opřel se o své křeslo.

„A uvědomuješ si, že tam bude s tebou. A že s ní potom budeš v pokoji.“ Samozřejmě, mluví o mně.

„V pokoji po dnešku budu maximálně tak odpočívat,“ odfrkl si s mírným smíchem. Jen ať se chlapeček nezmílí, ani v tom pokoji odpočívat nebude. Navždy ho bude provázet můj stín, který mu ten pokoj nedopřeje.

„To ji to vážně tolik naštvalo?“ zeptal se Tenor a lokl si ze své skleničky.

„Byla nastartovaná z toho dárku od tebe, ale hlavně byla překvapená,“ pokrčil rameny, jako by to nic neznamenalo. Takže je to jasný, i tohle byla další provokace. Ač jsem se ale snažila o tom přesvědčit, v ten moment mi to jako provokace nepřišlo.