KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

69. Zkažená oslava

Večer přišel rychleji, než bych vůbec mohla čekat. Slunce zapadlo za obzor a já se vydala do pokoje. Do pokoje, kde ležel Fiar. Je to oslava našeho příjezdu, aspoň tam musíme působit v pohodě.

Otevřela jsem poklop a po schodech sešla do místnosti. Fiar mi nevěnoval jediný pohled, pouze řekl: „Na tu oslavu nejdu.“

Čekala jsem to. Sama jsem tam nechtěla jít. „Je to oslava našeho příjezdu. Dle mýho tam jít musíme,“ odvětila jsem. Nechala jsem, ať jdou z mého hlasu poznat výčitky z toho, co jsem udělala několik pater pod sebou.

„Tak tam běž sama a něco si vymysli. Lhát umíš dobře, nebude ti to dělat problém,“ řekl s ledovým klidem. Bylo mu jedno, jakou ranou udeřil. Byla to pravda a nešetřil s ní.

Nedala jsem na sobě nic znát a s klidem řekla: „Nemůžu tě tu nechat samotného.“ Přestože jsem ho tu nechala samotného celý den. To jsem ale byla blízko a mohla jsem hned zakročit. Ta oslava je ale podle všeho až u I'Nithie. Ačkoli bych mohla projít stíny, nemohla jsem si být jistá, jestli by nebylo pozdě.

„A proč ne?“ podíval se na mě plný zášti. Pro mě to byla jako facka. „Bojíš se snad, že na mě zase někdo zaútočí? Nebyla bys naopak ráda, kdybys mohla znovu použít těch několik pater dole?“ V jeho slovech nebyla známka pochopení ani soucitu. Dal mi přesně tu bídu, kterou já dávám ostatním.

„Bojím se o tebe, Fiare. Přišel jsi o magii a nemáš se jak bránit. Nedokázal jsi porazit mě, těžko bys porazil třeba démona. Zvlášť jen s dýkami,“ řekla jsem na rovinu.

„Tebe jsem porazil,“ namítal. Pořád se na mě koukal tak chladně. Byla mu jedno ta bolest v mých očích.

„Kdybych chtěla, skoncovala bych to s tebou do pár sekund, Fiare. Můžeš mít sebelepší výcvik, ale neměl bys šanci. A teď tě ksakru nemá kdo bránit, když jsi přišel o tu magii.“ Kdyby měl bojovat s démony, on sám proti temnotě, nevydržel by ani sekundu. Zajali by ho a pravděpodobně zabili. Nebo rovnou odvezli do Morsu, když už jsme u toho.

„O tu magii jsem přišel, abych zachránil tebe.“ V očích neměl výčitky. Nelitoval toho. Zato vzteku tam měl dost a musel se hodně ovládat, aby na mě nezačal křičet.

„Protože jsi zatracenej idiot! Měl jsi mě nechat mrtvou,“ ucedila jsem skrz zuby. Od tý doby jde všechno do hnoje. Od tý doby, co mi má moc pověděla ty svoje kecy a ukázala ty debilní vzpomínky.

„Nenechal bych tě mrtvou,“ řekl o něco klidněji, něžněji. Vztek mu ale v očích pořád plál.

„Protože jsi idiot,“ řekla jsem taky klidněji. Nějakou chvíli jsem na něj jen hleděla a on mi pohled oplácel. Nakonec jsem ale promluvila opět já: „Půjdu tam a vymyslím si nějakou tu svou skvělou lež. Když se ti ale něco stane, zachraňovat tě nebudu. Klidně si shoř v pekle.“

Než stihl něco říct nebo udělat, byla jsem pryč i s čistým oblečením. Pro změnu to byly černé kalhoty a béžová košile. Ach, já jsem tak originální. Vysoké černé boty jsem si ponechala a to i dýky v nich.

Nechce tam být se mnou? Fajn, ať se o něj postarají Stíny.

Seskočila jsem z větve a následovala davy až k I'Nithie. Všichni mě opět zdravili a já je zdravila zpět. Nikdo nebyl překvapen, že zde chybí můj manžel. Dorian to chápal, otec o naší roztržce nevěděl, matka se šklebila a Damian byl jako znovuzrozen. Zrovna teď se snažil zapůsobit na jednu blondýnku. Přestože tu blonďatí, bělovlasí a stříbrovlasí byli skoro všichni. Jen málokdo měl vlasy hnědé nebo černé. Či jiné barvy. Ve Stella Lux vždy všichni vylézali na poslední den Týdne hvězd. Takhle světlé barvy většinou nejsou původní vlasy.