KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

8. Hertia

„Coo?“ dostal ze sebe po chvíli, co si mě prohlížel. Samozřejmě se nezapomněl podívat i na Hertiu u mých nohou.

„Noo, byla jsem se projít a po cestě mě napadla Hertia. A potom prostě...“ nechala jsem větu volně ve vzduchu a ukázala rukama na má nová tetování.

O ovládání přírody jsem vždy snila. Bylo to něco, co uměli všichni kolem a co se dalo pěkně zneužít. Ale nad světlem jsem nikdy nepřemýšlela. V podstatě to je opak něčeho, co jsem celý život trénovala.

Jakožto kříženec démona a elfa, nejtemnější a nejčistší bytosti na světě, který nejen ovládá temnotu, ale teď i světlo a přírodu, moje moc dosahuje mezí doteď nevídaných.

„Hertia, jakože bohyně Hertia?“ ptal se s viditelným nechápajícím výrazem. Já také nechápala, ale nedávala jsem to najevo.

„Ano, bohyně Hertia. Díky ní jsem teď naživu. Zachránila mě po mém utonutí.“ Plavat umím dobře, přímo skvěle, ale jelikož jsem neovládala přírodu a banda 9letých kluků ovládala elementy, pod tou vodou mě prostě udrželi a náramně se přitom bavili.

„Uvědomuješ si vůbec, jaký máš štěstí? Teď ovládáš 3 nejmocnější aspekty vesmíru a ještě máš přízeň boha. To, že zrovna boha lsti mě nepřekvapuje.“ Hertia na něj potichu zavrčela a on trochu couvl.

„Jestli mám jít do Magia, je to jen dobře. Kdybych se tam objevila bez schopností alespoň přírody, tak by to bylo dost podezřelý.“ Hertia si vybrala vhodný čas. To na tohle čekala celou tu dobu? Nebo mě nechtěla zatěžovat?

„To máš asi pravdu, ale jak ostatním vysvětlíš Hertiu?“

„Kdo říkal, že se mi bude držet u nohy jako hodný pejsek? Doteď to nedělala, nemá důvod začínat. A i kdyby, nikdo nemusí zjistit, že to je Hertia,“ dala jsem mu hned 2 možnosti, jak problém „bohyně v přítomnosti křížence“ vyřešit. Když jsem se podívala vedle sebe, Hertia tam už ani nebyla. No, co jsem říkala?

***

Pohled třetí osoby
Zatímco Keira s Dorianem vedli zajímavý rozhovor o Keiřiných nových schopnostech, Hertia se přenesla zpět do sídla bohů a přeměnila se na svou lidskou podobu s liščím ocasem. Nepřekvapilo ji, že všech jejích 9 sourozenců stojí v půlkruhu a vrhají na ni vražedné pohledy.

„To, že jsi zachránila život kříženci, jsme přešli. To, že jsi po tom kříženci zametala stopy a nechala ji vraždit, jsme také přešli. Ale darovat jí nejen schopnost přírody, ale i světla?“ zahřměl nejstarší bratr Teorathsan.

„No tak, bratříčku, Keira nezanechává žádné stopy, není co zametat.

Taky nezapomínej, že i já jsem kříženec a také ovládám 3 nejmocnější aspekty vesmíru. Keira je ta jediná, která si ty schopnosti také zaslouží a sami za to budete potom rádi. Takže jestli máte něco proti, asi budete muset skrze mě a věřte mi, to nechcete,“ odvětila mu pevně Hertia a nezapomněla na vítězný úšklebek. Mohla být sice nečistý bůh a úplně nejmladší, ale to o její moci nevypovídalo.

„Nezapomínej, kde je tvé místo,“ varoval ji druhý nejstarší bratr Turinal, bůh Slunce, dne, ohně a světla.

„Mé místo mi je teď úplně ukradený. Prostě slibte, že se Keiře vaší rukou nic nestane a já vás nechám být,“ vytvořila na své ruce menší plamen temnoty, aby věděli, že svá slova myslí vážně. Hertia si byla celkem jistá, že by se jich dokázala zbavit, minimálně na nějaký čas, ale následky, ke kterým by to vedlo, by za to nestály.

„Dobrá, slibujeme, ale ty ji budeš hlídat, a když udělá jedinou chybu, nebudeme váhat,“ souhlasil nakonec Teorathsan a Hertiyn úšklebek se ještě více prohloubil. Na nic nečekala, otočila se na patě a vyšla směrem k bráně. Teorathsan však tiše řekl: „Jednou tě zabiju, Hertio.“ Byl to tichý příslib.

Koukla na něj přes rameno se sladkým úsměvem na tváři. „Už se těším,“ řekla, než se v podobě lišky opět vrátila do Elendrie, kde se oknem dostala do Keiřinýho příbytku a uvelebila se na její posteli.

Pohled Keiry
Hádat se s Dorianem je mnohem více vyčerpávající, než třeba procházení stíny. Takže když už jsem jeho nesmyslné argumenty vážně nedávala, prostě jsem prošla k Damianovi do pokoje, který na mě nedočkavě čekal.

Teď už jsme jen leželi vedle sebe schovaní pod dekou a užívali si přítomnost toho druhého. Tedy, Damian už spal. Já nejdřív ne, ale nakonec jsem usnula taky.

Ráno jsem se probudila se svítáním a Damian dále spal.

Potichu jsem se dostala z postele, v odlehlém koutě se umyla pod menšími vodopády vytékajícími ze stromu a následně se oblíkla.

„Proč vstáváš tak brzo?“ zamumlal rozespale Damian, když si uvědomil mou nepřítomnost v jeho posteli.

„Dopoledne pro mě připlují z Magia a ještě se musím připravit. Neboj, přijdu se rozloučit,“ ujistila jsem ho a on se lišácky ušklíbl. Jen jsem nad tím protočila očima a odešla z jeho příbytku do toho svého.

Byla jsem ráda, že neřešil má nová tetování, která jsem si sama ani pořádně neprohlédla. Nepotřeboval to vysvětlit, protože moc dobře věděl, co znamenají a byl na mě hrdý... asi.

V mém příbytku na mě nečekal nikdo jiný než Dorian a Hertia schoulená do klubíčka na mé posteli.

„Se divím, že už spolu nemáte aspoň tucet harantů. I když jsi tu, na tvou postel nepřestává sedat prach,“ odfrkl si a pohladil Hertiu po zádech.

„Temnota mi zabraňuje otěhotnět. Matka říkala, že temnota si celkem jede svoje a že prostě neotěhotním, dokud podle temnoty nenastane správný čas s tím pravým.
Proto taky když nějaká žena v Morsu s někým otěhotní, tak ví, že on je ten pravý,“ řekla jsem mu jako naučenou básničku, protože mi to matka říkala už nesčetněkrát.

„Takže v podstatě říkáš, že s Fiarem budeš muset spát tolikrát, dokud temnota nezmění názor a neprohlásí ho tím pravým? Potomky mu porodit musíš, to víš moc dobře.“ Tahle představa se mi vůbec nelíbila. Buď s ním budu prostě muset několikrát spát s nulovým účinkem, protože to „ten pravý“ prostě není, nebo se s ním párkrát vyspím, otěhotním a on bude ten pravý. Radši bych s ním několikrát spala, než aby on byl „ten pravý“...

„Hele, já se o to neprosila,“ vydala jsem ze sebe nakonec a začala si balit věci.