KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

45. Tancování

Až teď jsem si dovolila prohlédnout tu dýku. Ostří dokonale nabroušené, rukojeť nádherně zdobená spirálami, které jsou očividně znakem rodiny. Proto taky ten přívěsek spirály na mém krku, je to rodinné dědictví.

Všechno jsme nechali za sebou a s Fiarem jako první opustili chrám.

Venku nám museli tvořit cestu stráže, abychom se přes ty lidi vůbec dostali ke kočáru. Ale i to se nakonec povedlo a my oba vyjeli zpět do hradu.

„Co se děje?“ zeptal se najednou, až jsem sebou cukla.

„Nic,“ ucedila jsem a otočila se k okýnku. Teď se s ním nechci bavit.

„Srdce ti bije jak splašený a očividně se něco děje.“ Vlastně on je i chytrej.

„Možná jseš můj manžel, ale i tak ti nemusím říkat všechno,“ odvětila jsem.

Chvíli jsme jeli tiše, ale potom opět promluvil: „Tobě se ta pusa líbila.“ Otočila jsem se na něj a na tváři mu hrál mírný úšklebek. Sakra, odhalil mě.

„Bylo to divadlo, který jsme museli sehrát. Nic si z toho neber,“ zavrčela jsem na něj.

„Samozřejmě,“ pronesl s jistou ironií v hlase.

„To neznělo moc přesvědčivě.“

„Naopak to ‚divadlo‘ bylo přesvědčivý až moc, abys to jen předstírala,“ ušklíbl se ještě víc a já věděla, že to už nijak nezakecám.

„Fajn, ta pusa se mi líbila. To jsi chtěl slyšet? Stačí ti to?“ zvedla jsem ruce ve vzdávajícím gestu a otočila se k oknu. Teď už na něj nechci ani koukat.

Najednou jsem ucítila jeho horký dech na mém krku a naskočila mi husí kůže. Byl těsně u mě. „Prozatím,“ zašeptal s jasně viditelným, šibalským podtónem. Potom se odtáhl zpátky a já až teď dokázala vydechnout. Co se to sakra děje?

Mlčky jsme dojeli až na nádvoří, kde už na nás všichni čekali. Všechny rodiny a lordi, kteří byli ještě před chvílí v chrámu. To existuje nějaká zkratka?

S Fiarovou pomocí jsem vylezla z kočáru a společně jsme prošli chodbami hradu až do sálu, který byl mnohokrát větší než ten, kde se slavily narozeniny bývalého krále. Jinak ale vypadal úplně stejně.

Girlandy se obepínaly okolo mramorových sloupů, které podepíraly zdobený strop. Hedvábná plátna v modré barvě, barvě Magia, visely ze stropu společně s dalšími ozdobami, které ani nemám tušení, jak se jmenují. Celkově to zde bylo nádherně vyzdobené do modré a bílé.

Začala se ozývat melodická hudba a já pochopila, že teď se jde slavit. I když já neměla jediný důvod tohle oslavovat.

Všichni, nejdřív vysoce postavení, se začali hrnout dovnitř, ale nikdo se neopovážil postavit na parket. Tam jsme totiž měli mít první tanec, samozřejmě.

Fiar mi odepnul závoj a hodil ho Hertie u schodů. Potom se podíval na mě a hluboce se uklonil. „Smím požádat o první tanec?“

„Ano,“ vyletělo ze mě bez nějakých problémů a přijala jsem jeho nabízenou ruku.

Společně jsme došli až do středu parketu. Jednou rukou si mě za pas přitáhl blíž a druhou uchopil tu mou. Opět jsem cítila to jeho teplo a vůbec jsem si nestěžovala. Svou druhou ruku jsem mu položila na rameno.

Hudba rázem zvolnila na tempu a my začali tancovat. Pořád jsem se neopovážila se mu podívat do očí a tak jsem radši sledovala své kroky nebo všechny okolo. Nejhorší bylo, že on to věděl a náramně se přitom bavil.