KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

96. Po válce

O tři měsíce později
Démoni byli posláni zpět do Morsu a Lindrön měl být korunován. Fiar ještě se svým novým dvorem dával zpátky dohromady Magio a společně se všemi truchlil za mrtvé. Něco podobného dělaly i ostatní země.

Naštěstí se uzavřelo spojenectví i s draky, hlavně díky Rewretovi, démony a trpaslíky, kteří jakýmsi zázrakem nedopluli k hranicím Magia. Páni vod, kterým Fiar daroval ostrov I'Feu, odmítají přiznat vinu za jejich potopené lodě.

Kenneth s Vendelem se podíleli na opravách a Fiara se snažili rozveselit. Nebo aspoň opít, když zrovna měl chvíli volna. A ta přicházela poměrně často, protože ho nikdo nechtěl pustit k práci, přestože byl král. Většinou to bylo hlavně kvůli tomu.

Lillian se dále vídala s Leon a obě pravidelně navštěvovaly Hertiyn strom. I Fiar se tam přišel občas podívat. Lillian ale krom toho ještě rovnala cechy ve městě, protože Fiar pořád netušil, kde mají sídla. A bylo to pro ně i dobře. Přestože pomohli ve válce, asi by je nějaký trest neminul. Rozhodně by to ale nebyl trest smrti.

Dorian a Keiřiny rodiče se neozvali od doby, co skočila válka. Jak se s tím vyrovnávali záleželo na nich a Fiar neměl sílu se jich na nic ptát. Buď by mu neodpověděli, nebo odpověděli, ale ta odpověď by za moc nestála.

Keira svůj náhrobek nedostala. Fiar odmítal uvěřit, že je opravdu mrtvá. Podle něho by to pocítil i na své duši, ale on nic takového necítil. Koneckonců už byla mrtvá třikrát, i po čtvrtý by to mohla rozchodit. I když trochu pochyboval, že by jí to trvalo tři měsíce.

Momentálně se chystal do Morsu, aby s Lindrönem probral pár věcí ohledně jeho vlády a podobných věcech. Kenneth a Vendel ho měli doprovázet stejně jako jeho sestra.

Chvíli trvalo, než se všichni sešli na nádvoří, ale nakonec k nim dorazila stráž a přenesla je až před hrad, který byl napůl v hoře.

Procházeli uličkami překrásného města a démoni je na každém koutě zdravili svými úsměvy, pokývnutím, nebo dokonce menší poklonou. Žili si poklidně a většina byla ráda, že nemusejí bojovat. Bylo pro ně těžké vysvětlovat, že je vlastně ovládali Dewun a Renönin. Což musel Fiar i přes svou zášť vůči nim uznat za chvályhodné, protože ovládat tolik démonů naráz potřebovalo obrovskou sílu. Nevěděl, jestli by to Keira zvládla i kdysi. Podle všeho se ovládat mysl naučila až déle.

Vstoupili na kamenné schody vedoucí do trůnní síně a Fiar zatoužil odejít. Naposledy ho v těchto zdech mučili a to samé pravděpodobně dělali Keiře. I když Keira spíš mučila je pouhou svou přítomností.

Vystoupali schody a démoni jim otevřeli velké dveře. Když vešli do síně, všichni ztuhli na místě. Obočí jim vylétlo skoro k nebi a brada spadla skoro k zemi.

„Trochu jsem se činila. Jako správná sestřenka jsem naučila Lindröna, jak by měl kralovat,“ prohodila Keira uvelebená na kamenném trůnu. Křídla v barvě půlnoční černi podobné netopýřím měla složená za sebou a prolínaly je jemné fialové žilky.

Vypadala pořád stejně, avšak už byla úplně jiný člověk.

Poté se zadívala Fiarovy do očí a mírně se pousmála. „Promiň, to ten smysl pro dramatičnost.“