𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 76

🅟︎opožene jí k jejich stolu, protože jinak by v těch dveřích určitě stála celou věčnost. Je spokojený, že se místo, které vybral, jeho družce líbí.

Přidrží jí židli a jakmile se usadí, sám jde a posadí se ke stolu naproti ní. Dívka okamžitě zmizí a nechá je tam o samotě.

„To je nádhera, lásko. Tohle muselo stát hrozně moc peněz. To jsi nemusel." Poví a stále nemůže uvěřit tomu, že Angel si dal tak moc záležet.

„Lásko, pro tebe bych udělal cokoliv. Slyšíš mě? Cokoliv." Odpoví.

Najednou se u nich zjeví číšník s lahví vína. „Pan Baily si přál, abych vám donesl tohle víno. Je to na účet podniku." Naleje napřed Angelovi, který víno ochutná a sotva ho přikývnutím schválí, naleje do skleničky i jí.

„Víš, že bych neměla?" Zeptá se svého milého.

„Jedna ti neuškodí, lásko." Odpoví a trochu se napije. I Olivia si dá skleničku ke svým rtům a zlehka, aby to nevypila celé, se napije.

Víno chutná výborně. Člověk, který ho vybíral, musí být opravdový znalec.

„Kdo je ten pan Baily, Angele?" zeptá se ho.

„Můj přítel. Hodně dobrý přítel. Patří mu tato restaurace." řekne jakoby nic.

Znovu se objeví číšník, který před ně postaví talíře s jídlem. Voní to nádherně. Olivia i Angel se podívají do svých talířů a zjistí, že na nich je chřest s telecími medailonky a smržovou omáčkou.

Olivia tohle jídlo v životě nejedla, ale zkusit se má všechno. Nejspíše i menu vybíral ten jeho přítel, pomyslí si a podívá se Angela, který je sám velice překvapený.

„Přeji vám dobrou chuť." Řekne číšník a odejde.

Zase zůstanou sami. Nikdo je nebude rušit, dokud nesní svoji večeři. Olivia si nabere trochu na vidličku a sousto si vloží do úst.

Angel jí pozorně pozoruje a čeká na její reakci. Moc dobře si uvědomuje, že v takovéhle restauraci a takové jídlo nemohla nikdy jíst.

I on sám na takovéto jídla není zvyklý, ale dělá to pro ni. Chce, aby dnešní večer byl výjimečný. Stejně tak, jak je výjimečný jejich vztah. Dnešní večer. Tato chvíle.

Polkne a podívá se na svého snoubence, který ještě ani nezačal jíst. „Kupodivu je to výborné." Řekne a Angel si oddechne a sám začne jíst. Celou dobu čekal na její reakci. Až poté by se rozhodl, zda jídlo nechá odnést a oni si sami vyberou.

Jedí v tichu. Ani jeden z nich, nic neříká. Není důvod rušit tuhle kouzelnou chvíli mluvením. Každý je zahloubaný ve svých vlastních myšlenkách.

Angel myslí na to, že nikdy neviděl dokonalejší ženu, jakou je jeho družka. Také na to, jaké měl vlastně štěstí, že jí vůbec našel.

Olivia však myslí na svého otce. Už moc dobře ví, kým je, ale stále jí není jasné, kdo to je. Proč se jí za celý život neozval a také nenachází odpověď na další otázky, na které by ráda znala odpověď. Kdy ho asi pozná? Ukáže se vůbec? Bude ji milovat tak, jak jí to pravil její strýc?

Nedokáže na rozhovor s ním přestat myslet. Stále si ho přehrává pořád dokola a dokola.

Angel si všimne změny v jejím obličeji a také cítí její rozpoložení. „Lásko, dnes prosím ne. Dnes je náš den. Tedy večer, ale je jen náš a já chci, aby sis ho užila. Se vším všudy." promluví k ní.

„Dobře. Tak já budu myslet jen na nás a na to, jaká z nás bude rodina. Už se nemůžu dočkat našeho dítěte. Tolik se na něj těším. Jsem ráda, že alespoň naše dítě bude mít oba rodiče." Řekne první, co jí napadne a je to pravda.

Ona svého otce ve svých dětských letech nepoznala a postrádala jeho přítomnost. Nevyrůstala s ním. Nikdy v životě ho neviděla. Tedy alespoň si na něj rozhodně nepamatuje.

Jejich dítě bude mít výhodu. Bude mít oba rodiče, kteří ho budou nadevše milovat.