KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

38. Chyby

A přesně tohle jsou ty chyby, z kterých bych se měla poučit. Včerejší noc byla sice úžasná a utěšila mé „potřeby“, ale do prdele! Vážně to musel být zrovna ten nejvyšší bůh?

„Co se včera stalo? Proč jsem v tvým pokoji?“ zeptal se Dorian, který se zrovna probudil. No, dlouho se s tím světlem v sobě vypořádával, mnohem dýl jak já společně i s přírodou, ale aspoň mě včera neviděl s Teorathsanem. To nesmí nikdo zjistit.

„Přišel Teorathsan a daroval ti aspekt světla,“ odpověděla jsem klidně a snažila se nemyslet na včerejší noc. Možná jsem i ráda, že se v tom kumbále Dorian objevil. On dostal světlo a já dokonalou noc.

„Mluvila jsi s ním?“ Kdyby jen mluvila...

„Ne, byl tu jen jako jelen. Jak ti daroval světlo, odešel,“ zalhala jsem. Na mé lži zatím nikdo nepřišel a když jo, tak už bylo pozdě.

„Něco mi říká, že tak se to nestalo,“ zauvažoval nahlas a já musela dělat všechno pro to, abych nezačala viditelně panikařit. Naštěstí seděl za pelestí, takže já nemohla vidět jeho, on nemohl vidět mě.

„A co se podle tebe mělo stát?“ zeptala jsem pořád klidně.

„Co já vím, jeho sestra ti dala proti jeho vůli zbylý 2 aspekty. Nepokusil se tě třeba zabít?“ zeptal se a já si potichu oddechla. Nemyslel na to samé...

„Kdyby mě chtěl zabít, už by to dávno udělal. Podle mě má s Hertiou nějakou dohodu,“ řekla jsem mu svou teorii. „A teď bys už měl jít. Za chvíli je oběd.“ A mě dost zajímá, kde skončily Hertia a Leon.

„Jo, to je dobrej nápad. Potom se pro tebe stavím,“ řekl, než se vypařil z mé komnaty.

Vstala jsem z postele a vydala se ke skříni, abych se do něčeho pořádného oblékla. Tyhle noční košilky jsou vážně otřesný.

Vzala bych si svou béžovou košili a černé kalhoty, ale v tom teplu bych to vážně nevydržela. Takže jsem se rozhodla pro kraťasy a tričko.

Najednou někdo zaťukal a tak jsem se vší nechutí došla ke dveřím a otevřela. Pro mé překvapení tam stál princ.

„Čemu vděčím za tvou návštěvu?“ zeptala jsem se rovnou a založila si ruce na hrudi.

„Musela jsi být v noci tak hlasitá?“ Málem jsem vyprskla smíchy, ale udržela jsem to na úšklebku.

„Takže jsi mi přišel dát výprask? No, když už jsme u tý hlasitosti, ty bys to taky mohl ztišit,“ navrhla jsem a on mě probodl pohledem.

„A kdo byl ten šťastlivec?“ ptal se dál a mě tahle otázka celkem překvapila. Navíc, co mu je do toho?

„Tak šťastlivec? Jak víš, že přitom třeba neumíral nudou?“ zeptala jsem se naopak já a na tváři ponechala ten úšklebek.

„Dle mýho jsi měla dost času na trénink.“ Jak jsme se k tomuhle tématu dostali? A proč za mnou vůbec chodil?

„Tak to tě asi musím zklamat. Se mnou si moc zábavy neužiješ,“ zabouchla jsem mu před obličejem.

Došla jsem do koupelny a udělala takovou tu ranní hygienu. Mezitím i někdo přišel do komnaty a já odhadovala, že to bude Hertia s Leon.

Vyšla jsem z koupelny a zamířila do ložnice. Hertia procházela po pokoji a Leon na ni nechápavě koukala. Sakra.

„Leon, necháš nás prosím chvíli o samotě?“ Leon neváhala a s fláknutím dveřmi zmizela z pokoje.

„Jen do toho,“ zamumlala jsem. Ona po mně hodila vražedný pohled.

„Ty jsi sakra spala s mým bratrem?!“ zakřičela přes celý pokoj. Jo, je dost naštvaná.

„A ty jsi s mým jako nespala?“ zeptala jsem se naopak já a málem vyprskla smíchy, když ztuhla. „Kdy sakra?“ zeptala jsem se s pobavením v hlase.

„Včera, když jsme dotančili. To ale teď vůbec není podstatný. Tvůj bratr na rozdíl od mýho není bůh!“ zase začala křičet.

„No, tvůj bratr je bůh, můj je zas elf. Každej jsme nějakej,“ pokrčila jsem rameny a pořád se trochu usmívala.

„Co když jsi sakra otěhotněla?“ Obočí mi vyletělo skoro až k obloze a po chvíli propadla do hlasitého smíchu.

„Pochybuju, že ten pravý bude zrovna bůh,“ dostala jsem ze sebe, když jsem se trochu uklidnila.

„U bohů tohle neplatí. Má matka dokázala s mým otcem otěhotnět, přestože nebyla jeho pravá. Dle mýho tam možnost je,“ odvětila ledově klidně a mě smích úplně přešel. Pravda, ta možnost tam je.

„Stejně o tom pochybuju. Teorathsan by nedovolil, abych s ním měla dítě, ne?“ zeptala jsem se a doufala v odpověď, ona si ale jen povzdechla a odešla z ložnice.

„Co se stalo?“ zeptala se Leon, která vešla do pokoje.

„Nechtěj vědět,“ odvětila jsem a odešla na balkon.

Zítra začíná Týden hvězd a poslední den si beru člověka, kterýho se právě zítra chystám zmrzačit. Proč to dělám? Možná nebudu tolik toužit ho zabít hned po svatbě a korunovaci. To by totiž bylo dost nápadný a já nechci vypadat podezřele.

„Keiro, pojď sakra zpátky. Za chvíli je oběd a já tě musím připravit,“ tahala mě zpátky a proti své vůli jsem se nechala.

***

Den uběhl poměrně rychle a naštěstí to vypadalo, že kromě Hertiy nikdo nic netušil. Což bylo jedině dobře.

Momentálně jsem ležela na pohovce v mezipatře a prohlížela si knížky, které zde byly. V pokoji jsem už byla sama a teoreticky bych měla spát, ale nešlo to. Štvalo mě, že je na mě Hertia naštvaná a že jsem snad úplně blbá.

Slezla jsem po žebříku dolů, že ji půjdu najít a... omluvit se, asi? Ale než jsem stihla vůbec vyrazit ke dveřím, natiskl mě na zeď Teorathsan, který se tu prostě objevil.

„Co tu sakra děláš?“ prskla jsem po něm a snažila se ho odstrčit, on se ale ani nehnul.

„No, jistýmu kupci se zalíbila jedna mince,“ odpověděl a opět spojil naše rty. Snažila jsem se ho odstrčit nebo ho od sebe jakkoli dostat, ale nic s ním nehlo.

„Sakra, nech mě bejt! Včera jsem byla opilá, o nic nešlo,“ řekla jsem když se mi podařilo se od něj dostat.

„Vážně? Dle mýho sis to celkem užívala,“ odpověděl a na mé rty znovu zaútočil. Líbal dravě a vášnivě a já věděla, že už se dlouho nedokážu vzpírat.

Chytl mě za stehna a vysadil si mě kolem pasu. Přesně v tuhle chvíli jsem věděla, že jakákoli vzpurnost už je zbytečná a prostě jsem ho nechala.