KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

51. Masáž

Tohle je vážně blbej nápad. Ani nevím, jestli je horší lézt po tý zdi jen v noční košili, nebo lézt za Fiarem jen v noční košili. Zvlášť když teprv bude svítat a já nemám nejmenší tušení, proč to vlastně dělám.

Každopádně jsem se dostala až na jeho balkon a skrz okno viděla, jak se jen ve spacích kraťasech rozvaluje přes celou postel s obličejem zabořeným do polštáře. Nechápu, jak může spát na břiše a ještě se dobrovolně dusit v polštáři. Proč jsem si musela vzít takovýho idiota? Nádhernýho a inteligentního idiota...

Opatrně jsem vešla dovnitř a došla až k němu. Vypadá roztomile. Ještě opatrněji jsem si sedla obkročmo na jeho vypracovaný zadek a pomalu mu začala masírovat záda. Já po ránu vždycky dělám věci, kterých potom lituju. Naposledy jsem zabila prince.

„Čím jsem si tohle zasloužil?“ zavrněl Fiar. Sakra, to už je vzhůru?

Sehla jsem se až k jeho uchu a zašeptala: „Nezasloužil.“ On natočil hlavu na stranu a koutkem oka si mě prohlížel.

„A v noční košilce? Co strašnýho jsi udělala, aby ses musela vykoupit?“ zeptal se se smíchem, ale to ho hned přešel, když jsem mu úmyslně palcem zajela hluboko pod lopatku.

„Možná si hraju na hodnou ženušku. Ráno nikdy nemám nejlepší nápady,“ pokrčila jsem rameny.

„Tebe pochopit je taky těžký.“

„Že by účel?“ nadhodila jsem a dál rukama jezdila po jeho zádech. Ani mi to nepřišlo tak divný, ale že jsem na něm seděla s malým kusem hadru přehozeným přes sebe, to mi už divný přišlo.

„Slez, taky tě namasíruju,“ řekl najednou a moje obočí vyletělo až k oblakům.

„Ani omylem,“ hned jsem zavrhla jeho nápad. Nebudu tu před ním dobrovolně nahá!

„Nahou jsem tě už viděl, nemáš se za co stydět. A nebudeš litovat,“ udělal psí oči a já byla překvapená už jen z toho, že je umí. Mnohem víc mě ale překvapilo moje tělo, které z něho dobrovolně slezlo, sundalo si noční košili a lehlo si na břicho vedle něho. Právě teď jsem udělala 3 věci, který bych za pár hodin už neudělala.

Fiar se zvedl a s úšklebkem si mě prohlížel. Když jsem po něm vrhla vražedný pohled, pro něco odešel a já přemýšlela, jestli nevyužiju možnost úniku. To už ale byl zpátky s lahvičkou nějakýho přírodního oleje a přešel až ke mně.

„Opovaž se něco zkoušet,“ zavrčela jsem na něj, než jsem se otočila obličejem na druhou stranu, abych se na něj nemusela dívat.

„To ti asi neslíbím.“ Ucítila jsem na svých zádech nějakou chladnou tekutinu a pochopila, že to je ten olejíček. Chvíli nato jsem ucítila i jeho horké ruce, které olejíček začaly rozetírat po celých zádech. To je tak příjemný... Jeho ruce se postupně přesunuly i k mému pozadí a nohám a mně naskočila husí kůže, čemuž se on musel tiše uchechtnout.

„Kde ses naučil masírovat?“ zeptala jsem se po chvíli, kdy jeho ruce neopustily má záda a neustále je různě prohmatával.

„Krom ostatního jsem i léčitel,“ odvětil a pokračoval v masáži.

„Tak proč ses nevyléčil, když tě ta čubka mučila? Ty jseš úplnej idiot!“ Mluvit o sobě jako čubce mi sice nevyhovovalo, ale budiž.

„Léčit sebe není tak jednoduchý. Navíc se mi líbilo, jak se staráš,“ ušklíbl se a já dostala strašnou chuť ho teď zabít.

„Vyléčila jsem tě jen proto, že bych se jinak do hradu nedostala,“ zalhala jsem. Do hradu bych se dostala.

„A jseš si tím jistá?“ zašeptal mi do ucha a jednou svou rukou přejel až k mému pozadí, které stiskl. Z mých úst vyšel tichý vzdych, který ale on dokonale slyšel.

„Myslíš, že by Temný stín měla radost, kdybych tě tady zabila?“ nezakryla jsem výhružku v hlase, ale s ním to nic neudělalo.

„Temný stín? Ta by radostí skákala, ale z tebe by byla královna se zlomeným srdcem,“ pokrčil rameny a vrátil se k masáži mých zad. Já bych neměla zlomený srdce! Myslím.

„Nemůžu mít zlomený srdce, když žádný nemám,“ zavrčela jsem na něj a zavřela oči, abych ho aspoň neviděla. Tím ale jeho doteky byly mnohem intenzivnější.

„Srdce máš, možná z ledu a kamene, ale jo. A někde za tou neproniknutelnou stěnou cit je. Přesně toho se ty nejvíc bojíš.“ Úplně jsem cítila ten jeho vítězný úšklebek. Já v sobě nemám cit. Zabil ho společně se mnou. Nemusím se toho bát. Nemusím.

Rozhodla jsem se ho ignorovat. Ať mě masíruje, má si blbý kecy, ale já nebudu reagovat. I když jsem cítila, jak začal masírovat nohy a chvílema i mé pozadí, nic jsem neřekla a po chvíli dokonce usnula. To poslední, co jsem cítila, byla deka, kterou mě přikryl, a něžné pohlazení po vlasech.

Probudila jsem se v příjemné náladě. Fiar měl pravdu, tý masáže nelituju, ale to mu samozřejmě nepřiznám.

Po chvíli rozhlížení jsem zjistila, že je pořád tma a ucítila jsem na svých holých zádech Fiarovu hruď. Jsem nahá a ještě natisknutá k němu. A on si mě u sebe drží. Aspoň jsme pod dekou.

„Ještě spi, svítá až za 4 hodiny,“ zamumlal mi do vlasů a já dělala vše pro to, abych neprojevila šok. Když jsem za ním lezla, mělo svítat za hodinu. To jsem spala celý den a ještě část noci? To znamená, že všechny rody už jsou pryč a Dorian už tu také není. Sakra, co se mnou udělala jedna masáž?

Rozhodla jsem se teď nic neřešit a přitulila se blíž k Fiarovo horkému tělu. Avšak usnout jsem dokázala, až když mě začal jemně hladit po boku.

Tentokrát jsem se probudila těsně před svítáním a Fiar si namotával pramen mých vlasů na prst.

„Tobě tohle nepřijde ani trochu divný?“ zeptala jsem se šeptem, protože jsem byla pořád dost rozespalá.

„Jsi moje manželka,“ uchechtl se tiše a přitáhl si mě blíž.

„Jsem tvoje manželka, ale proti svojí vůli,“ upravila jsem jeho tvrzení. Sundala jsem ze sebe jeho ruku a vylezla zády k němu z postele, abych si aspoň vzala noční košilku. On se na mě samozřejmě celou tu dobu díval.

Potom jsem odešla na balkon a rozhlížela se po probouzejícím se městu. Vítr si pohrával jak s mými rozcuchanými vlasy, tak i s mou noční košilkou.

Ucítila jsem tu známou Fiarovu vůni a najednou se mi kolem pasu obmotaly 2 silné paže a na zádech jsem ucítila teplo Fiarova těla. Bezděčně jsem své ruce položila na ty jeho a hlavu položila na jeho rameno.

„Ty máš hodně ráda východy a západy slunce,“ usmál se pro sebe a taky se rozhlížel po městě.

„Jsi velice inteligentní, ale slunce zrovna nevychází na západě.“ Rázem jsme stáli na plošince na střeše hradu a já se až zděsila, jak malý problém mu dělá se teleportovat.

„Už lepší?“ zašeptal mi do ucha a svými rty se o něj otřel. Celá jsem se osypala a pro něho to byl jen pokyn, aby pokračoval. Svými rty se přesunul až na můj krk a ze mě se vydral tichý vzdych. Za tohle manipulování bych ho nejradši zabila.

„Fiare,“ vydechla jsem jeho jméno a v břiše se mi opět začali hemžit motýlci. On jednou svou rukou pomalu sjel až k lemu mé košilky a ještě pomaleji ho začal zvedat. On mě dráždí, on ví moc dobře, co to se mnou dělá. „Přestaň,“ řekla jsem, přestože mé tělo bylo jasně proti.

„Jseš si tím jistá?“ zašeptal a pořád nepřestával. Když jeho ruka na mém stehně došla až k zakázané úrovni, trhnutím ruky jsem ji zachytila a vrátila k mýmu pasu.

„Buď rád, že ti dovolím aspoň tohle,“ řekla jsem pevně a natočila hlavu k němu. Na tváři mě lechtal jeho horký dech a já se opět začala topit v těch jeho očích.

Náhle jsem trhla pohledem od něj a vrátila ho k vycházejícímu slunci.

Přijela jsem sem s plánem, že ho zabiju. Co se sakra tolik změnilo, že o tom plánu začínám pochybovat? Dost se bojím, že bych ho nedokázala zabít ani teď.