KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

20. Plán šaty

Večeře proběhla bez nějakého drama a než jsem odešla, princ mi opět nabídnul rámě. Tentokrát to ale nebylo vřelé gesto, teď si chtěl něco vyřídit.

Vyšli jsme až do chodeb a společně kráčeli do mých komnat.

„Takže iluze,“ podotkl najednou, ale nijak více to nerozváděl. Ani se na mě nepodíval a pokračoval v cestě.

„Já říkala, že šaty nosit nebudu, ale nejsem zas tak blbá, abych šla nahá,“ nepokoušela jsem se vyvracet jeho tvrzení a iluzi mého oblečení zrušila. „Jak jste na to přišel?“

„Žádné takové šaty jsme ti nedávali a tys už stihla projevit svou lásku k šatům, takže sama sis je taky nepřivezla. Zároveň ovládáš světlo, takže jediná možnost byla iluze,“ popsal mi své myšlenkové pochody. Možná je chytřejší, než jsem si myslela.

„Chytré,“ bylo mé jediné vyjádření.

„Každopádně příště si bereš opravdové šaty a jestli ještě jednou přijdeš v iluzi, tu tvou služebnou vyhodím a dám tam někoho, kdo tě v tomhle nepodpoří,“ varoval mě. Já umím být přesvědčivá, mě by podpořil každý. Ať už s použitím temnoty, nebo bez.

„A proč bych vás měla poslouchat, Vaše Výsosti?“ zdůraznila jsem jeho titul s čistým opovržením. Taky jsem si tím dost naběhla.

„Odpověděla sis sama, slečno Keiro,“ zastavil se se mnou před dveřmi do mé komnaty a sám se vydal do té své. Možná bych mohla opět použít plášť Temného stínu.

Zašla jsem dovnitř, zavřela za sebou a došla do ložnice, kde už na mě Hertia s Leonou čekaly.

„Fiar je chytřejší, než by se dalo čekat,“ odpověděla jsem na jejich nevyřčené otázky dřív, než se z nich staly vyřčené.

„Takže příště už musíš mít šaty. Dle mýho ti šaty budou slušet, máš na ně dobrou postavu,“ dala mi kompliment Leona.

„Jo a taky budeš muset mít korzet a chodit bez těch spodních vrstev, na který jsi zvyklá,“ dodala Hertia s mírným úšklebkem. To se jako budu dusit v korzetu a ještě budu pod šaty v podstatě nahá? Žádná spodní vrstva? A vyjít v tom z pokoje?

„Jako pardon, asi jsem si zlomila nohu. V tomhle nikam chodit nebudu,“ hned jsem zatrhla její myšlenku.

„Můžeš chodit ještě nahá,“ ušklíbla se ještě víc Hertia. Nejdřív zabiju Fiara, pak je na řadě ona. Že je bohyně mi je úplně jedno.

„Iluzi zlomený nohy prokoukne, prokoukl i ty šaty,“ vrátila se k mému tvrzení Leona.

„Prostě tam půjdeš v šatech. To zvládneš, věřím ti,“ mluvila pořád tím utahovačným tónem. Dělat si z mého utrpení srandu ji zřejmě pěkně bavilo. Možná měla zůstat liškou, to aspoň držela hubu.

„Nebo tam půjdeš ty a iluzí budeš vypadat jak já. Povahu máme dost podobnou a tvoji iluzi by prokouknout nemusel. Přece jen, tys svoje schopnosti trénovala několik tisíciletí, ne? To bys měla dokázat vytvořit přesvědčivou iluzi,“ vrátila jsem jí s mírným úšklebkem.

„Fiar je tvůj budoucí manžel, ne můj. Dle mýho bude lepší, když si utužíte vztahy.“ Jestli tady nemám někoho zabít už dneska, musím do města. A zabít někoho tam. Já problémy s agresí nemám, jen mě dost lidí štve.

„Abych já neutužila vztah tvýho obličeje s podlahou,“ dala jsem důraz na svá slova. A že jsem je myslela vážně. Pořád jsem si ale nechávala svou chladnou masku.

„Dobře, klid. Jediný vztah, který se bude utužovat, bude tvůj s Jeho Výsostí. Máte spolu být do konce života a vzhledem k nestárnutí spolu budete fakt dlouho. Takže abys mu udělala radost, šaty si vezmeš.“ Už jsem chtěla něco namítat, přece mu nebudu dělat radost, ale ona mě prstem zastavila. „A zato si vyžádáš něco ty. Něco, co ho taky naštve. Když odmítne, tak prostě řekneš, že nebudeš nosit šaty. Jednoduchý a pravděpodobně to vyjde,“ dokončila svůj plán a já musela uznat, že jí to pálí.

„Zakážeš mu děvky. Na to určitě nepřistoupí,“ dodala Hertia. Ano, nepřistoupí na to. Ale pořád má vyšší postavení a bude mu moje podmínka úplně jedno.

„Budu vypadat, že žárlím. Navíc je pořád výš postavený, nemůžu mu jen tak něco nakázat.“ To byl ten nejmenší problém. Mohla bych tam prostě nakráčet, postavení nepostavení, a ty jeho děvky odtáhnout pryč. K čemu by mi to ale bylo? Ať spí s kým chce. „Prostě na něho někoho najmu ať ho zabije.“

„Cože?!“ vykulila oči Leona a já s Hertiou propukla v hlasitý smích. Dlouho mě něco takhle nepobavilo.

„Neboj, to byla sranda,“ ujistila ji Hertia, když jsme se obě trochu uklidnily. „Zabije ho sama.“ Opět jsme se začaly smát a Leona vůbec nevěděla, co si má myslet. Jaká to ironie, že Hertia vůbec nelhala.

Leona se nakonec trochu uchechtla taky a naštěstí to nebrala vážně. Chyba.

„Máme teda nějakej lepší plán než ten můj?“ zeptala se nakonec Leona a na obě se koukla.

„Noo, změnou prostředí jsem onemocněla a teď aspoň 3 dny musím odpočívat. Budu mít aspoň na chvíli klid a nebudu muset mezi ostatní. Potom třeba začnu nosit šaty,“ vymyslela jsem něco narychlo, abych to už dál nemusela řešit.

Došla jsem do koupelny, abych se převlékla do noční košile jen abych zjistila, že tady nejsou normální a noční košile končí v půli stehen. I v hostinci jsou normální, proč na hradě ne? Za co jsem si tohle zasloužila? Možná za těch 9 let vraždění a budování si pověsti jako Temný stín, který je teď notoricky známý po celém světě.

Vrátila jsem se do pokoje a v koupelně mě vystřídala Hertia. Leona se ještě ujistila, jestli něco nepotřebuju a potom odešla. Já si lehla do postele a zaboha nemohla usnout. Ani když už zde Hertia dávno ležela na pohovce. Pořád jsem se převalovala ze strany na stranu a spánek nepřicházel. A že by přijít měl, protože jsem se za posledních pár dní pořádně nevyspala.

Nakonec jsem to vzdala a vylezla z postele. Jen v té krátké košilce jsem vylezla na prostorný balkon a opřela se rukama o zábradlí.

Teplý letní vánek mě šimral na těle a pohrával si s mými dlouhými hnědými vlasy, které se pod svitem měsíce leskly. Studená podlaha byla trochu nepříjemná pro moje nohy, ale nevadilo mi to. Já svůj pohled upírala na krásu Magnificentie. Měla jsem odsud skvělý výhled na většinou už pohaslé domy, hostince, krčmy, malé kostelíky i velkou katedrálu svatého Nitrofa, jak nečekané. Byl zde i chrám určený pro naše bohy a vypadal vážně úchvatně, i přes jejich nevíru. Musím tam jednou vzít Hertiu.

Najednou se ozvaly hlasy z balkonu nade mnou. Nebydlí tam Fiar? Byly dost potichu a vítr je rozfoukával do dáli, ale já zapojila svoje elfí uši a pořádně se zaposlouchala. Nemá se odposlouchávat, já vím. Jak ale jinak získám informace?