KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

41. Utrpení

Chystala jsem se vlézt do postele, ale cestu mi zkřížil Teorathsan.

„Co tu sakra děláš? Nech mě už konečně být!" křikla jsem po něm a chystala se projít stíny pryč, ale to mě obklopilo obří světlo, ve kterém to prostě nešlo.

„Možná jsi nejmocnější mince, ale pořád jsi jen mince jednoho kupce," začal kráčet ke mně. Zezadu jsem po něm švihla dvěma lasy z temnoty, ale obě světlem zničil.

„Nech mě být, prosím," požádala jsem ho, ale on si z mého požadavku nic nedělal a když byl těsně přede mnou, nenapadlo mě nic jiného, než mu vlepit pořádnou facku. Zastavilo ho to, ale oči se mu leskly hněvem a hladem zároveň.

„Mohlo to jít po dobrým, mohla sis to užívat i ty, ale ty prostě budeš vzdorovat," hlasitě vydechl. „Jak chceš," pokrčil rameny a světlem mě odhodil na postel. Ruce a nohy mi připoutal k posteli a já nemohla nic dělat. Temnota, světlo, příroda... Nic nefungovalo.

„Prosím, nech mě být," vydechla jsem a po tváři mi stekla jediná slza.

On došel až ke mně a lokty se opřel u mé hlavy. „Nezapomínej, můžeš si za to sama. Stejně jako za všechno ostatní," ušklíbl se a svými rty na mě opět zaútočil.

Bolest, utrpení, naprostá bezmoc. Nemohla jsem se bránit, křičet, prosit o milost... vůbec nic, jen to přetrpět. Takhle bezmocná jsem se cítila jen jednou a od té doby jsem si řekla, že udělám vše pro to, abych se tak už nikdy necítila. Možná ovládám umění boje a všechny 3 aspekty vesmíru, ale ani s tím nemám šanci vůči nejmocnějšímu bohu. Můžu si za to sama.

„Možná bych si tě měl vzít s sebou. Nebylo by tolik práce za tebou pořád chodit a měl bych tě hned po ruce," řekl, když mě konečně pustil. Nijak jsem na to nereagovala. Chtěla jsem, aby mě nechal být. Chtěla jsem, abych ho už nikdy neviděla. Chtěla jsem ho zabít tím nejbolestivějším způsobem. Můžu si za to sama.

„Teď možná máš nadvládu, můžeš si se mnou dělat, co se ti zlíbí, a vědět, že se nemám jak bránit. Ale i když si toho nebudeš vědom, moje moc naroste. Naroste a jednou dosáhne takové úrovně, že ani bohové proti mně nebudou mít šanci, a ty, samotný nejvyšší bůh, padneš mojí rukou. To ti přísahám. Já budu ta, kdo se bude smát nakonec," zašeptala jsem svůj slib a byla si dost vědoma, že ho slyšel.

„Uvidíme," odvětil, než zmizel v záblesku světla.

***

Pozítří mám svatbu. Svatbu s člověkem, kterého jsem 5 dní dozadu mučila a následně vyléčila. A doteď lituju, že jsem s ním v jeho komnatě nezůstala.

Teorathsan za mnou přicházel každou noc a každou noc jsem nedokázala zamhouřit oči. 5 dní bez spánku. Vypadám jak chodící mrtvola. Nedokázala jsem se mu ani jednou ubránit a Hertia, přestože jsem její přítomnost cítila, také nic nedělala. Nechala mě trpět skoro celou noc a svého bratra nechala následně odejít. Naštěstí to ale nerozebírala.

Avšak Leon a všem okolo začínaly být podezřelé ty kruhy pod očima a můj celkový mrtvolný zjev. Nikdo se však neopovážil nic říct.

Zrovna jsem se vrátila z večeře a psychicky se připravovala na další noc plnou utrpení, bolesti a úplně bez spánku. Leon už mě dávno opustila a Hertia byla bůhví kde.

Pohled třetí osoby
Hertia už to nevydržela. Nedokázala pozorovat, jak Keira trpí jen kvůli jejímu bratru. Musela něco udělat, a to se taky teď hodlala.

Zaťukala na dveře Fiara, jejího úhlavního nepřítele, ale jen ten jí teď mohl pomoct.

„Čekal bych kohokoli, ale co tu sakra děláš ty?" zavrčel, když otevřel dveře.

„Potřebuju tvoji pomoc," odvětila mu prosebným tónem. Normálně by na něj takhle nemluvila, ale šlo o Keiru.

„Ty nejsi zrovna člověk, kterému bych s radostí pomáhal," chystal se zabouchnout dveře, ale Hertia je stihla zachytit.

„Jde o Keiru, Fiare. Vím, že ji miluješ, a jestli nechceš, aby to věděla i ona, tak mi pomůžeš," začala mu vyhrožovat nejistou věcí. Nebyla si tím jistá, ale tušila to.

Fiar se rozhlédl po chodbě a nakonec jí pokynul dovnitř. „O co jde?" zeptal se, když přešli do společenské místnosti a usadili se do křesel.

„Po plesu se stalo dost věcí, ale přeskočíme to k tomu, kdy se v Keiry komnatě zjevil Teorathsan a daroval Dorianovi aspekt světla. Z nějakýho důvodu se proměnil na člověka a Keira měla takový ty svoje kecy a nepomáhala tomu ani ta skutečnost, že byla jen v noční košili. Využil zbytku alkoholu v její krvi a vyspali se spolu," shrnula Hertia noc po plesu a důkladně pozorovala Fiarovu reakci.

„Počkat, cože?!" Fiarovo obočí vyletělo snad až k nebesům a nechápavý pohled to byl určitě.

„Teď ale k meritu věci. Teorathsan přišel i další noc, a tentokrát proti Keiřině vůli, se spolu vyspali znovu. Teď se to děje každou noc a ona nedokáže ani zamhouřit oči. Celých těch 5 dní nenaspala ani hodinu. To je důvod, proč teď vypadá, jako by vstala z mrtvých," dokončila příběh Hertia.

„Já to hovado zabiju," zvedl se z křesla a chystal se z Teorathsana vymlátit duši, to ho ale Hertia zastavila.

„Takhle proti němu nemáš šanci."

„Co po mně teda chceš? A proč už jsi dávno něco neudělala? Ovládáš všechny 3 aspekty, dle mýho bys ho dokázala sundat snadno," probodl ji pohledem, ve kterém byl jasně vidět vztek. Vztek, že s tím nic dávno už neudělala.

„Vyhrožoval by, že ji zabije. A kdyby ji měl zrovna u sebe, těžko bych tomu nějak zabránila," ospravedlnila se Hertia.

„A jak ti mám teda pomoct zrovna já?" zeptal se nakonec.

„Moc dobře vím o dohodě, kterou jsi s Teorathsanem kdysi uzavřel. Kde je ten meč?" přešla rovnou k věci.

„Jak ten meč pomůže?" zeptal se a Hertia se na něj zamračila.

„Ty sis vyžádal ten meč, aniž bys věděl, co vlastně umí?" prskla po něm.

On pokrčil rameny. „Bylo mi 9 a ten meč byl celý ze zlata," obhájil se.

„Ten meč je ze speciálního zlata. Antické zlato, jinak taky antiqua aurum. Nesmírně pevné, překvapivě lehké a neuvěřitelně nebezpečné, když se z něho vytvoří dobrá zbraň. Těch mečů jsem vytvořila 9, jeden pro každého mého sourozence. Je to jediná zbraň, která dokáže zabít boha. Těmi meči zabili rodiče," shrnula mu to nejpodstatnější.

„Ty ho chceš teda zabít?" zeptal se a začal pátrat v mysli, kam ten meč dal.

„Jen ho vyplašíme. Když nebude spolupracovat, tak zabijeme," odpověděla a pokynula mu, aby přinesl ten meč.

„A proč jsi nevyrobila meč i pro sebe?" zeptal se, zatímco hledal po celé komnatě, kam ho jen mohl dát.

„Jsem jediná, která ví, jak to zlato zpracovat. Vytvořila jsem 9 nejmocnějších zbraní, ale nechtěla jsem být jejich držitelkou. Nechtěla jsem mít na rukách smrt rodičů, přestože jsem dala ty meče do rukou sourozencům, kteří se o to postarali," zavzpomínala se, ale hned tu vzpomínku potlačila zpět do temných zákoutí své hlavy.

Fiar po chvíli vytáhl z pochvy jedenapůlruční meč, který byl celý ze zlata. Rukojeť byla obmotaná kůží a záštita byla pokryta drobnými kamínky, kterými si ji Teorathsan ozdobil. Hruška byla ozdobena ve stejném stylu. Jediná zlatá čepel se leskla ve světle zapadajícího slunce.

„Jdeme za Keirou," prohlásila Hertia a vydala se směrem do chodby. Fiar meč vrátil zpět do pochvy, kterou si připl k opasku, a vydal se za ní.