KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

46. Matka a Hertia

Po tanci jsem se ve společnosti Hertiy a Leon odešla převléct do pohodlnějších šatů.

„Leon, necháš nás chvíli o samotě?“ zeptala se Hertia. Leon mi jen trochu srovnala ty šaty a vypařila se zpátky do sálu.

„Nemusíš mi to vysvětlovat. Na většinu jsem přišla,“ řekla jsem rovnou.

„Ještě aby ne, to bych tě hodně přecenila. Stejně ale je dost věcí, které nevíš,“ zjevila se v pokoji matka. Právě prošla stíny, což bylo dost riskantní.

„Proč jsi utekla? Proč jsi mi to tajila? A proč se před nimi skrýváš? A ty se s Hertiou znáš? Proč vlastně zmizela Hertia?“ vysypala jsem ze sebe otázky.

„Nemohla jsem ti to říct. Bylo nebezpečný, že to věděl Wened, natož ty. Měla jsem si vzít někoho, koho jsem nechtěla a bylo dost očividný, že to není ten pravý. Takže jsem se pokusila utýct, ale povedlo se mi to jen díky Hertie. Bylo mi jak tobě a byla jsem vychovaná jako princezna. Hertia mě naučila, jak se o sebe postarat, jak bojovat a další věci, který jsem využila na vraždění ostatních démonů, čímž jsem se zabývala 6 let, než jsem musela utýct úplně. Na důvod se neptej, ty taky vraždíš pro zábavu,“ zodpověděla mi pár otázek, ale některé ještě zbývaly. „Pravděpodobně se nás teď pokusí zabít jako pomstu. Proto jsme se skrývaly a nikdo to nevěděl. Ty ale musíš přežít. Ty i Hertia,“ dodala po chvíli. No, Hertia umře celkem těžko.

Poté se můj pohled přesunul k Hertie.„Jelikož moje matka ráda chodila na návštěvy sem, jednou zabloudila až do Morsu. Tam se vyspala s tátou a nějakým zázrakem, který si doteď nedokážem vysvětlit, dokázala otěhotnět, přestože nebyla ta pravá mého otce. Takže jsem se jí teda narodila a pár let nato ji i s jejich otcem moji sourozenci pozabíjeli. Mými meči. Já jsem teda začala chodit sem a po dlouhé době narazila na tvou matku. Nehledě na to, že byla z mojí rodiny, jsem se z nudy rozhodla jí pomoct a tak jsme se nějak začaly bavit. Když ses potom měla narodit ty, měla jsem přísahat, že tě budu chránit. Což jsem neudělala, tys chcípla a já tě musela oživovat. Přišla jsi mi podobná mně, takže jsem se tě sama rozhodla chránit. Dokud to teda bylo potřeba, potom jsem už byla spíš tvůj stín,“ zodpověděla zbytek otázek Hertia a já se musela trochu pousmát. Hodně informací, ale dávají smysl.

„Stín Temného stínu,“ zamumlala matka.

„Já jsem si už zvykla na Krvavou nevěstku,“ odvětila jsem a právem si zasloužila Hertiy vražedný pohled.

„Teď už ale musíme zpátky, jsme pryč dost dlouho,“ prohlásila matka a prošla stíny pryč. Já s Hertiou jsme se rozhodly neriskovat a normálně vyšly chůzí.

„Když je ten pravý mé matky právě můj otec, jak mohl mít dítě i s někým jiným, než s mou matkou?“ zeptala jsem se na tu nejmíň podstatnou věc ze všech.

„Stejná záhada jako má matka a otec. Jsou prostě věci, na který nemám odpověď ani já,“ pokrčila rameny a mlčky jsme pokračovaly v cestě.

Došla jsem zpátky ke svému křeslu a rozhodla se, že to tu ještě chvíli vydržím. Stačí do doby před úplňkem, potom se můžu vypařit.

„Smím prosit?“ ozvalo se náhle a přede mnou stál Damian. Nic jsem neříkala a rovnou se vydala za ním.

Tancovali jsme dlouho, bavili se a z tváře mi nemizel úsměv, což se samozřejmě nelíbilo Fiarovi.

Už se blížila půlnoc a tak jsem společně s Damianem odešla ze sálu, abych neriskovala světlo úplňku. Damianovi nevadilo mi dělat doprovod, jeden rok to vydrží.

Zalezli jsme do místnosti, kde nebyla žádná okna a zavřeli se tam. Což Damian bral jako dobrou příležitost.

Natiskl mě na zeď a začal vášnivě líbat. Nestěžovala jsem si. Sice nejsem úplně mentálně připravená, ale Damian brzo odjede a já to budu muset vydržet.

Damian si mě za zadek vyšvihl kolem pasu a já si uvědomila, že vlastně nemám spodní vrstvu. Usnadní práci.

„Hah, do smrti,“ uchechtl se Fiar ve dveřích a větrem odhodil Damiana na druhou stranu místnosti. Já tím pádem spadla na zem a v největší rychlosti se dostala zpátky na nohy a šaty srovnala. Než jsem mu ale něco stihla říct nebo pomoct Damianovi, popadl mě za zápěstí a teleportoval do jeho pokoje, kde mě před měsíčním svitem, které proudilo oknem, zakryl svým tělem.

„Vážně musíš všechno pokazit?“ zavrčela jsem na něj a chtěla se dostat rychle pryč od něho, abych stíny mohla projít aspoň do svého pokoje. On mi ale zatarasil cestu a uvěznil mě mezi svýma rukama. „Nech mě!“ křikla jsem po něm, ale on nehodlal ustoupit. Naopak přistoupil blíž, až jsem se musela natisknout na stěnu.

„Nenechám, s tím se teď musíš prostě smířit,“ řekl až podezřele něžně.

„Možná jsem tě měla tu noc nechat zemřít.“ Nebo ho rovnou zabít, od Temnýho stínu by se to dalo čekat... Ale dokázala bych to i jako Keira?

„A dokázala bys s tím žít?“ podíval se mi hluboce do očí. Srdce mi bušelo jak o závod, sotva jsem dýchala a opět se na scénu přihlásila husí kůže.

„Dokázala,“ odvětila jsem pevně a odstrčila ho od sebe. Moje reakce ho překvapila, ale já teď musela odejít namáčklá na zdi, aby na mě nepadlo měsíční světlo.

Hned jak jsem byla za rohem, stíny jsem prošla k sobě. Matka riskuje, já můžu taky.

V pokoji jsem si zalezla do koupelny a vyčkávala. Pár minut, hodinu, možná 2, ale bylo mi to jedno.

Až po nějaké době jsem se vrátila zpět do sálu, kde si mě hned odchytl král pro tanec. Už mi bylo všechno jedno, klidně ať mě tu zabijou, takže jsem se nechala odvléct na parket.

„Ač vám to asi zrovna nebude příjemné, aspoň dnes by bylo vhodné, abyste spala v komnatě mého syna.“ Tak proto chtěl se mnou tancovat? Aby mi řekl tohle?

„Jestli jen dnes...“

Po tanci jsem to tu už dál nedávala a tak jsem se rozhodla dojít do jeho pokoje dřív než on sám.

Dokráčela jsem nejdřív do svého pokoje, kde jsem si vyzvedla noční košili, a potom prošla stíny do jeho koupelny.

Sundala jsem ze sebe ty šaty, korunu a zalezla do vany. Na rozpouštění vlasů jsem zrovna neměla náladu, takže jsem je nechala být.

Když jsem došla do pokoje, Fiar už ležel uvelebenej na pohovce. „Pochybuju, že chceš, abych s tebou spal v posteli,“ vysvětlil. Neřešila jsem ho a zalezla do jeho postele, která byla ještě pohodlnější než ta moje.

Přesto jsem se pořád převalovala a nedokázala najít pohodlnou polohu. Ani zamhouřit oči. Už přes hodinu!

„Fiare?“ Bože, kam až jsem klesla.

„Hm?“ zamručel. Určitě už spal a já ho probrala.

„Půjdeš sem?“ Odpovědi se mi nedostalo, jen jsem slyšela kroky. Po chvíli jsem ucítila Fiarovu ruku na mém pase a následně jeho horké tělo na mých zádech. Má doufám aspoň kraťasy.

„A teď už spi,“ zašeptal mi do vlasů a přitáhl si mě ještě o něco blíž. Kupodivu jsem chvíli nato spala.