𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 79

   Zbývá poslední týden do svatby a přípravy jsou v plném proudu. Dokonce si Angel nechal zavolat prodavačku ze svatebního salónu, aby dovezla nějaké obleky a svatební šaty, aby ani jeden z nich nemusel pro své ošacení daleko. Vlastně na to nemají ani čas, mají své vlastní povinnosti ve smečce a tohle jim ušetří spoustu práce a nemusí se přesouvat do města více lidí. Hlavně Olivia by se ve svém stavu neměla vůbec vydávat na takové stresující projížďky do města.

V této chvíli však Angel nesmí do jejich ložnice, protože si tam Olivia zkouší svatební šaty. Podle ní musí být vše dokonalé a perfektní a stejný názor sdílí i jeho matka a družka jeho přítele. Nechápe, proč by nemohl viděět svojí budoucí ženu ve svatebním. Jsou přece vlkodlaci.

Jak něco takového může přinášet smůlu? ptá se sám sebe.

Ženy jsou tam zavřené už dvě hodiny a on se nesmí ani jedním očkem podívat. Stále nechápe, že chce dodržet tuhle tradici a dokonce mu i řekla, že noc před svatbou, budou spát každý v jiném pokoji, aby nepodlehli pokušení. Musí si jejich milování šetřit na svatební noc.

Jako kdyby ho právě tohle mohlo nějak zadržet. Leda, že by měla v pokoji nějakou ženu, která by na tohle dohlížela. Emmu nebo jeho matku, Eleonor. Těmto dvěma ženám by neodporoval. Stejně by ho tam ani jedna nepustila. Sotva by zaklepal na dveře, už by byl vyhozen a možná by mu ani ty dveře neotevřely.

Pochoduje před ložnicí jako zvíře na lovu. Čeká na okamžik, kdy bude moct vejít a konečně si také vyzkoušet nějaký ten oblek. Vždyť si je mohl vzít do pracovny vedle a zkusit ji je během toho, co si jeho družka bude zkoušet své šaty.

Dveře se otevřou a vyjde z nich jeho matka, která má přes ruku přehozené zapínací vaky s obleky. „Tohle ti posílá Erin. Máš si je vyzkoušet a ten, který si vybereš si máš nechat u sebe. Zbytek vrátit.“ řekne jeho matka a on se na ní usměje a snaží se nahlédnout do ložnice, možná by jí přeci jen mohl spatřit, pokud není schovaná někde za dveřmi.

Nakonec si převezme od své matky obleky a beze slova odchází do své pracovny, která je shodou okolností, hned vedle jejich ložnice. Položí vaky na pracovní stůl a opatrně dojde ke dveřím, které vedou do ložnice.

Nejopatrněji, tak aby nikdo neslyšel, že dveře někdo otevírá, je na malou škvírku otevře. Napřed nikoho nevidí, protože jsou v jiné části pokoje, ale nakonec však přeci jen něco zahlédne.

Jeho družka je v nádherných dlouhých šatech, které mají nahoře živůtek, který zvětšuje objem jejích prsou. Je v nich nádherná. Rychle dveře znovu zavře a touhu, kterou najednou cítí, jen z pouhého pohledu na svoji budoucí nevěstu ve svatebních šatech, se snaží nějak zahnat. Moc se mu to však nedaří. Jeho kalhoty se vzdouvají a on by teď potřeboval studenou sprchu a nebo myslet na něco, co ho nebude vzrušovat.

Počká pár minut než je konečně zase sám sebou. Nesmí však myslet na Olivii ve svatebních šatech, jinak by hrozilo, že vtrhne do místnosti, všechny vyhodí a užije si se svojí družkou.

Jelikož si musí vyzkoušet obleky, tak k tomu bude potřebovat odbornou pomoct. Otevře dveře na chodbu a zavolá. „Tati!“

Na druhém konci chodby se otevřou dveře od pokoje a v nich se objeví Landon. Jeho otec, který vypadá, že právě vylezl z postele. Jeho vlasy jsou do všech stran a na tváři má otlačený polštář.

„Můžeš mi pomoct? Mám tu menší problém.“ Zeptá se otce a ten jen přikývne, zavře za sebou dveře a jde rovnou za svým synem.

Avšak na malý moment se zastaví u dveří jeho bývalé ložnice, kde si právě zkouší šaty jeho budou snacha. Nadechne se, svěsí ramena a jde do pracovny. Tam na něj už netrpělivě čeká jeho syn.

   Prochází se po pokoji. „Tyhle jsou nádherné a moc ti sluší, Olivie.“ Řekne Erin, která se nemůže vynadívat na budoucí nevěstu, v těch překrásných šatech, které jí přivezla, aby si je mohla vyzkoušet a nikam nemusela.

„Děkuji ti Erin, ale já nevím. Není to příliš? Zdá se mi, jako by se měla vdávat princezna a né obyčejná ženská.“ Postěžuje si Olivia. Vždycky sice chtěla svatbu jako z pohádky, ale teď by se spokojila klidně i s tím, že by si na sebe vzala něco pohodlnějšího a méně okázalého.

„Co tě nemá, Olivko. Vždyť se vdáváš jednou za život, tak proč by jsi alespoň v ten den nemohla vypadat jako princezna? Každá tak chce vypadat. Nebo snad ne?“ Zeptá se její budoucí tchýně, se kterou si v posledním čase rozumí víc a víc.

Dokonce se při každém jejich setkání snaží pohladit jí po bříšku, kde roste její vnouče. Skoro každá žena ve smečce touží po tom, pohladit si budoucího dědice smečky ještě v matčině lůně. Chtějí aby věděl, že jsou tu pro něj a vždycky budou.

„Eleonor, já ti nevím. Jsem těhotná a mám se vdávat v bílých šatech? Vždyť je to k smíchu.“ postěžuje si. Je to přeci pravda.

„Není a tyhle myšlenky okamžitě vyžeň z hlavy. Tvé bříško ještě není vidět. A termín máte na prvního prosince. Bude to jen v kruhu rodiny, tak proč to tolik řešit? Vždyť tam budeme jen my a tvůj strýc, který se tu ještě stále zdržuje, kvůli tvé svatbě.“ Ano. Obřad sice bude jen v kruhu rodiny, ale na oslavu jejich spojení bude celá smečka.

V té chvíli Eleonor ještě něco napadne. „Máme tady volný pokoj, tak proč se tvůj strýc nenastěhuje sem?“

Olivia neví, co by na to měla říct. Sama o tom přemýšlí, ale ještě se o tom nebavila s Angelem. On by o tom měl přeci rozhodnout.

„Zeptám se Angela a podle toho se zařídím.“

„Nikoho se ptát nebudeš. Je to tvůj dům, tak jako je i jeho. Přeci nebude tvůj strýc věčně utrácet za hotel, když může bydlet tady.“

„Asi máš pravdu, Eleonor.“

„To mám. Zítra mu hezky zavoláš a řekneš mu, aby si v hotelu sbalil věci a spolu pro něj pojedeme.“ Na to už Olivia nemá co říct.

Prohlédne se naposledy v zrcadle a nakonec se smíří s tím, že se bude vdávat v těchto nádherných šatech, které má právě na sobě.