KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

26. Narušený spánek

Hertia už se na nic dalšího neptala a radši se uvelebila na pohovce. Po chvíli už spokojeně pochrupkávala. Já ale usnout nemohla. Byla chyba jí to říkat? Možná jsem radši měla být zticha jako normálně. Jednou by se to ale stejně dozvěděla. Naopak ona mi může dát informace o tom proklatým tetování, které má naše rodina na zádech. Sice až za 10 dní, ale pořád mi je dá. A jestli ne, tak si je prostě seberu.

Kvůli mému zlepšenému sluchu jsem najednou zaslechla zvuky z Fiarova pokoje... nebo možná balkonu? Určitě nemusím popisovat, jaké zvuky to byly. Někdy bych si ty uši nejradši odřízla.

Zvuky neustávaly a tak jsem se rozhodla jednat. S velikou nechutí jsem vstala z té vyhřáté postele a vyšla na svůj balkon. Jen jsem potvrdila svou domněnku, byli opravdu na balkoně.

„Na balkoně? To jako vážně?“ zařvala jsem, aby mě krásně slyšel.

„Co? Žárlíš snad?“ hořce se uchechtl a chvíli nato se ozval dívčin hlasitý sten.

„Jestli mám váš urozenej zadek zítra snášet, tak se chci v klidu vyspat a vy dva můj klidný spánek opravdu narušujete,“ prskla jsem po něm.

„Keiro? Jsou čtyři ráno, proč sakra nespíš?“ ozval se Dorian, který zrovna vylezl na svůj balkon kousek od mýho.

„Jo, Keiro, proč sakra nespíš?“ ozval se zas seshora Fiar. Touha zakroutit mu krkem jen a jen rostla.

„Ty je snad neslyšíš?“ úplně jsem ignorovala Fiarovu poznámku a věnovala se Dorianovi.

„Slyším je moc dobře, ale tebe slyším taky,“ odvětil rozespale. Možná jsem nemusela tolik křičet, to je pravda.

„A když už jsme u toho, proč vy dva nespíte?“ vrátila jsem pozornost k párečku nade mnou.

„Keiro, neřeš je a běž spát,“ přikázal mi Dorian, ale já ho nehodlala poslechnout. Nehodlala jsem princovi dopřát to zadostiučinění.

„Nepůjdu spát, dokud to nepřesunou aspoň dovnitř.“

„No, to asi budeš dnešní noc bez spánku,“ uchechtl se Fiar a pokračoval ve své činnosti, vyloženě miloval mě dohánět k nepříčetnosti.

Zatnula jsem pěsti, až se mi nehty zarývaly do kůže.

„Keiro, nech je být a běž spát,“ zvýšil hlas Dorian, když si všiml mého tichého hněvu. Tohle mě ale jen popohnalo a páreček jsem odhodila pomocí větru zpět do Fiarova pokoje.

„Teď můžu jít spát,“ řekla jsem stroze a odkráčela do pokoje. Než jsem ale stihla padnout do postele, objevila jsem se ve Fiarově pokoji a spadla na něj. Teleportace. On mě mimoděk chytil a odhodil do křesla. Ta dívka už tu nebyla, už stihla utýct, ale on se ještě ani neobtěžoval obléct. To mi to dělá naschvál?

„Co to jako bylo?!“ vyštěkl po mně. Já si založila ruce na hrudi a porozhlídla se po jeho pokoji, jen abych nemusela koukat na něj. Pokoj byl mnohem větší a bylo zde o dost více věcí. Jinak byl ale podobně zařízený.

„No, chtěla jsem se vyspat a na tom si furt trvám, takže jestli dovolíte,“ vstala jsem z křesla a narovnala si svou krátkou noční košili. Teď jsem se před ním cítila jak nahá, ale nahý byl jenom on. A za ty zlomky sekund, co jsem si dovolila na něj podívat, se neměl za co stydět. Samý sval, žádný tuk a o jeho dokonalým mužství ani nemluvím. Připadalo mi to nefér. A jako podvod, protože se mnou nesměl vést konverzace nahý a rozptylovat mě.

Přešla jsem na balkon a on mě nechápavě následoval. Sedla jsem si na kraj zábradlí a nohy přetočila směrem ven. „Na snídani, Výsosti,“ seskočila jsem dolů a větrem se odfoukla na svůj balkon. Ještě že jsem si držela tu košilku, jinak bych už byla pomalu nahá.

Fiar se nahnul přes svůj balkon, ale když mě neviděl padat, zašel do svého pokoje a já zas do toho svého. Až teď jsem dokázala v klidu usnout.

Probudila mě Leona, která už byla oproti včerejšku mnohem klidnější. „Hele, nikdy se už na tebe nebudu koukat stejně, přece jen, jsem služebná vraha, ale budu se snažit dostat zase zpátky, jak to bylo,“ promluvila ke mně. „A Hertia taky vraždí? Jako je i bohyně vrahů, ale...,“ nechala větu volně ve vzduchu.

„Jo, včera jsme se pomstily Nočnímu děsu za tu značku na mým okně a udělaly jsme puzzle z jednoho jejich vraha. Taky jsme natřely dveře jeho krví a nějakou krev dali i do jejich vína. Jelikož to ale byl jinak nudný večer, na hlavní cestě jsme pobily pár stráží,“ popsala jsem jí náš zábavný večer a ona vykulila oči. Teď holt bude dostávat informace jako jedna z prvních. „Hertia toho chlapa z jejich sídla namotala, získala zlaťáky a pak v temný uličce zabila. Osobně si říká Krvavá nevěsta, ale mně se k ní spíš hodí Krvavá nevěstka,“ dodala jsem už méně podstatné info.

„Fajn, ale jestli nechceš, abych zvracela, tak už mi nikdy tvoje zábavný večery nepopisuj,“ varovala mě a přesunula se k šatně. „Jelikož ti princ poručil jen šaty, asi nemusíš mít korzet, takže si normálně obleč tu svou spodní vrstvu a já ti vyberu nějaký jednodušší šaty.“ Ona mě chápe! Aspoň někdo, když teda nepočítám Hertiu.

Na její rozkaz jsem si vzala svou spodní vrstvu a vyčkávala, jaké šaty si pro mě přichystá. A že si přichystala poměrně pěkný. Byly zbarveny do bledě zelené a bílé a končily až u kotníků. Živůtek byl bílý a upnutý a držela ho jen úzká ramínka. Volná sukně přecházela z bílé do bledě zelené. Tak to v nich dneska vydržím, no.

Leon mi z vlasů udělala jen jednoduchý poloculík a do něj zabodla pár malých květů. Musím uznat, slušelo mi to.

„Jak jen pitomý šaty z tebe udělají jinýho člověka,“ ozvala se Hertia, která se právě probudila.

„Tady na hradě si nemůžu dovolit být já. Tady musím být jiný člověk,“ poučila jsem ji a ona se trochu uchechtla.

„To jsem včera slyšela.“ Tomu jsem se musela uchechtnout i já. Tak pro Fiara asi nebudu úplně jiný člověk, toho prostě budu štvát, utahovat si z něj a nebudu si brát žádné servítky.

Vtom někdo zaťukal na dveře a než jsem něco stihla udělat, Leona mě už vystrkala před dveře, kde jsem pro svoje štěstí nespatřila Fiara, ale svýho bratra.

„Jeho Výsost mě požádala, abych tě doprovázel na všechny jídla a tyhle věci. Nedělám to zrovna rád, ale co bych pro sestřičku neudělal,“ ušklíbl se.

„Odkdy posloucháš Jeho Výsost?“

„Odkdy ty?“ vrátil mi to stejnou kartou a nabídl mi rámě. Neochotně jsem ho přijala a společně jsme vyšli k jídelně, nebo co to mělo být.

K mému překvapení před vchodem čekal Fiar, který mě už na tu dálku probodával pohledem. Tak jsem mu pokazila hezkou chvíli, jsem od přírody kazišuk, to je jeho problém.

Když jsme se dostali až k němu, nastalo ticho. S Fiarem jsme se navzájem vraždili pohledem a Dorian netušil, na koho se má podívat dřív.

„Tak, vy si to tu pořeště, já jdu na snídani,“ promluvil nakonec a nechal mě s Fiarem samotnou, jestli teda nepočítám ty stráže. Zbabělec jeden.

„Co se vám nelíbí tentokrát, Výsosti?“ opět jsem zdůraznila jeho titul a založila si ruce na hrudi.

„Přemýšlím, co sis vymyslela tentokrát, abys mě nemusela poslechnout,“ řekl stroze a dále mě probodával pohledem.

„Jak vidíte, šaty mám. To bylo to jediné, o co jste požádal. Takže, jestli dovolíte, já bych se už ráda nasnídala.“ Zavrčel na mě, ale přesto mi nabídl rámě a vešel se mnou dovnitř.