🅞︎livia se probudí ve velké posteli. Posadí se a začne se rozhlížet po velké místnosti, ve které se nachází. Napřed si nemůže vzpomenout, kde to vlastně je, ale pak jí to vše dojde.
Je u Angela Moona. Přivezl jí sem na večeři. Proč tedy, ale leží v jeho posteli a nahá? Matně si vzpomíná, že s ní potřeboval o něčem mluvit. Mluvili spolu?
Potřebuje si nutně vybavit ,co se vlastně večer stalo. Náhle pocítí potřebu vědět kolik je vlastně hodin. Chce se zvednout z postele. Nejde to. Něco nebo někdo, jí v tom brání.
Ruka. Nachází jeho ruku. Znovu se rozhlédne po místnosti a na nočním stolku najde elektronický budík. 22.00. Přesně takový čas ukazuje.
„Luno, už jsi vzhůru?" Uslyší jeho hlas. 'Luna. Luna. Počkat.' Najednou se jí vybaví, co dnes večer dělali, když s ní potřeboval mluvit.
Najednou do Olivie vjede takový vztek. „Ty parchante. Jak jsi mohl?" Začne křičet, rozčilovat se a vztekat. A v téhle chvíli jí snad slyší každičký člen smečky.
„Olivie nechápu, co se ti stalo. Vždyť se ti to líbilo a jsi moje družka. Je normální, že spolu máme sex. Takový už prostě jsme. Musíš to pochopit. Tento pud bývá silnější než my." Začne vysvětlovat a Olivia nevěřícně vrtí hlavou.
„Tohle nebudu poslouchat. Měla jsem poslechnout Madison a nikdy sem nejezdit. Říkala, že jste nějaká sekta a vlastně se ani moc nespletla." Vyletí ty věty z jejích úst aniž by se nad tím zamyslela.
„Tohle neříkej, lásko. Myslíš, že jsem si tohle přál? Že jsem to chtěl? Doufal jsem, že má družka bude stejného druhu jako já. Nemůžu si vybrat, kdo se stane mojí družkou. Tohle rozhodnutí za nás dělá naše Bohyně." Opět se pokusí Olivii vysvětlit, jak to u jejich druhu je, ale ona jako kdyby ani nechtěla poslouchat.
Odhodí jeho ruku ze své, až příliš horké pokožky a zvedne se z postele. Začne po tmě hledat své oblečení.
Všimne si, že Angel také vstal a usnadnil jí hledání tím, že rozsvítil světlo.
Olivie něco zamručí, ale dál si ho při oblékání svého nalezeného šatstva, nevšímá.
„Co to děláš, zlato?" Hodí po něm naštvaný pohled zrovna, když si obouvá boty na vysokém podpatku.
„Oblékám se. Tedy pokud sis toho ještě nevšiml. Odcházím totiž domů." Vyrazí ke dveřím. Než však stačí dojít až k nim, stojí u nich už on.
„Myslím, že jsem ti to řekl jasně už předtím. Nikam nepůjdeš. Tvůj domov je odteď tady. Pro věci ti nechám poslat své lidi. Nenuť mě, aby to zašlo příliš daleko. Co se stalo před pár hodinami už ani jeden nezměníme. A stejně už nemáš na vybranou. Smiř se s tím." Otevře dveře, vyjde z pokoje a za sebou hlasitě praskne dveřmi.
Dívka se nevěřícně dívá na zavřené dveře. „Nenávidím tě Angele. Nenávidím." Začne křičet na zavřené dveře a doufá, že jí i přes ně, uslyší.
Dojde k jednomu křesílku u okna a do něj se zhroutí. Slzy už ji začali stékat po obličeji a jí je to úplně jedno. Rozpláče se naplno.
Tenhle dům nikdy neopustí. Bude tu jako vězeň. Bez něj nebude nikam moct. 'Copak já si s takovým životem počnu?' Ptá se sama sebe, ale na tuhle otázku stejně nemá žádnou odpověď.
🅟︎o hodině usedavého pláče si otře mokré oči i tváře. Už jí nebaví plakat kvůli muži, do kterého se po jednom krásném odpoledni stráveném v kavárně, zamilovala.
Začne vzpomínat na to, co předcházelo jejich "spojení".
Vzpomene si úplně na vše. Předtím jí nic z toho nevadilo. Né, že by z toho byla nějak na větvi, ale nevadilo jí to.
„Proč tedy právě teď cítím úplný opak toho, co jsem cítila předtím?"
Vzpomíná dokonce na chvíli, kdy se spolu milovali. Užívala si to a když jí kousnul a udělal jí svojí značku na krku? Chvíli jí to bolelo. To sice ano. Pak si to, ale užívala, i když byl ve své vlčí podobě.
„Tak kde se vzal najednou ten vztek? Co to do mě vjelo?" Ptá se nahlas sama sebe, ale odpovědi na její nekonečné otázky nikde.
Je sama v obrovském pokoji a nemá se koho zeptat, na své chování a vůbec na všechno, co se vlkodlaků týká, protože přeci jen knihám se vše věřit nedá.
ČTEŠ
𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓
WerewolfAngel Moon.. vlkodlak, mladý alfa Měsíční smečky. Rozhodne se začít hledat svou spřízněnou duši, družku, svou Lunu. Potřebuje jí tak moc, jako ji potřebuje už i jeho smečka. Smečka nemůže být dlouho bez Luny, tak jako bez ní nemůže být Alfa. Každý...