𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 3

   🅙︎ak rychle ji našel, tak ji zase ztratil. Zmizela mu ve městě. Proto dojde k místu, kde dívka ještě před chvílí seděla. Přiloží čumák k proseděné trávě a přičichne si.

Její pach ho praští přímo do čumáku a zjitří všechny smysly.

Hnědý vlk se promění do své lidské podoby a úplně zapomene na fakt, že má na sobě jen trenky. „A sakra. Takhle jít do města nemohu." I vlkodlak někdy může zapomenout, že po proměně má na sobě jen spodní prádlo.

V tuhle chvíli mu nezbývá nic jiného, než se vrátit zpět do domu a svou Lunu začít hledat až zítra. Na její pach nikdy nezapomene. Je vlkodlak a ti pach své spřízněné duše nezapomínají.

   🅥︎rátí se domů a myšlenky na onu dívku, mu stále víří v hlavě. Nemůže na ní přestat myslet. „Je vlkodlak nebo člověk?" Přemýšlí nahlas.

„Kdo?" Ozve se, mu známý hlas asi dva metry před ním.

„Jedna dívka, Jonahu." Jonah, jeho kamarád od doby, kdy byl ještě malé vlče.

„Kamaráde, ta ti musela teda zamotat hlavu, když o ní přemýšlíš dokonce nahlas." Jeho kamarád se však nemýlí.

„Máš pravdu. Tahle se mi dokonce zavrtala až do srdce." Odpoví.

„Tak to je vážné. Hledání Luny je u konce ještě dřív, než vůbec začalo." Nad tímhle vlastně ještě ani moc nepřemýšlel. Měl po cestě domů hlavu plnou té růžovounké dívky.

„Když jsi to teď nadhodil, řekl bych, že ano. Skončilo dřív, než vůbec začalo." Zadívá se svému příteli do očí.

„Mohl bych tě požádat o laskavost?" Dodá ještě.

Jonahovi to ihned dojde. „Budu mlčet jako hrob, alespoň do doby, než jí najdeš."

„Děkuji ti kamaráde. Na tebe je vždycky spolehnutí."

„Nedělej si, ale žádné naděje. Teď půjdeme hezky do tvé pracovny a tam mi všechno povíš." Blonďatý klučina ho chytne za ruku a vede do zmiňované pracovny.

Přesně tak jak řekl jeho přítel, tak si žádné naděje nedělal. Musel mu říct úplně vše, i když toho bylo tak strašně málo. Nezapomněl mu říct i to, jak si jeho mozek s ním zahrával, jakmile dorazil k okraji lesa a jediná jeho myšlenka byla 'moje'.

U vyprávění si spolu dali skleničku brandy s ledem. Jonah byl sice nespokojený s tím, kolik toho jeho přítel věděl o své spřízněné duši, ale tohle někdy vlkodlakovi stačí. Bohyně jí vyvolila jenom pro něj a tak to má být.

„Ani nevím jestli je vlkodlak nebo člověk. Zmizela mi ve městě Wolftown. Nikdy předtím jsem jí tu neviděl."

„Kdo by se taky stěhoval do města, plného legend o vlkodlacích? Vždyť se tu nový lidé objevují jen zřídka kdy." V tohle má pravdu. Tohle město obývají jen starousedlíci. Sem tam se tu ukáže jen nějaký ten turista.

„Možná je turistka." Řekne.

„Možná." Odpoví Jonah.

Poté si ještě chvíli spolu povídali a popíjeli. Nakonec šel každý svou cestou. Jonah do svého pokoje, který sdílí se svou družkou Emmou. Angel do třetího patra, který patří jen Alfovi a jeho rodině.

Už tři roky obývá pokoj, ve kterém dříve spávali jeho rodiče. Teď patří jemu. I v tomhle patře má vlastní pracovnu, kterou bude jednoho dne sdílet se svou družkou. Tedy až poté, co jí sem přivede a představí celé smečce.

„Co když je člověk a nebude mě chtít přijmout? Co když mě nebude chtít?" Povzdechne si a padne únavou na postel, v tom momentě usne.