KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

39. Usmíření

Kolikrát budu muset udělat tu samou chybu, abych se poučila? Očividně minimálně dvakrát.

Celý zbytek noci jsem nedokázala usnout. Ne kvůli požitkům nebo tak, ale kvůli výčitkám. Ovládám sakra temnotu, mohla jsem se ho jednoduše zbavit.

Vstala jsem z postele a oblékla se do kalhot s košilí. Brzo bude vycházet slunce a já se potřebuju odreagovat.

Prošla jsem stíny na plošinku a zabalila se do deky. Celou dobu jsem hleděla na východ a na krajinu, která se pomalu probouzí.

„Já na tebe nechci být naštvaná, jasný? Ale zrovna Teorathsan? A dvakrát?“ objevila se vedle mě Hertia a posadila se na deku.

„Poprvý jsem byla opilá a podruhý jsem se ho zbavit snažila. Jak vidíš, neúspěšně,“ odvětila jsem a dívala se dál do dáli.

„Chtěli tě zabít, Keiro. Jen co ses narodila, všech 9 tě chtěli mrtvou. Já je zastavila, že i já jsem kříženec a že není důvod tě zabíjet. Když jsem ti potom dala dar zbylých aspektů, znovu jsme se sešli. Opět tě chtěli zabít a opět jsem tě zachránila. Proto mě zajímá, když tě mají tolik v lásce, co sakra Teorathsana přesvědčilo, aby se s tebou vyspal?“ zeptala se nakonec a směřovala svůj pohled na mě. Vlastně by mě to taky dost zajímalo.

„Přišel dát Dorianovi dar světla a potom se z neznámého důvodu proměnil na lidskou podobu. Já měla takový ty svoje kecy a nepomohla tomu ani moje přítomnost jen v noční košili,“ popsala jsem jí stručně onen večer a ona se tomu uchechtla.

„Jo, tvoje kecy si dokážu představit.“

„Proč mě vlastně chráníš? Před nima, před ostatníma... Jakej je důvod?“ zeptala jsem se zas já.

„Jsi kříženec světla a temnoty jako já. Navíc, zároveň jsi jediná v rodině, se kterou se dá bavit. Jestli teda nepočítám tvou matku, ta je taky fajn,“ odpověděla. Byla jsem si téměř jistá, že to nebylo všechno, ale neřešila jsem to.

Chvíli jsme ještě seděly na plošině, než jsme prošly stíny zpět do pokoje a obě se prospaly.

***

Chystala jsem si všechny potřebný věci a doufala, že Detren, jinak také Pikový král, má připravený ten zbytek.

Měla jsem na sobě své obvyklé oblečení, plášť i všechny zbraně až na tyč, ale shemag jsem měla až moc vysoko a kápi až moc staženou, ačkoli mě můj očarovaný plášť skryje před vším.

V tašce na balkoně jsem měla připravené ostatní věci a teď jen zbývalo unést prince, což by neměl být takový oříšek.

„Co jako děláš?“ zeptala se Hertia, která právě vešla do pokoje.

„Chci si s princem vyřídit účty a mám plán jak. Jdeš do toho se mnou, nebo zůstáváš?“ šla jsem rovnou k věci.

„Jdu s tebou, ale musím se připravit. Kam mám přijít?“

„Do sídla Nočního děsu. Já jdu teda obstarat prince,“ informovala jsem ji a prošla stíny do křesla princova pokoje. Moc mě nepřekvapilo, když si to zrovna užíval s Mirabeth na stole.

Chvíli jim trvalo, než si mě všimli, ale po Mirabeth zděšenému výkřiku už s mou přítomností byli oba obeznámeni.

„Chceš se oblíct, nebo to mám s tebou vyřídit takhle?“ pronesla jsem zastřeným hlasem a hlavu mírně naklonila k princi.

Pokusil se mi větrem sundat kápi, ale to se mu nepovedlo, protože jsem ji měla pevně přichycenou. A taky díky neviditelnému štítu temnoty.

„Co po mně chceš?“ zeptal se odhodlaně a nasadil si kalhoty. Mirabeth už byla dávno mimo komnaty a bylo mi to jedno. Než jsem někdo dojde, princ už bude pryč.

„Neposlala jsem dost jasný vzkaz?“ zeptala jsem se jako odpověď. On z neznáma vytasil meč a hodlal se bránit. O to to bude zajímavější.

„Musím tě zklamat, já se nedám tak snadno jako bratr,“ upozornil mě.

„Už jsem se bála,“ odvětila jsem a vstala z křesla.

S dýkami v rukách jsem kolem něj začala kroužit. Když to nečekal, temnotou jsem ho zezadu škrtila do chvíle, než omdlel. Nebudu se s ním zbytečně patlat.

Skrčila jsem se k jeho tělu a do úst mu nalila malou dávku nektaru z velox somnum, jinak známém jako rychlý spánek. Nejznámější a nejúčinnější uspávadlo na světě.

Temnotou jsem ho nadzvedla a společně s ním prošla stíny nejdřív pro mou tašku a potom až do sídla Nočního děsu.

Všichni mě zdravili a vítali, já ale nikomu nevěnovala pohled a došla přímo za Detrenem.

„Pojď za mnou,“ řekl a dovedl mě do místnosti s dvěma židlemi naproti sobě a stolem plným mučících nástrojů. Z této místnosti také vedly další dveře, kam jsem si odhodila svou tašku a kde čekala Hertia.

„Tohle bude dostačující. Svaž prince, já se připravím,“ poručila jsem a Detren tak udělal.

Já se převlíkla do své noční košile a oblečení Temného stínu připravila tak, abych ho potom rychle natáhla.

Vrátila jsem se do místnosti s dvěma židlemi, kde na jedné už byl princ svázaný železnými řetězy, které zabraňovaly používat jakoukoli magii či aspekty.

Posadila jsem se na druhou židli a taky se nechala svázat. Tak, jak bylo v plánu.

„Vážně si jseš jistá, že to chceš udělat? Nebudu tě šetřit,“ chtěl se ujistit Detren.

„Říkej si, že kvůli mně zemřel jeden z tvých mužů. Nešetři mě. Vydržím toho dost,“ odvětila jsem a svěsila hlavu, jako bych spala.