𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 70

   🅣︎ak dlouho čekal na tuhle chvíli. Na něj to je až moc dlouho. Těch několik let a teď se konečně dočkal. Konečně. Po těch letech jí spatří. Konečně jí bude moct vidět.

Naposledy jí viděl, když bylo jeho malé holčičce pět měsíců. V té době, se jeho žena rozhodla jej i jeho lid, opustit.

Nedokázala zapadnou k jeho lidu, jelikož sama byla obyčejným člověkem. Jenže jeho dcera? Není sice úplně stejná jako on. Ale i tak je jeho dcerou. Nikdy by se jí nevzdal. Nikdy.

Teď má však příležitost, chybu jeho ženy a její matky, napravit.

V téhle chvíli mu, ale úplně postačí, že bude moct spatřit svou dceru. Po tolika letech jí zase vidět naživo.

Fotky, které mu její strýc celé ty roky posílal, mu sice stačili, ale stále to bylo málo. Jako kapka v moři.

Sedí v kavárně, kterou vybral Cody. Její strýc. Dal mu vědět, kde jeho dcera právě teď žije. A tady si s ní sjednal schůzku. Tady na tom místě jí řekne, kdo je jejím otcem. Odpoví na všechny její otázky, které bude mít.

Dveře kavárny se otevřou a dovnitř vejde dívka s růžovýma vlasama a jasně modrýma očima, které zdědila po něm. Ty její oči mu učarovaly.

Oči sice zdědila po něm, ale vlasy po jeho matce, která je měla zrzavé. Nechápe proto, že si své vlasy obarvila na světle růžovou.

Napadne ho však, že si z ní ve škole dělali legraci a proto raději změnila jejich barvu. Obarvila si je novodobými barvami na vlasy, které se v jejich rodu nikdy nepoužívají. Není to potřeba. Každý z jeho lidí je spokojený s tím, co má.

Posadí se kousek ode dveří a vyčkává příchodu svého strýce, který se tu má každou chvíli objevit. Vše jí říct a vysvětlit.

Znovu se dveře otevřou a do kavárny vejde Cody Patel, který ty roky byl jeho spojencem. Celou tu dobu přemlouval svojí sestru, aby své dceři netajila, kdo je jejím otcem.

Cody se rozhlédne a sotva si všimne své neteře, dojde k ní, sehne se a políbí jí do vlasů. Tohle je jejich znamení. Teď musí pozorně naslouchat jejich rozhovor a všímat si veškeré reakce své dcery.

„Ahoj strejdo. Už jsem myslela, že nedorazíš.“ Řekne jeho dcera, jakmile se Cody usadí na židli u stolu.

„Promiň. Zdržel mě recepční v hotelu. Chtěl vědět, jestli smí pokojská uklidit můj pokoj.“ omluví se.

„V pořádku.“ Řekne a během chvilky se ukáže servírka, která Archieho vůbec nezajímá.

„Takže. Mohl by jsi mi říct vše, co o mém otci víš?“ Zeptá se, jakmile servírka odejde s jejich objednávkou.

Archie cítí změny v jejím těle. Vidí značku jejího druha. Vlkodlaka. Čeká s ním dítě. Tenhle fakt ho potěší. Stane se dědečkem. Bude mít vnuka a nebo vnučku, které bude moct dát svojí lásku, kterou nemohl dát své dceři, ale i o to se pokusí.

„Víš, Olivie. Tvůj otec. Není obyčejným člověkem. Netuším, kolik toho víš o nadpřirozených bytostech, ale měla by jsi vědět, že na tomto světě, my lidé, nežijeme sami. A jedním z těchto bytostí je i tvůj otec.“ snaží se ji vysvětlit, že nadpřirozeno existuje a přitom ona o něm už dávno ví. To vykouzlí Archiemu úsměv na rtech.

„Ty mi chceš říct, že tohle všechno jsi celé ty roky věděl a nic jsi mi nenaznačil?“ Zeptá se s klidným hlasem.

„Ano. Je mi to líto, zlatíčko, ale tvá matka si nepřála, abys věděla, kdo je tvým otcem a podle ní, jeho lid i on sám, zrůda. Nedokázala mezi ně zapadnout a proto si zabalila své i tvé věci a utekla od něj, i jeho lidu pryč.“

„Moje matka to tedy věděla také.“ Konstatuje. „Kdo je můj otec, Cody?“ Naléhá na svého strýce.

„Tvůj otec má milá, je vamptrop. Napůl upír, napůl vlkodlak.“ Olivia se nečekaně zvedne ze židle a zase posadí.

Cítí její rozpoložení. Chápe ho. Nikdy nevěřil, že se tohohle dne dočká. Konečně jeho dcera ví, co je její otec zač.

„Chceš mi říct, že i já, jsem stejná? Jsem ten, vamptrop?“ Cody jen přikývne. Nic jiného mu ani nezbývá, i když si není jistý, jestli to tak vůbec je.

„Ale jsi z jedné třetiny také člověk. Jsi jedinečná a také výjimečná a tvůj otec tě tolik miluje. Ani nevíš, jak moc.“

„Vysvětli mi, ale proč na sobě necítím žádné změny. Proč nemám chuť na krev?“

„To ti bude muset říct tvůj otec. Jednoho dne se jistě potkáte a on ti vše rád řekne. Jedno ti však mohu říct už teď. Je ti blíž, než si sama myslíš.“ Koutkem oka se podívá na Archieho a mrkne jeho směrem.