KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

27. Snídaně

Jen co jsem vešla, všechny pohledy spadly na mě a prince po mém boku. Hlavně ale na mě a z dívčí strany do byly především vražedné pohledy. Obzvlášť od Mirabeth. To jí jsem včera zkazila večer.

S obličejem, za který by se nemusel stydět žádný hráč pokeru, jsem došla až ke své židli a společně s ostatními se posadila.

„Slečno Keiro, doslechl jsem se, že za poslední 3 dny jste zůstala ve svých komnatách z důvodu nemoci. Už je vám lépe?“ zajímal se král.

„První den byl opravdu otřesný, ale nyní se cítím mnohem lépe,“ odvětila jsem s mírným úsměvem.

„Slečno Keiro, dostávaly se k vám aktuální informace?“ zeptala se Mirabeth s neskrývaným opovržením v hlase.

„Jestli tím myslíte útoky Temného stínu, pak ano. Má služebná mě o všem informovala,“ odpověděla jsem neutrálně. V Doriana očích se trochu zablýsklo.

„A jestli nejsem moc opovážlivá, jaký na to máte názor?“ ptala se dál a celou si mě měřila pohledem. Mirabeth nebyla jediná, kterou můj názor zajímal. I Fiar a Lillian se nemohli dočkat mé odpovědi.

„Je to strašné a odporné, ale přestože je to vrah, přijde mi obdivuhodné, jak se dokáže skrývat,“ vyjádřila jsem se tak, aby to ostatní tolik nepošpinilo, ale zároveň abych nepošpinila sebe.

„Tobě přijde sériový vrah obdivuhodný?“ zeptal se Fiar vedle mě. A víte co? Ano, přijdu si obdivuhodná.

„Přijde mi obdivuhodné, že za tu dlouhou dobu, co zde je, se dokázal skrývat a vyhýbat vašim strážím,“ opravila jsem ho. „To ale nic nemění na tom, že pořád vraždí. Určitě ale i k tomu má důvod.“

„Přijde mi to, nebo Temný stín opravdu bráníš?“ neopouštěl od tématu Fiar a ještě víc si mě změřil pohledem.

„Nechcete někdo otevřít okna? Začíná tu být celkem horko,“ promluvil najednou Dorian, ale nikdo mu nevěnoval pozornost. Teď všechny zajímalo drama mezi mnou a princem.

„Jen si myslím, že každý má nějaký důvod k tomu, že je takový, jaký je. A vrazi o to větší,“ držela jsem si svůj vyrovnaný tón, přestože jsem byla jen krůček od zakroucení princovým krkem.

„A jaký důvod asi tak může mít Temný stín?“ No, co já vím... Možná mě neměl zabíjet! Stačily by jen 2 údery a vyrovnala bych skóre.

„Doriane, co si o Temném stínu myslíš ty?“ přešla jsem tématem trochu jinam, než ty údery vážně provedu.

„Chci slyšet tvoji odpověď,“ zasáhl Fiar, než Dorian stihl promluvit. Rozhlídla jsem se po všech u stolu a všichni na mě upírali své pohledy.

„Nějak mě přešla chuť,“ zvedla jsem se ze židle a následována mnoha pohledy odešla z jídelny. Až na chodbě jsem si dovolila zakousnout se do housky, kterou jsem sebrala ze stolu, když jsme všichni stáli.

Se stráží v patách jsem došla až do své komnaty, ve které jsem se zamknula, aby se mě nikdo nerozhodl navštívit.

„Nejseš tady nějak brzo?“ zeptala se Leon, která si mého brzkého příchodu všimla první.

„Jo, jsem. Mirabeth začala konverzaci o Temným stínu. Princátko se toho pěkně chytlo a tak jsem radši odešla, než jsem neodolala nutkání tam všechny vyvraždit,“ vysypala jsem ze sebe plná vzteku a prošla kolem ní do ložnice. Sundala jsem ze sebe ty směšné šaty a oblíkla si své oblíbené oblečení v podobě košile a kalhot. Potom jsem sebou jen plácla do postele a zírala do stropu.

„Ten tě musel pěkně vytočit,“ promluvila najednou Hertia.

„Nejradši bych ho zabila už teď,“ odfrkla jsem si.

„Už? Jak jako už? Ty ho chceš vážně zabít!“ chytla se mé věty Leon.

„Nechci! Nebo víš co? Jo, chci. Nejradši bych ho mučila těmi nejhoršími způsoby a dopřála mu tak bolestivou smrt, že by trpěl i po ní,“ vykašlala jsem se na jakýkoli předstíraní.

„Hele, vydrž aspoň do svatby. Potom si s ním dělej, co se ti jen zlíbí,“ podpořila mě Hertia.

„Ty ji v tom jako podporuješ? Chce zabít prince!“ vyjela po ní Leon.

„Jednoho už zabila,“ pokrčila rameny a dále se k tomu nevyjadřovala.

„Tak nemůže zabít dalšího! Prostě nesmíš!“ ječela na mě. Fajn, jak chce. Vylezla jsem na nohy a nakráčela si to rovnou za ní, dokud nenarazila do zdi. Vražedný pohled se mi asi povedl, protože vypadala dost vyděšeně.

„O to jde, smím. A nikdo mi v tom bránit nebude. Takže jestli někomu něco jen cekneš, potká tě stejný osud jako jeho. Je ti to jasný?“ zeptala jsem se až děsivě klidně. Ona jen trochu přikývla, jak se celá třesla strachy. „Řekni to!“ zvýšila jsem na ni hlas a ona trochu nadskočila.

„A-a-ano,“ vykoktala ze sebe a já ji konečně nechala být. Na nic nečekala a utekla pryč.

„No, občas působíš děsivě, to se musí uznat,“ ozvala se Hertia z pohovky.

„Já ji nechci děsit, ale ona je vždycky ve špatnou chvíli na špatným místě a dodatečně má blbý kecy,“ odfrkla jsem si a vrátila se na svou postel, do které jsem se pořádně zavrtala.

„Snad teď nejdeš spát,“ pohrozila Hertia a už ze mě tahala deku. Já se jí ale nehodlala vzdát.

„Sotva jsem se vyspala, je mi permanentně špatně a nejradši bych teď hned někomu zakroutila krkem. Dle mýho je spánek více než vyhovující,“ trhla jsem dekou a tím ji ona pustila. Zavřela jsem oči a byla ráda, že se nic nedělo. To teda jen do doby, než jsem těsně před obličejem chytla vrženou dýku. Chvála 6. smyslu.

„Mohla jsi mě zabít!“ vykřikla jsem po ní.

„Jako by měla krámy,“ zamumlala si pro sebe, ale já ji moc dobře slyšela. Pro její štěstí jsem se to rozhodla ignorovat. Navíc, krámy jsem neměla už dost dlouho. Možná díky podvyživení, možná jsem těhotná, což nejsem, nebo tělu stačí když prolívám cizí krev. Z toho vidím jako možnost jen tu první variantu. Hertia si mě chvíli měřila pohledem a nad něčím hluboce dumala. Nakonec ale promluvila: „Když jseš tak naštvaná a máš už tu dýku v ruce, určitě tady někde budou trénovat vojáky. A je i ideální doba na trénink.“

„Takže navrhuješ, že jim vyvraždím půlku vojska, abych uspokojila své vražedné chutě a usnadnila si práci jako Temný stín? S tím souhlasím,“ vymrštila jsem se na nohy a obula si svoje vysoký boty, které skrývaly mé 4 dýky. Bohužel to byly jediné zbraně, které jsem si momentálně mohla dovolit.

Rychlostí blesku jsem si vlasy spletla do copu a vyšla směrem ke dveřím, to mě ale Hertia stihla zastavit. „Na vraždění si počkej večer, teď se jen koukni, jak jim to vůbec jde a možná jim dej menší lekci,“ mrkla na mě a propustila mě. Vzhůru do problémů. Ať už jen kvůli Fiara hněvu, který nastane, když to zjistí.