KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

4. Doma

Všechny své věci jsem dala do jedné velké tašky, že těch věcí moc nebylo, a snažila se nějak nenápadně dostat až do svého stromu. Ano, jeden celý githor jsem si obsadila pro sebe, ale v době mé nepřítomnosti se zde usazuje i Dorian. Koneckonců bych do něj dokázala ubytovat několik rodin, kdybych nějaká patra uklidila, jeden bratr nepřekáží.

Procházela jsem kolem mnoha známých tváří a všechny kývnutím zdravila. Nejradši bych prostě použila temnotu a věci odnesla pomocí té, ale na to jsem byla dost vyčerpaná. Možná jsem ale nebyla dost vyčerpaná na projití stíny až do mého příbytku.

Zašla jsem za jeden velký kořen a nechala sebe a své věci splynout s temnotou. V tomhle stavu jsem podstatě temnota, ale živoucí. Temný stín se mi neříká pro nic za nic.

Splynout s temnotou je jedna z lehčích věcí, stejně jako kompletní zmizení a převtělení se jen do svého stínu, ale přemístit se v té temnotě je o něco složitější.

Začala jsem přenášet temnotu do svého příbytku a v momentě jsem tam byla. Je to v podstatě teleportace, ale pomocí temnoty. My tomu říkáme „procházení stíny". Dává to smysl, protože v místech, odkud chceme zmizet a kde se chceme objevit, se vždy vytvoří dočasný flek z temnoty, jestli tam už teda stín není. My jsme schopni tím flekem projít, když splyneme s temnotou i kdyby na zlomek sekundy. Proto to někdo považuje jako teleportaci, nestihnou totiž postřehnout ten flek temnoty. U mě se to ale ještě dlouhou dobu nestane, protože já jsem vůbec šťastná, když dokážu projít stíny ze své postele na záchod. Dnešek je jeden veliký úspěch.

Věci jsem odhodila vedle stolu a zapálila několik svíček v tomto patře. Samozřejmě v tom nejvyšším patře těsně pod korunou stromu, ale schody do koruny zde mám. Je tam pěkný výhled.

„Kdopak se nám to vrátil? Moje malá sestřička si vzpomněla, že má vlastně rodinu," ozval se velice známý hlas Doriana, který zrovna vyšel po schodech z nižšího patra. Jeho bílé vlasy mu zase o něco povyrostly a nyní dosahovaly až na ramena. Zelené oči si mě prohlížely a zkoumaly, jestli to není jen sen.

„Nebyla jsem pryč až tak dlouho," odpověděla jsem mu, zatímco jsem si sundávala svůj kabát s kožešinou.

„Příroda tě pořád nepřijmula?" To se na to bude ptát pokaždý?

„Vidíš snad nějaké nové tetování na mém obličeji?" Všichni elfové, kteří měli dar ovládat přírodu, takže skoro všichni, měli na obličeji tetování. Malé, velké, výrazné, nevýrazné, u oka, na čele, na tváři... Prostě někde na obličeji.

„No, na obličeji ne, zato na předloktí. Sis nechala vytetovat svou značku? Se nově chlubíš, že jsi Temný stín? Ten mocný Temný stín, který zabil budoucího krále?" Trochu jsem nadzvedla obočí. Kdy to zjistil? To se to tak rychle rozšířilo? „Když jsme se domluvili, že tě budu krýt, jasně jsem ti řekl, že se do královského rodu nebudeš motat. Princ George měl být za týden korunován a ty jsi ho zabila. Ale karma je svině."

„Takže za A, princ zjistil, že jsem dívka a označkoval si mě. Zabít jsem ho musela, nemám v plánu riskovat svoje odhalení a následnou popravu. To bych si sama rovnou mohla hodit lanem. A za B, co sakra myslíš tím, že karma je svině?" vyjela jsem na něj nazpátky.

„Myslíš, že by dali popravit svoji budoucí královnu?" Počkat, cože?! Jak jako budoucí královnu?! Co tím sakra myslí?!
Podle mého nechápavého výrazu Dorian usoudil, že nic nevím. Dobrý úsudek. „George si měl brát dceru vůdce Alisu, pro udobření vztahů. Ta ale po jeho smrti odmítla vzít si jeho mladšího bratra. Fiar je nyní následník trůnu a potřebuje manželku. Jediná další země, s kterou potřebují urovnat vztahy, jsme my."

Prošla jsem stínem přímo k otci a matce do příbytku a nechala bratra stát na místě. Tady si musím něco vyřídit.

Otec zrovna sepisoval nějaké papíry a matka vrhala dýkami.

„Nechcete mi sakra něco říct?!" vykřikla jsem po nich a oba se mě lekli. Nečekaně, byla jsem pryč přes 3 týdny.

„Takže Dorian se ti už zmínil?" optal se až podezřele klidně otec. Zelené oči si mě prohlížely a hledaly nějaké nové tetování. On má to své od přírody na čele a jako jeden z mála elfů má i tetování světla, které začíná na přední straně krku a vede až někudy přes břicho, myslím. Ovládání světla mu umožňuje vidět do budoucnosti, léčit, ovládat iluze nebo prostě samotné světlo. Vedlejší je i komunikace se zvířaty, když má štěstí.

„Já si nebudu brát Fiara! Vždyť víte moc dobře, co mi s jeho nohsledy udělal!" narážela jsem na historku s mým utonutím. Doteď není jasné, co mě vlastně zachránilo, ale vím, že mě to od té doby neopustilo.

„Můžeš si za to sama, Temný stíne. Poneseš následky a Fiara si vezmeš. Porodíš mu potomky a budeš sloužit království. Tak, jak bylo domluveno." Bylo mi jasné, že už se o tom nechce bavit. Prostě si ho vezmu a hotovo.

„Jo? To vám přijde jako dobrý nápad? Jsem kříženec démona a elfa a on je mág. Jsem kombinace toho, co oni nenávidí a ani příroda mě nepřijala. Co si asi budou myslet? Odhalí, že jsem Temný stín a zabijí mě," zkusila jsem na to jít jinak. Otec ale nijak nereagoval, pro něho to bylo již ukončené téma. Ani mě nenapadlo řešit, jak zjistili, že jsem Temný stín.

„Wenede, necháš nás chvíli o samotě?" zeptala se má matka otce a ten mlčky odešel.

„Co mi chceš říct? Že si to zasloužím?"

„Chci tě něco naučit." Nechápavě jsem se na ni podívala. Matka mě učila už od dětství, abych neztratila kontrolu a k dokonalosti vyvinula své schopnosti. Vyplatilo se to, ovládám to lépe než většina démonů, ale pořád se mám co učit.

Pokynula mi rukou k židli naproti té své a já opatrně přešla k ní. „Otec mi slíbil pozici vůdce Elendrie, ale teď mám být královna Magia? Po boku mága, s kterým se nenávidíme už od dětství?"

„Blíží se válka, Keiro. Spojenci se budou hodit a věř mi, ty máš mnohem spletitější osud. Ač se ti to zatím nezdá, pochopíš to. Jednou ano."

„Co jsi mě chtěla naučit?" změnila jsem radši téma. Nechci se bavit o válce, protože o ní slyším furt. Démoni, dračí lidé a trpaslíci proti nám, západňanům.

„Telepatii," ozval se mi najednou její hlas v hlavě. Ona mi právě promluvila v hlavě, aniž by to někdo věděl.

„Jak jsi to udělala?" bylo to jediné, co jsem ze sebe dostala.

„Schopností číst a ovládat myšlenky neoplývají všichni démoni. Nám to umožňuje důvod toho tetování na našich zádech. A ne, nepovím ti o něm, i jeho podstatu poznáš sama."

„Jak to teda udělám? A k čemu mi to je?"

„Informace ti dát nemohu, ale ty si je takhle dokážeš získat sama.
Soustřeď se na tu temnotu v sobě a vyšli okem nespatřitelný proužek ke mně. Jak se na mě napojí, máš plnou moc mě ovládat. Kdybych teda neměla vybudovanou ochranu, kterou ti doporučuju udělat si taky. Nějaký jejich telepat by tě mohl odhalit a to by se ti určitě nelíbilo," doporučila mi a měla pravdu. V podstatě se řítím do jámy lvové. Na druhou stranu, až budu královna, Fiara zabiju a budu si vládnout sama. Tento plán by možná stál za uskutečnění.

„Tobě nevadí, že zabíjím?" zeptala jsem se opatrně.

„Než jsem utekla z Morsu, dělala jsem úplně to samé. Naopak jsem hrdá, že tě za tu dlouhou dobu neodhalili. 9 let, že?" usmála se a ta hrdost jí z černých očí přímo sršela. „Telepatii si potrénuj na Dorianovi. Přestože je tvůj komplic, dost věcí si nechává pro sebe. A teď už běž," poslala mě pryč a já tedy mlčky vstala ze židle a vydala se na cestu. „A ještě jedna věc... Chovej se v jejich očích spíš submisivně, neprojevuj své schopnosti. Ani ty temnoty, ani ty bojové. Potom dokážeš překvapit," mrkla na mě, než jsem po zavěšeném mostu mezi stromy došla do toho svého.