KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

75. Zloděj v akci

Hertia to opravdu věděla. Věděla, že je Keira opustí o týden dřív. Proto ji nějak nepřekvapilo, když ji před čtyřmi dny Detren vzbudil a vyřídil jí vzkaz, který po něm poslala.

Teď seděla ve společenské místnosti s Leon a Lillian a popíjela zdejší víno. Ano, na život smrtelníků si přivykla poměrně rychle. Možná by dokázala takhle žít navždy.

„Já ji stejně nechápu,“ povzdechla si Leon. Domluvily se, že se o tom nebudou bavit, ale stejně se k tomu neustále vracely. „Bylo domluveno, že až za tři dny. Proč odplula tak brzo?“

„Nechtěla nechávat Fiara v rukách démonů o nic déle,“ odvětila Lillian. „Ačkoli to je i její národ.“ Moudře neřekla, že to jsou její příbuzní. Její a Hertiyni příbuzní.

„Ale vždyť to byl její plán,“ namítala Leon. Nedokázala to pochopit.

„Ona dělá plány jen pro oči ostatních. Jestli nějaké dělá v hlavě, nemluví o nich,“ odvětila Hertia. „Je dost inteligentní na to, aby nikomu neprozradila, co bude její další krok. A taky dost na to, aby tě navedla na špatnou stopu.“

„Ale proč by chtěla klamat i nás?“ ptala se dále Leon. Leon byla inteligentní, ale ne stejně jako Lillian, Hertia a už vůbec ne jako Keira.

„Představ si situaci,“ začala Lillian, „kdy tě unesli a ty znáš její plán. Telepat by ti vlezl do mysli a znal by ho taky. Nebo by tě jednoduše přiměli ho prozradit.“ Lillian se podívala na Hertiu, pak znovu na Leon. „Proto se nám o ničem nezmiňuje. Proto nás klame. Kdyby nás chytli, nic by nezjistili. A kdyby ano, tak jen falešné informace.“

„Co když se jí něco stane?“

„Tak se jí něco stane,“ řekla rázně Hertia. Nesouhlasila s tím. Nechtělo se jí nechávat Keiru být. „Nesmíme jí pomoct.“

„A když zemře?“ ptala se dál. „Když zemře, co budeme dělat?“

„Pak Fiara budeme muset zachránit my,“ odvětila Lillian. „Jen já a Hertia,“ dodala, když spatřila zděšený výraz v Leonině tváři.

„To s tím jako nic neuděláme? Prostě ji necháme mrtvou?“

Hertia viděla zoufalství v její tváři. Byla mizivá šance, že se Keira do Morsu dostane. „Jestli ji Hory Ztroskotanců pohltí, nic s tím neuděláme. Bylo by štěstí, kdybychom vůbec měly co pohřbít.“

„Takhle to neříkej,“ napomenula ji Leon. „Ona se vrátí. Vrátí se i s Fiarem.“

Hertia neměla sílu jí říct, že se nevrátí. Fiar ano, ale ona ne. Šla tam s tím, že ho dostane pryč. Ne že pryč dostane i sebe.

„Musíme v to doufat,“ odvětila Lillian.

***

Kráčela po šikmých střechách domů ve svém rudém plášti. Kápí si zakrývala obličej. Věděla, že nepotřebuje někam přesně chodit. Ani do sídla Nočního děsu. On si ji Pikový král najde sám.

Došla až do chudší části města. Do části, kde se podle Keiřiných informací skrývalo Rudé ostří a Bílý tesák. Netrvalo dlouho a spatřila dvě velké krčmy, které jim patřily. A také bělovlasého mladíka s očima tmavšíma než noc. Nechápala, jak v nich Keira dokázala postřehnout nějakou barvu, ale ona k němu stála o dost blíž.

Miar zrovna kráčel s jednou pohlednou slečnou, která nějakým neštěstím zabloudila do této čtvrti. Nebyla chudá, drahých šperků měla dost. Proto si ji Miar vybral. A poměrně jednoduše ji o ty šperky připravil. Slečna neměla nejmenší tušení.

Hertia pomalu nechápala, jak to dokázal. Takovéhle zloděje neviděla už dobrý dva tisíce let. Vymřelí páni vod byli mistři v krádeži. Nebyli ani tolik známí pro schopnosti ovládání vody a větru, které je udělaly právě pány všech vod, ale spíše pro ty krádeže. Hertia nikdy nepřišla na to, jak to dokázali. Nikdo na to nepřišel a teď už si je nikdo nepamatuje. Maximálně z pohádek.

„Nikdo na něj nikdy nepřišel,“ řekl tiše Detren, když se postavil vedle ní. „I já ho obdivuju.“

„Umí ty dva cechy i bojovat?“ zeptala se. Byla to jedna z mála věcí, která ji o těch ceších zajímala. Byli to zloději. Bílý tesák se měnil na zvířata, ale uměli bojoval i jako lidé? A Rudé ostří radši bylo nenápadné, umí vůbec bojovat?

„Umí. Dokázali by se zbavit stráží, kdyby na ně přišli. Nejsou v tom ale nějak zvláštní,“ odvětil, zatímco hleděl, jak té slečně každý moment zmizí některý ze šperků.

Miar byl tak mladý, ale dokázal tohle. Jak dlouho se cvičil? Cvičil vůbec? Možná se s tímto talentem narodil. Kdyby ovládal vzduch a vodu tak mocně, že by ani aspekt přírody elfů nebyl silnější, jak to páni vod mívali, možná by mohl být jejich novým kandidátem.

„Miar nepochází odsud. Doplul sem na lodi, když mu bylo sedm. Na malého kluka dokázal loď obsloužit slušně. Poté zde kradl jídlo a pití a občas i nějaký peníz. Nikdy ho nechytli. V devíti letech ho našlo Rudý ostří, a tak si ho nechali,“ řekl, když na mně poznal mou nevyřčenou otázku. „Je nejlepší v cechu. Nejlépe také bojuje. Je dost manipulativní a mistr přetvářky. Taky je arogantní a má vůdcovské schopnosti. V těchhle dvou věcech je na tom stejně jak Fiar.“

„Co jeho magie?“ zeptala se Hertia. Podvědomě toužila, aby se páni vod vrátili. I kdyby to nebyli původně oni.

„Pokud nějakou má, což jsme vycítili, že rozhodně ano, neprojevil ji od chvíle, co sem připlul. Ale je téměř jisté, že ji bude ovládat dobře, protože takhle ji skrývat nedokáže ledajaký sedmiletý dítě,“ odpověděl. Miar byl i pro něj dost velkou záhadou a očividně ho to znepokojovalo. Víc by ho ale znepokojilo, kdyby zjistil, že by to mohl být potencionální pán vod. Už jen ta skutečnost, že připlul...

„Odkud připlul?“

„Z jihozápadu. Ono totiž o moc víc možností není.“

„Je víc možností, jen tahle nejvíc sedí,“ namítla Hertia.

„Proč tě Miar tak zajímá? Já už ti snad nestačím?“ ušklíbl se pod svou kápí.

„Žárlíš snad? To je mi novinka,“ uchechtla se tiše.

„Jestli se tě Miar jen dotkne, zabiju ho a tebe přiměju prosit o milost,“ řekl pevně, ale na tváři měl pořád ten svůj úšklebek. Pika pod levým okem se mu zaleskla.

„Zas si tolik nevěř,“ odvětila. „Bohyně neprosí o milost.“

„To ti připomenu za pár minut,“ odpověděl a přitáhl si ji do polibku.

V ten moment nevnímala nic jiného než jeho. Jen okrajově si uvědomila, že je přenesl k sobě do ložnice. Teleportace byla jediná magie, kterou si dovolil někomu ukázat. Kterou si dovolil jí ukázat. Hřálo jí to u srdce už delší dobu.

Strhali ze sebe všechno oblečení. Byla to otázka pár okamžiků, než ji prosit o milost opravdu přiměl.