𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 111

   🅟︎ochoduje po své ložnici a nedokáže myslet na nic jiného, než na své nenarozené dítě a také na druha, který jí měl být oporou, ale zachoval se jako největší hulvát, což jí ještě více utvrdilo v tom, že s tímhle mužem nechce mít už nic společného.

Nemůže sice zrušit jejich pouto, které je bude vždycky k sobě táhnout, ale s tím, kde každý z nich bude spát? Tak to už v její moci je. S tímhle se dá něco udělat a ona rozhodně nebude sdílet jedno lože s někým, jako je on. S někým, kdo nechápe její bolest a nesdílí ji s ní, i když by měl, protože i jeho to bylo dítě.

U okna se zastaví a rozhodne se, že vytáhne jeho kufr ze své skříně a odnese ho do nějakého pokoje, který ani nebude ve stejném patře a dokonce by nemusel být ve stejném domě, ale uvědomuje si, že až takhle to zajít nemůže. Bylo by to pro celou smečku zvláštní a jak se dozvěděla od svého otce, smečka přeci teď má své vlastní území a budou tam podle něj mít i smečkový dům, kde bude mít on svojí pracovnu a budou tam bydlet jen ti, kteří si ještě nenašli druha a nebo družku.

Nemá však ponětí, jaký pokoj by byl pro vlkodlaka jeho postavení vhodný. Nechce ani pomyslet na to, jak se bude tvářit nebo jak se zachová, když zjistí, že jeho oblečení, které si očividně vozí v autě, je v jiném pokoji a do tohohle mu ona zakáže přístup.

Ozve se klepání na dveře. „Dále.“ Vyzve Olivia příchozího ke vstupu do její ložnice, i když nemá žádnou náladu se s někým vidět a nebo mluvit.

Dveře se otevřou a za nimi se objeví, pro ní až příliš známá, bytost. Je to zástupce jejího otce, Darren. Toho tady rozhodně nečekala. Doufala, že Archie konečně všechny své muže odvolal a ona tak bude moci v klidu, těch pár dní, co má než přijede Angel, žít a užívat si chvíle klidu a volnosti, jaká se jí právě v této chvíli zamlouvá.

„Co potřebuješ, Darrene?“ Zeptá se ho ze zdvořilosti, ale v hloubi duše jí to ani trochu nezajímá. Raději by dnešní den strávila sama ve svém domě, ale oni jí prostě nedají jedinou chvíli klidu. Co musí udělat, aby toho dosáhla? Aby měla klid?

„Tvůj otec si přál, abych se postaral o každé tvé přání. Mám ti splnit vše, co si jen budeš přát.“ Tohle jí tak ještě scházelo. Mít ve své blízkosti někoho, kdo jí bude stále za zadkem a nedá jí jedinou chvilku, aby se mohla v klidu nadechnout.

„Nic nepotřebuji, Darrene. Hlavně né od mého otce. Kdybych něco potřebovala, dokážu si to obstarat sama a nikoho k tomu nepotřebuji. Ani tebe. Takže se vrať za Archiem a mě dejte prosím pokoj. Chci být sama a vy mi stále nedáváte můj vytoužený klid.“ Řekne již naštvaně, protože si už moc dovolují a ona jim tohle ve svém vlastním domě trpět nebude. Tady otec nevládne.

„Na mě se nezlob. Já jen plním to, co mi tvůj otec nařídí. Nejsem z toho dvakrát tak nadšený, jako ty, ale nic jiného mi nezbývá. Jsi jeho dcera, naše princezna a každé tvé přání musí být splněno, jinak se tvůj tatíček pěkně naštve a já nechci být ten, kdo to odnese. Takže kdybys cokoliv potřebovala, dej vědět. Budu hned za dveřmi tvého pokoje.“ Tak na tohle tedy naše drahá Olivia nenachází slov.

Zamyslí se nad tím. Když bude vše sabotovat, tak to odnesou nevinní lidé, kteří za nic nemůžou. Možná měla raději mlčet a nechat si do svého domu nastěhovat celou smečku, ale to by už nikdy neměla svůj vlastní klid, který teď tak moc potřebuje.

Pak jí to napadne. „Něco pro mě přeci jen udělat můžeš.“ Alespoň otcovi lidi nějak zaměstná. Teda trochu.

„Super. Tak povídej.“ Odpoví Darren.

Olivia dojde ke skříni a vytáhne z něj kufr svého druha. „Tohle odnes do přízemí, do volného pokoje hned vedle pracovny. Tedy pokud víš, kde se tady pracovna nachází.“ Pouze přikývne, dojde pro kufr, který leží u jejích nohou, vezme ho a pak se s ním vydá pryč z místnosti.