𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 100

   🅥︎yběhne ven z domu a promění se do svého vlčího těla. Nedokáže překousnout rozkaz, který mu byl před chvílí dán.

Jak má v tomhle ročním období přestěhovat celou svojí smečku? Z místa, ve kterém žijí celý svůj život a přestěhovat je na místo, kde nikoho neznají?

A co jeho firma? Vždyť nemůže přestěhovat během týdne úplně vše. To nejde. Možná sám sebe a několik vlkodlaků, ale všechny? Firmu? To přece nejde.

Rozběhne se po pozemcích, které patří k tomuhle domu, aby věděl, na čem vlastně je a jestli jim tohle území bude vyhovovat.

Už teď však ví, že pozemky jsou velice rozlehlé a i dům je dost velký, ale né pro celou smečku. Musely by se zde postavit nějaké chatky a nebo ještě jeden dům, kde by bydlel zbytek jejich smečky.

Proběhne celý pozemek a zjistí, že je dostatečně velký na to, aby zde mohla žít třiceti člená smečka. Bude mu chybět jeho domov, kde žil celých svých dvacet pět let, ale kvůli své Luně to bude muset udělat, pokud o ní nechce přijít. Což by psychicky ani fyzicky, nezvládl.

Promění se zpět do své lidské podoby a jakmile pocítí chlad na svém těle, mu dojde, že na sobě má pouze trenýrky a nic jiného. Veškeré jeho oblečení se při proměně roztrhalo. Úplně na to zapomněl.

Možná ho ten mráz zchladí a on bude moct uvažovat s čistou hlavou a né plný vzteku a pohrdání.

„Sakra.“ Zakleje a praští pěstí do stromu, jenž se právě nachází v jeho blízkosti.

   🅒︎ody při krmení své neteře přemýšlí nad tím, co už zmínil Angel. Přežilo dítě proměnu a nebo ne?

Opatrně se podívá na Archieho, který nejspíše uvažuje nad tím stejným, co on. Má zvláštní výraz ve tváři a to se mu vůbec, ale vůbec nezamlouvá.

Potřebuje znát odpovědi na své otázky. Musí vědět, co se teď bude dít dál. Vždyť je to jeho neteř. On sám své vlastní děti nemá, protože ještě nenašel ženu, kterou by miloval natolik, aby s ní založil svojí vlastní rodinu a obává se, že už nikdy takovou ženu nenajde.

Olivia se od něj odtáhne a utře si ústa o hřbet ruky. V koutku úst jí však zůstane jediná kapička krve a tak vytáhne z kapsy své košile kapesník a opatrně jí setře nezbednou kapku, která ulpěla na jejích rtech.

Ubýhá minuta za minutou a všichni tři mlčí. Nejspíše si nemají co říct. Nebo možná nevědí, jak vůbec začít.

Slova se však ujme Olivia. „Tati?“ Osloví otce a ten se na ní mile usměje. Codyho však tenhle úsměv neoblbne. Tuší, že je něco špatně. Něco s jejím dítětem a on se schovává za úsměv.

„Co je s mým dítětem? Řekni mi to, tati. Musím to vědět.“ Naléhá a Cody již teď ví, že odpověď, kterou dostane, se jí nebude líbit.

„Neslyším jeho srdce, tati. Odpověz mi. Co je s mým dítěte?“ Zeptá se ho s takovou naléhavostí v hlase, že i Codymu vhrknou slzy do očí.

Archie dojde k posteli a posadí se vedle své dcery, která se vyžaduje jeho odpovědí.

„Zlatíčko, já netuším. Nevím jestli tvé dítě přežilo. Sám neslyším jeho tlukot srdce.“ Sotva vysloví tahle slova, ve dveřích se objeví polonahý Angel a tváří se jako Bůh pomsty.