KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

87. Válečná strategie

Dva dny po našem usmíření a společně strávených nocí k nám dorazilo vojsko Elendrie a bratr si mě hned vyhledal. Málem se potrhal smíchy, když ucítil, že Fiarův pach je skoro totožný s tím mým. Že se naše pachy smísily.

Každopádně jsme měli štěstí, jelikož elfů dorazilo sedmdesát tisíc. Když k tomu přičteme dalších sedmdesát tisíc, které má Magio, už je to dobrá pěchota. Navíc naše vojsko bylo oproti strážím dobře vycvičené, jak jsem si stihla všimnout.

Po jednom dni dorazilo i vojsko Alisu, těch bylo padesát pět tisíc. Bylo by jich více, ale letka orlů zmizela i s jejich pány.

Vojsko lidí dorazilo jako poslední a těch bylo šedesát pět tisíc.

Celkově naše vojsko tedy tvořilo dvě stě šedesát tisíc pěchoty. Z toho většina má nějaké magické schopnosti nebo je obdarována aspektem.

Teď jsem zrovna s Fiarem po boku kráčela do poradní místnosti, kde jsme se měli sejít královské rodiny a generálové. Porada byla hlavně kvůli požadavku Gilliardů, ale Ënegheni i má rodina to ocenili také.

„Přejdeme rovnou k věci,“ pronesl Zeffel Gilliard. „Jako lidé sice nepatříme k nejinteligentnějším obyvatelům naší planety, zato jsme rozhodně nejvynalézavější,“ řekl a položil před nás na stůl nějakou zbraň. „Obecně je to pistol. Pracovali jsme na tom už několik let, ale už jsme je dopracovali k dokonalosti. Každá takováhle věcička vystřelí železnou kulku s maximální přesností na několik desítek metrů. Mohly by se hodit na sestřelování jejich letky.“

Prohlížela jsem si ji, ale pak jsem si ji světlem přitáhla k sobě. Odjistila jsem ji, nabila a střelila do jedné vázy, která se ihned roztříštila. „Dle mého ujde, kolik jich máte?“ zeptala jsem se.

„V našem vojsku má každý aspoň jednu se třemi zásobníky plnými nábojů. Všichni absolvovali výcvik a nyní střílí s děsivou přesností. Aspoň pro deset tisíc dalších bychom mohli nějaké najít,“ odvětil Zeffel. Radši jsem se neptala, jak jich ksakru stihli tolik vyrobit a jak to vůbec dokázali.

„Navrhoval bych, aby si je vzaly víly,“ řekl Fiar. „Mágové použijí svou magii, elfové své aspekty, ale přestože jsou víly skuteční válečníci, většinou nemají nějaké schopnosti navíc.“

„Ještě dnes se začnou cvičit,“ přikývla Geysha.

„Také jsme využili trny ribuzy a okvětní plátky nebuly a vytvořili kuličky, které po silném nárazu prasknou. Nebula vypustí svou mlhu, která dočasně zabrání nepříteli vidět, a jed ribuzy se jim bude moc dostat do těla skrze otevřené rány,“ představil nám Zeffel svůj další vynález. „Tyto kuličky jsou ale dost riskantní a mohly by uškodit i nám.“

„Těch máte kolik?“ zeptala se má matka a jen stěží skrývala svůj potměšilý úsměv. Já na tom nebyla o moc jinak.

„Pro každého v našem i vašich vojscích jich vychází jedna s jedem ribuzy a čtyři pouze s nebulou. Jsou snadné na výrobu,“ odvětil Zeffel. Používat nebulu bylo chytré. Pamatuju si, jak jsem jako malá mačkala pupeny nebuly a ta kolem mě vytvářela mlhu.

„Ať je má každý přístupné,“ řekla má matka.

„Jaký útok můžeme očekávat?“ zeptala se Geysha a společně s ostatními se obrátila na mě a Fiara.

„Předpokládala bych, že se vydají do Magia. Vědí, že nejsme tak hloupí, abychom vešli do pasti Fiteranských hor. Můžeme očekávat, že připlují na lodích, ale letka draků a kříženců to vezme vrchem. Trpaslíci zaútočí z jihu. Démoni pravděpodobně z východu i západu. Pokusí se o obléhání, takže by bylo dobré zajistit zásoby pro naše vojska a občany minimálně na měsíc. V městě se můžeme všichni skrýt před pěchotou, ale budeme se muset vypořádat s draky. Proto by nám dalo výhodu rozestavit část vojska na pobřeží, aby mohli zaútočit ve chvíli, kdy se k nám přiblíží,“ popsala jsem, co se pravděpodobně stane. „Když se vypořádáme s draky, zbyde nám jen temnota démonů. Ačkoli to zní děsivě, většina démonů neovládá své schopnosti nejlépe. Temnotu je těžké zkrotit.“

„Temný stín ji zkrotila celkem dobře,“ řekl Tenor. „Můžeme očekávat, že bude bojovat s nimi?“

„Nemám tušení, jak se Temný stín zachová. Dost pravděpodobně by mohla zůstat i bezstranná,“ odvětila jsem. „Kolem hradeb Magnificentie rozestavíme většinu našeho vojska a některé ponecháme uvnitř. To venku bude připraveno bránit hradby a to vevnitř bude střílet zbylé draky a křížence a bránit město. Uvidíme, jak dlouho nám tato strategie vydrží, ale za žádnou cenu se nesmí brány města probourat.“

Zeffel se pro sebe uchechtl. „Nikdy by mě nenapadlo, že budu poslouchat rozkazy devatenáctileté královny.“ Nemyslel to jako urážku, spíše tomu vážně nevěřil.

„Královny, která démonům nakope prdel,“ dodal Dorian a společně s ním se většina uchechtla.

***

Po poradě jsem prošla stíny na plošinku na střeše a přemýšlela jsem. Jak velké bude vojsko démonů? Mohla bych čekat, že pouze démonů bude stejně kolik nás. Draků by mohlo být o něco méně a jejich kříženců by mohlo být kolem sto tisíc.

Nejvíce mě však děsila skutečnost, že nebudu moci použít temnotu. Ne pokud bych se nechtěla přiznat, že jsem chladnokrevná vražedkyně. A jako Temný stín bych mohla bojovat, ale poté by se postrádala Keira a já bych nemohla používat další dva aspekty, které jsem poslední dny důsledně trénovala.

Taky se ke mně dostalo, že Miar zmizel z města. Bylo by bláhové věřit, že se opravdu vrátí s pány vod, ale představa, že se mi Ren pokusí zasadit finální úder, a zjistí, že vlastně nemá čím, zatímco si páni vod budou pohazovat s jeho zbraněmi, mi vehnala úsměv do tváře. Dvacet tisíc pánů vod by bitvu rozhodně ovlivnilo.

O tom, že požádám cechy, aby nám pomohly, jsem přemýšlela. S Nočním děsem udržuju spojenectví, takže asi nemají moc na výběr. Rudé ostří by mohlo pomoci, kdyby se Miar vrátil, jelikož ho považují jako toho nejlepšího, což není divu. Na Bílý tesák nemám žádné vazby, ale návštěva Temného stínu by je mohla přesvědčit. Koneckonců bych mohla takhle přesvědčit všechny cechy. Zároveň by to vyslalo zprávu světu, na které straně bude Temný stín bojovat.

Zahleděla jsem se na Magnificentii – můj domov. Ničilo mě pomyšlení na to, že většina vojáků, kteří jsou připraveni položit své životy za naši věc, brzo padnou. A to jen kvůli bezhlavé touze Fetorelů po Garadově moci, kterou jsem jim odmítla darovat.

Snad to byla zoufalost, která mě přiměla napsat poslední dopis.