𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 25

🅞︎saměla. Zůstala v pokoji úplně sama, jen se svými myšlenkami. Řekl jí, že se má obléct a za deset minut se tu někdo ukáže. Někdo, kdo s ní projde dům a taky jeho území.

Jenže.. co si má obléct? Má si obléct ty šaty co měla včerejší noc? Když sem přišla jen na večeři a nakonec tu i zůstala?

Nemyslela si, že je vlkodlak. Doufala, že je vůdcem nějaké sekty, ale není to tak. Je družkou Alfy. Jeho Lunou. Lunou smečky.

„Ani nevím, jak se mám chovat." Schová svoji tvář do dlaní a začne plakat. Je toho na ní příliš. Až příliš mnoho se toho stalo a v hlavě má až moc myšlenek.

„Copak teď se mnou bude?" Ptá se sama sebe mezi vzlyky.

Nejspíše uběhla i doba na její obléknutí, protože někdo jemně zaklepe na dveře. Slyší otevření a zavření dveří. Někdo je s ní v jeho ložnici.

Podívá se na osobu, která vstoupila. Je to dívka. Hnědé dlouhé vlnité vlasy a pronikavé šedé oči. Usmívá se.

„Jsem Emma. Bylo mi řečeno, abych ti zde vše ukázala a taky ti vysvětlila, jak to tu chodí a taky nějaká pravidla." Olivia si všimne, že v ruce drží nějaké oblečení. Pozdvihne své černé obočí.

„Jo, abych nezapomněla. Taky mi Alfa řekl, že nemáš co na sebe. Proto jsem vzala něco mého. Jak vidím, jsme skoro stejně vysoké, takže by ti to mělo být." Dojde k posteli a vedle ní položí čisté a vyžehlené oblečení.

Nová Luna smečky se podívá na hromádku oblečení vedle sebe a pak na dívku. Nechápe, jak někdo může být tak milý a ještě k tomu k úplně cizímu člověku.. „Děkuji." Vysouká ze sebe.

Stále sedí na kraji postele. Jen přikrývka halí její nahé tělo. „Mohla by jsi prosím tě počkat za dveřmi? Dala bych si sprchu a oblékla se." Hnědovlasá dívka jen přikývne a za chvíli zmizí za dveřmi pokoje.

Vstane a dojde až do koupelny, kde pustí přikrývku, která doposud zakrývala její nahé tělo. Dojde ke sprchovému koutu, kde si pustí vodu a chvíli počká, než poteče teplá voda.

Vztáhne ruku pod proud tekoucí vody a jakmile zjistí, že je voda nádherně teplá, vstoupí dovnitř.

Voda z ní okamžitě začne smývat pach sexu a hlavně ten jeho. Stále se cítí bolavá ve spodních místech a taky až příliš vyčerpaná. Tenhle muž, vlkodlak, jí dal pořádně do těla. Ještě nikdy nezažila nic takového. Vlastně ani nemohla. Stále byla panna. Teda alespoň do včerejší noci.

Vezme žíňku, která visí na jednom háčku na zdi a naleje na ni sprchový gel, který nejspíše patří Angelovi a začne mýt své znavené tělo. Pak si umyje ještě vlasy a zůstane nehnutě stát pod proudem vody.

Netuší, jak dlouho v té sprše je. Vyruší jí až zaklepání na dveře od koupelny. „Hned budu." Zastaví vodu, najde čistý ručník ve skříňce hned naproti sprchovému koutu. Začne se sušit, když v tom jí dojde jeden prostý fakt. Zapomněla si sem vzít čisté oblečení.

„Sakra." Začne nadávat.

„Děje se něco, Luno?" Uslyší Emmin hlas.

„Zapomněla jsem si vzít oblečení do koupelny a taky nemám žádné spodní prádlo." Rozrušení v jejím hlase je patrné.

Dívka otevře dveře a škvírkou protáhne hromádku oblečení a taky malou tašku. Olivia si to od ní vezme a dívka za sebou zavře dveře, aby jí dala soukromí.

„V té tašce je úplně nové spodní prádlo. Snad ti to bude dobré." Víc ani říkat nemusí.

Olivia se rychle osuší a podívá se do tašky. Spodní prádlo je krásné. Krajkové. Dokonce růžové. Co je, ale hlavní? Její velikost. „Jak jsi říkala. Máme skoro stejnou postavu a moc děkuji. Tohle mi jistě bude." Mluví ke dveřím. Na druhé straně, ale zůstává klid.

Oblékne si krajkové prádlo, černé triko a růžové šortky. Prohrábne si rukou ještě mokré vlasy a vyjde z koupelny. Rozhlédne se po pokoji. Dívka na ní čeká u dveří od pokoje.

„Můžeme jít?" Zeptá se.

„Ano. Jen ať to mám co nejdříve za sebou." Odhodlaně se k ní rozejde.

„Kam by jste, Luno, chtěla jít prvně?"

Olivia se zastaví v chůzi. „Neříkej mi Luno a nevykej mi. Jsem Olivia." Řekne a napřáhne k dívce ruku.

Obezřetně se na ní podívá. Nakonec to však vzdá a vloží do ní tu svojí. „Dobře. Tak tedy, Olivie. Kam by jsi chtěla jít prvně?"

„Do kuchyně. Mám obrovský hlad." Dívka se jen usměje a pak už konečně společně opustí Alfovu ložnici.