𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 14

   🅜︎ladý alfa vstane od stolu, u kterého sedí s otcem, dojde k lednici a otevře ji. Chvíli se dívá, co by si tak mohl vzít na večeři. Nakonec si vytáhne kus kuřete, které tam zbylo ještě od oběda a odejde do své pracovny ve třetím patře.

Dnes už nemá náladu na práci, protože až moc dobře ví, že by stejně v tuhle chvíli nic neudělal.

Dokud je jeho Luna mimo tento dům, smečku a není po jeho boku, nemá cenu, aby se vůbec snažil pracovat. Stále bude myslet jen na ní. Na Olivii.

Posadí se ke svému stolu a pustí se do jídla. Od doby, co poznal svojí družku a nemá jí u sebe, přestal mít chuť na jídlo. Jí jen proto, aby se nezlobila jeho matka.

Zrovna když si dává do úst kus masa, někdo zaklepe. „Dále." Pozve do své pracovny nezvaného hosta. Už podle pachu ví, že je to jeho matka, na kterou čekal v kuchyni, ale jelikož se jí nedočkal, raději odešel.

„Miláčku, otec mi říkal, že tu zítra bude na večeři tvá družka. Ty už jsi jí to řekl?" Začne vyzvídat. Chce mít co nejvíce informací, co to jen jde.

Zamyslí se. Proč by to asi tak měla vědět? Ptá se sám sebe. Ještě ani neví, jestli věří v nadpřirozené bytosti, natož na vlkodlaky.

„Mami ona o tom nic neví. Potkal jsem jí dnes v kavárně a vypili jsme si spolu kávu a dali dort. No a když jsem odcházel, tak jsem jí pozval na večeři. A ona souhlasila."

„Proč jí to prostě neřekneš? Třeba by to přijala líp, než si myslíš." Zeptá se ho. Myslí si, že by to měla vědět. Musí. Stejně se to jednou dozví.

„Myslíš, že bude ráda za to, že je družkou vlkodlaka? Alfy smečky? Vážně jsi mami tak naivní?" Moc dobře ví, co má udělat, ale jeho matka je podle ní, chytřejší a ví úplně vše.

„Synu, ale ona to musí vědět. Celá smečka cítí tvé obavy. Dokonce i tvé touhy po té ženě. Pokud to zítra neuděláš ty, než večeře skončí, tak to udělám já, i kdybych jí tu pak měla zamknout. Klidně ve tvé ložnici." Řekne mu odhodlaně a myslí to vážně. Udělá to, pokud bude muset.

„Matko!" Zvedne hlas a podívá se jí zpříma do očí. „To neuděláš! Nechci, aby byla mým vězněm, ale aby mě milovala. Není vlkodlak a nikdy to nebude cítit úplně stejně jako my. Musíš to už pochopit." Sám je nad touhle situací zoufalý.

Po tomto proslovu jeho matka neřekne ani půl slova a odejde. Tohle se ve smečce bere jako neúcta k Alfovi, ale on má jiné starosti, než řešit svojí matku, která si dělá co chce a je nevyzpytatelná ženská. Čekal to od ní.

Vždycky potřebuje všechno řídit. Řídila dokonce i otcův život. Tak jako vedla tuhle smečku. Otec by pro ní udělal cokoliv a tak vždy, když chtěla, aby bylo po jejím, udělala na něj psí oči a on pro ní udělal vše na co si jen pomyslela.

Teď, ale nebude myslet na matku. Ona by si měla konečně uvědomit, že už nic v této smečce, a hlavně v jeho životě, nebude podle jejích představ.

🅥︎enku úplně zapadlo slunce už před hodinou a Angel stále nemůže usnout. Potřebuje svojí Lunu, ale chce si získat její důvěru i srdce. Chce, aby ho milovala. Přijala ho takovým, jakým je. Potřebuje to.

Vstane z postele a rozejde se ke dveřím od své ložnice. Proběhne chodbou až ke schodišti, kde se promění do svého vlka a seběhne schody dolů rychleji, než člověk. Má štěstí, kolem dveří zrovna prochází jeho kamarád Jonah. Přes vlčí komunikaci mu pošle zprávu, aby mu otevřel dveře a on tak učiní.

Vyběhne do temné noci. Běží za pachem své družky. Ta vůně je tak omamná, že na ní nedokáže zapomenout, ani kdyby chtěl. Její pach voní po malinách a čokoládě. Z téhle kombinace už dokonce šílí.