𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 36

   🅜︎atka Angela se na ní nevěřícně dívá. Možná jí vadí její výběr šatů, ale s tímhle si právě nechce lámat hlavu.

„Dobrý den." Pozdraví ze slušnosti a chce ženu obejít, ale ta jí to nedovolí.

„Dobrý i tobě, má drahá. Měla by jsi minutku čas na utrápenou ženskou?" Její hlas bje tichý a plný bolesti. Dokonce z ní ta bolest i vyzařuje.

„Jistě. Tak pojďme někam, kde budeme mít chvilku klidu." Stejně měla v plánu poznat ženu, která dala život jejímu druhovi, a který se od ní snaží držet co nejdál.

„Jmenuji se Eleonor, drahoušku. A ty jsi Olivia, viď?" Dívka nepatrně kývne, protože se na ní Eleonor pátravě dívá.

„Mohli bychom se jít projít ven. Tam je klid a skoro nikdo venku dnes není."

Znovu přikývne a vydá se za ženou, která jí vede k zadním dveřím od domu, ve kterém se ještě stále nevyzná.

U dveří se však její budoucí tchýně zastaví a ukáže do chodby, po jejich pravé straně. „Ty poslední dveře vedou do jeho pracovny, kdyby jsi ho náhodou hledala." Olivia se teď trochu stydí za svůj výběr šatů, ale neměla přeci v plánu potkat jeho matku a vyslechnout si to, co jí chce říct.

Tímto jí ulehčila pozdější hledání muže, kterého se bude ze všech sil snažit zlomit.

   🅚︎dyž jsou obě ženy dostatečně daleko od domu a nechtěného rušení, se Eleonor zastaví a podívá se na svojí budoucí snachu.

Dívka jí připadá příliš nevinná, i když si na sebe vzala tolik vyzývavé šaty.

„Chtěla bych se ti omluvit, Olivie." Jmenovaná dívka se jen nevěřícně dívá na ženu, která se jí právě v téhle chvíli snaží omluvit.

„Vždyť vás znám sotva pět minut. Za co by jste se mi jako chtěla omlouvat?" Zeptá se a čeká na její odpověď..

Eleonor nevěří vlastním uším. Její syn Angel, jí nejspíše vůbec nic neřekl. „Ano. Znáš mě nějakých pět minut, ale díky mě jsi v téhle šlamastice. To já jsem svého syna donutila k tomu, aby ti všechno řekl. Já na něj tlačila. Tato smečka potřebuje Lunu, Olivie a tou jsi ty. Sice ještě né oficiálně, ale jsi jí. Proto je taky tahle smečka v této chvíli tak klidná. Alfa této smečky si tě označil. Přijal tě za svou družku a Lunu. Chybělo už málo a všichni by se mezi sebou začali napřed hádat a takhle by to šlo dál a dál, až by z toho vypuklo peklo. Smečka Lunu potřebuje stejně tak, jako jí potřebuje její Alfa. Ty jsi naše spása Olivie." Řekne narovinu.

Dívka neví, co na to má vlastně říct. Chápe proč vlastně donutila svého syna, aby jí o tomhle všem řekl. „On mi to říct nechtěl?" Zeptá se pouze.

„Ne. On tě chtěl napřed svádět. Získat si tě jako člověk a to jsem nemohla dopustit. Kdyby ti to neřekl on, udělala bych to ten samý večer já."

„Myslím si, že jste udělala dobře. Když jsem sem poprvé přišla a my spolu šli do jeho ložnice, potkali jsme spolu spousty nevrlých lidí." Všimla si toho a až teď si uvědomila, jak moc jí potřebovali.

„Ano. Každý už toho měl plné zuby. Angel je Alfou už pět let a tu samou dobu neměl Lunu. Zrovna když se rozhodl, že si jí najde, jsi se v tomhle městečku objevila ty a bylo po hledání." Podívá se na ruku budoucí Luny a to co vidí na jejím prsteníčku, jí mile překvapí.

„Vidím však, že jsi přijala zásnubní prsten. Je nádherný. Sice to není rodinné dědictví, ale i tak je nádherný." Pochválí její prsten, o kterém ani neví, že je zásnubní. To se jí Angel nějak zapomněl zmínit.

Podívá se na svojí ruku a až teď si uvědomí, že ten prsten dostala už druhý den, kdy se sem nastěhovala. Prý dárek na uvítanou.

„Ten mi poslal spolu s kyticí růží, ale já neměla tušení, že je to zásnubní prsten." Chabě se usměje.

„Miluješ ho, Olivie?"

Povzdechne si. „Ano. Už od první chvíle, kdy jsem ho spatřila. Sice na něj pořád křičím a vůbec nevím, co to se mnou vlastně je, ale ano. Miluju ho, ale on se mi nechce otevřít. Vzdaluje se mi a posílá mě pryč."

„Proto jsi se rozhodla bojovat. To je dobře a ty šaty ho jistě odrovnají." Zasměje se. „Zítra tě vezmu na nákupy, tedy pokud budeš chtít a vybereme ve městě něco hodně sexy. Něco, co mého syna nenechá chladným. Už za pár dní bude úplněk." Podívá se na nebe, které je čistě modré. Svítí slunce a je krásně teplé počasí.

Eleonor se znovu rozejde a vede svoji budoucí snachu zpět k domu. Ulevilo se jí, že dívka jí nic nevyčítá a schválila její rozhodnutí. Jenže ještě potřebuje, aby jí odpustila. Tohle přeci žádá její syn.