KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

61. Obchodník a vrah

Pohled třetí osoby
Hertia nikdy nebyla zrovna velký fanoušek žalářů. Obzvlášť když jí hrozilo, že ji do jedné dovedou. Ano, nebyla tak dobrá bojovnice jako Keira a moc dobře si to uvědomovala, přesto se bránila a útočila, aby ji tu kápi nestrhli. Jediná věc, která musela zůstat skryta, byla totožnost Temného stínu, za který se momentálně vydávala.

Proudem temnoty rozpůlila zbylé 2 muže a vydala se na útěk k sídlu Nočního děsu, kde nyní trávila dost času. Jediný, kdo věděl, že není Keira, byl Detren. Možná to tušila i Lillian, ale ta se teď musela starat o království, zatímco si její bratr a švagrová válejí šunky někde na severu. Nechť je Fiarovi země lehká, až se dostanou do Elendrie.

„To tě pořád baví za ni dělat špinavou práci?“ zeptal se Detren, když se zjevila v jeho pracovně.

„Řekněme, že dělat špinavou práci je mým posláním. Nejsem bohyně vrahů pro nic,“ shodila svou kápi a shrnula shemag. „Navíc nikdo nenabyde podezření, že by Temný stín byla Keira,“ dodala.

„A když tě odhalí?“ udržoval si kamenný výraz, přesto v jeho očích zachytila starost.

„Neodhalí. A když ano, těžko zatknou bohyni.“

„O tvém božském původu vím jen já, Keira, Leona, Lillian a Fiar s jeho otcem. Pro ně budeš pouze vražedkyně s mimořádným egem.“ Přestože se Detrenovi nikdo nezmínil, že by byla bohyně, na to nějakým způsobem přišel. U Lillian se nebylo čemu divit.

„Notoricky známá vražedkyně s mimořádným egem,“ opravila ho. Přesto nemůže dovolit, aby ji odhalili. Keira by ji zabila za to, že si tu slávu nechala pro sebe, když všechnu tu reputaci si vybudovala ona. „Neodhalí mě.“

„Já tě z žaláře dostávat nebudu.“

„Radši mě dostaneš do něj, že?“ opřela se o stůl přímo naproti němu a hleděla mu zlatýma očima přímo do duše. Detren ani nemrkl a pohled jí neochvějně oplácel. „Znám tvé taktiky a vím, co uděláš, když někdo nedělá něco podle tvých představ. Jestli ale prozradíš pravou identitu Temného stínu, spálím tuhle krčmu a sídlo za ní na popel. A tvoje vrahy přiměju hledět na to, jak tě pomalu mučím a užívám si každý tvůj výkřik, než tě konečně umlčím. Aby si před svou smrtí byli vědomi toho, jak zbabělý byl jejich vůdce, jejich Pikový král,“ ukončila svou výhružku. Poté prohrábla Detrenovy havraní vlasy a zkoumala jeho tvář, když dodala: „Přesto by takovéhle tvářičky byla škoda.“

Detren uchopil její zápěstí takovou silou, že div nesykla. Postavil se ze židle a nyní se nad ní tyčil jako nezlomná skála, přesto sebou Hertia ani necukla a udržovala si svůj divoký úsměv. „Tvé plané výhružky mi jsou ukradené, Krvavá nevěstko. Jestli nechceš, abych vyzradil pravdu o Keiře, takhle tomu moc nepomáháš,“ promluvil tím vyrovnaným tónem cvičeného zabijáka. Nikdo nevěděl, jakou magií Detren vládne, ale nikdo o jeho schopnostech nepochyboval. Možná tak Keira, ale ta jen z toho důvodu, že by se o něj dokázala postarat, ať je mocný podle libosti.

„A jak bych tomu podle tebe pomohla?“ zavrněla. Jeho zelené oči probodly ty její, ona v nich přesto zachytila hlad. Hlad a touhu, kterou dokázala vyvolat u každého muže, kolem kterého procházela. Jen málokdo odolal.

„Možná bys měla být jednou zticha a radši konat,“ zavrčel poraženě a zaútočil svými rty na ty její.

Tohle bylo před týdnem. Od té doby spolu trávili každou noc, když se Hertia vrátila z obchůzek. Něco mezi nimi bylo. Jakési pouto, které je svazovalo, ačkoli s tím ani jeden nechtěl souhlasit. Napadlo ji, že by mohl být ten pravý, za ty tisíce let na nikoho takového nenarazila, ale přesto o tom pochybovala. Na zátylku žádnou spirálu neměl, ale i tak si radši nechala od Lillian připravit lektvar proti oplodnění. Lillian byla známá pro své umění lektvarů a těchhle věcech a nikdy se na nic nevyptávala, ačkoli jí na očích viděla mnoho otázek, když si pro lektvar přišla.

„Kdy se Keira údajně vrátí?“ zeptal se Detren, když poznal, že Hertia už je vzhůru. Skrytí pod pokrývkou leželi tělo na tělo s požitky z minulé noci. Detren si pohrával s pramínkem jejích rudých vlasů.

„Momentálně je v Alisu a podle všeho zítra jedou do Enderie. Když teda všechno půjde podle plánu, za týden a pár dní je zpět. Proč?“ zeptala se na oplátku.

„Jak jí tohle budeš chtít vysvětlit?“

„Keira je jakákoli, ale o okolní dění se zajímá, jen pokud jí poskytne nějaké informace. Nebude se muset na nic vyptávat ani se vztekat, aby si udělala jasný obrázek,“ odvětila Hertia. Keiru to ani nepřekvapí, muselo ji to napadnout už dávno. Možná to i plánovala, ať už za jakýmkoli účelem.

„Mluvíš o ní jak o nějakém géniusovi,“ zavrčel Detren.

„To ty jsi obchodník s informacemi, sám by sis toho měl být vědom.“

Detren už na to nijak neodpověděl, místo toho se překulil nad ni a svými rty začal laskat její krk. „Svůdný obchodník s informacemi,“ opravil ji se rty pořád přitisklými k její kůži. Jednou rukou se opíral vedle její hlavy a druhá hladila její hladkou kůži jako ten nejhladší samet. Svým skvěle vyvinutým mužstvím do ní pomalu vniknul a Hertie se úplně vykouřilo z hlavy jako pokaždé. Zapomněla na všechno, teď existoval pro ni jen tento okamžik a ta rozkoš, kterou zažívala pořád a pořád dokola. Něco, co dokázala zažít pouze s ním, s nikým jiným.

Něco, co od počátku věděla, jednou nastane i mezi Keirou a Fiarem, ať se budou nenávidět sebevíc.