KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

83. Vysvětlení

Zírala jsem na ně a ony zase na mě. Měly založené ruce na hrudi, a přestože každá vypadala úplně jinak, teď působily jako sestry. Jejich kamenné výrazy vypadaly úplně stejně.

Pak však Hertia roztáhla chřípí a trochu začichala. Její kamenný výraz se zformuloval v úšklebek, když mě přejela pohledem, a pak se otočila na holky. „Zdá se, že nám tu jistá skutečnost zkomplikovala situaci,“ řekla sladce. Poté se otočila zpět na mě se skoro hrdým úsměškem. „Chtěly jsme tě požádat, ať nedovolíš Fiarovi, aby se tě nějak dotýkal, dokud nebude vědět, že jsi Temný stín, ale tak nějak se mi zdá, že je asi pozdě. Přijde mi, že jeho pach na tobě je... o něco silnější.“

„Nespali jsme spolu,“ ujistila jsem je. „A plánuju mu to říct. Už dlouho, ale já na to prostě nemám. Tuší to, ale bojím se, jak by ho to zničilo,“ dodala jsem. Nedokázala bych vydržet, kdyby se na mě díval jako na vraha, kterým jsem.

Lillian si povzdechla. „Tak mu to napiš. Na stole máš papír i tužku. Jestli mu to nedokážeš říct, nevadí. Ale musí se to dozvědět. Hned.“ Její hlas zněl pevně, ale zaslechla jsem i náznak soucitu. Musela si uvědomovat, jaký to pro mě je. Přiznat někomu, s kým se mi podařilo urovnat vztah, že jsem vlastně sériový vrah.

„A ty jsi mu řekla, že patříš k Nočnímu děsu?“ zeptala jsem se, zatímco jsem usedala ke svému stolu, poprvé za celou dobu, a brala do ruky pero a papír.

„Taky to plánuju,“ odvětila. „Necháme tě o samotě, ale Leona pak přijde mu ten vzkaz předat. Nebudeme si ho číst, ale piš od srdce.“ S tím všechny odešly.

Uchopila jsem pero pevně do ruky a začala psát:

Fiare, to, co si teď přečteš, je pravda. A než na mě začneš křičet, nadávat nebo mě začneš mlátit, či bůhví co, radši si to přečti znova. Stejně si myslím, že už jsi na to přišel.
Jsem Temný stín. Moje matka není člověk, ale démon, čímž jsem kříženec elfa a démona. Kvůli temnotě, která ve mně číhá, mě zavrhla příroda i světlo, ale těmi mě chvíli před odjezdem do Magia obdarovala Hertia, což znamená, že jsou ve mně všechny tři aspekty vesmíru. A to tetování na zádech má pouze jeden rod démonů, rod Fetorelů – to nemusím víc rozvíjet. I to sis uvědomil.
Teď ti to ale popíšu od začátku.
Jen co jsem se naučila chodit, matka mě cvičila ovládat temnotu. Mělo to mnoho důvodů, ale hlavní byl, aby mě nikdo neodhalil. V pěti letech jsem ji už ovládala lépe než většina démonů teď, ale používat jsem ji nemohla.
Když jsi mě s Kennethem a Vendelem zabil a já se nemohla bránit, řekla jsem si, že takhle už se cítit nebudu. Takže tímhle začal můj výcvik.
V deseti letech jsem poprvé odplula do Tifi. Zahalená v černém plášti jsem věděla, že se nemusím ničeho bát a temnotu propustila. Tu noc zemřelo mou rukou mnoho lidí a mágů a následující noci se to opakovalo. Cítila jsem tu moc, která ve mně tak dlouho čekala, než ji ukážu světu.
Celou tu dobu jsem se ti chtěla pomstít, ukázat, že nejsem ta malá holčička, která se bála ukázat. Tebe ale chránila ta dálka, kterou bych musela urazit, a slib, že nezabiju nikoho z královské rodiny, který jsem dala Dorianovi.
Tvůj bratr zemřít neměl, ale odhalil, že jsem dívka a vytvořil mi na předloktí mou značku. Nemohla jsem nic riskovat, ale stejně to stačil říct Lillian.
Doma jsem zjistila, že si tě budu brát, což byla má největší noční můra, ale našla jsem v tom příležitost. Nějakou dobu po svatbě tě zabít a nechat si trůn, přitom zároveň po nocích vraždit občany Magnificentie.
Dost věcí se ale stalo a já vím, že plán selhal. Zabít bych tě nedokázala.
Ano, jsem vrah, vlastně ten nejznámější, ale když se nad tím trochu zapřemýšlíš, toho vraha jsi stvořil ty.
Keira.

A s tím jsem ukončila svůj dopis. Možná jsem ho měla trochu šetřit, zvlášť když to házím na něj, ale měla jsem psát od srdce. A jestli tohle opravdu zplodilo mé kamenné srdce, byl to ještě slabý odvar.

Přehla jsem papír na dvakrát a vyšla ze své komnaty. Leon, jako by vycítila, že jsem dopsala, zrovna vyšla z Lillianiny komnaty vedle mé a převzala si vzkaz. „Jestli tě bude nenávidět, máte celou věčnost, abyste to srovnali,“ řekla, aby mi trochu ulevila, ale zdaleka mi to nepomohlo. Poté odkráčela o patro výš a já zalezla do své komnaty zpět.

Z předsíně jsem spatřila, jak Lillian a Hertia sedí na pohovce ve společenské místnosti a láhve alkoholu levitují různě po místnosti. Když jsem vešla dovnitř, Hertia se ušklíbla. „Právě ses přiznala svýmu milýmu, že jsi Temný stín. To se musí sakra zapít,“ řekla, když ke mně přiletěl plný panák whiskey. Chvíli jsem na ně jen koukala, ale když se vrátila i Leon a vyčkávala s holkama, až se napiju, zvedla jsem panák ke stropu a kopla ho do sebe.

A přesně tak jsme se kompletně zlily. Jen matně jsem si uvědomovala, jak hrajeme můj oblíbený kulečník, přičemž mě Leon opět flákla tágem, šipky, kdy se Hertia vychloubala, jak je v tom dobrá, a přemluvila Lillian, aby dala ruku na terč, že jí trefí šipku mezi prsty. Samozřejmě jsme se pokoušely ošetřit Lillianinu ruku. Ze stolního tenisu se stal pivní pong, ačkoli s vodkou. A jak dopadly kuželky už jsem radši ani nepřemýšlela a užívala jsem si to naprostý odprostění od všeho. V hlavě jsem měla klid.