𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 31

   🅩︎astaví se u dveří vedoucí do jejich ložnice. Moc dobře si uvědomuje, že chce právě vstoupit do jámy lvové a taky, že se snaží dráždit hada bosou nohou, ale má pro to své vlastní důvody.

Tahle ženská je nevypočitatelná, stejně jako on. I když je fakt, že on dokáže své nálady lépe potlačit a chovat se racionálně. Teda pokud není v její blízkosti. To se nedokáže ovládat a dělá jednu chybu za druhou.

Přemýšlí jestli má raději zaklepat nebo vstoupit. Proto se zaposlouchá, aby věděl co se děje za zavřenými dveřmi.

„Bude z tebe dobrá Luna, i když nejsi vlkodlak. A Jonah měl pravdu. Jsi stejně paličatá jako Angel.“ Slyší známý hlas. Družka Jonaha. Emma.

Nechce se plést do dívčího rozhovoru, ale on sám si potřebuje se svou družkou promluvit. A nastalá situace prostě nepočká. Potichu otevře dveře. Nakoukne dovnitř. Olivia a Emma sedí vedle sebe na jejich posteli. Vstoupí dovnitř a o něco hlasitěji, aby si ho ty dvě všimly, zabouchne dveře.

Obě na posteli nadskočí. Vylekal je. „Dámy.“ Usměje se na ně.

Olivia ho obdaří zlostným pohledem. Emma jí něco pošeptá do ucha a pak se rychle vypaří z místnosti.

„Sám Alfa. Jaká to pocta. Přišel jsi, aby jsi snad viděl jak odcházím a nebo jsi mě přišel odvléct z domu sám?“ Sarkazmus z jejích úst přímo odkapává.

„Tohle je má ložnice Olivie. Pokud sis toho ještě nevšimla. A nepřišel jsem tě ani odvléct a ani se dívat jak odcházíš. Jen jsem..“ Nedořekne.

„Jistě. Je to tvá ložnice. Proto mi taky přidělíš jinou ložnici. V téhle už nebudu ani minutu. A nehodlám z tohoto domu odejít, aby jsi byl v obraze. Doufám, že ti to Jonah vyřídil.“ Alfa se zarazí. Tohle tedy nečekal. Čekal spíše, že na něj bude křičet, ale ona mluví úplně klidně a s nadhledem. Jen je na něj naštvaná a proto má plné právo se na něj zlobit.

„To nepůjde má drahá. A ty to moc dobře víš. Určitě tě včera Emma vše vysvětlila. Jako Luna musíš spát se mnou.“ Uchechtne se.

„Jak myslíš Alfo. Tuhle hru můžou hrát i dva. Chceš si hrát? Fajn. Budeme si tedy hrát.“ Vstane a o pár kroků se k němu přiblíží.

„Jakou hru by sis právě teď chtěl zahrát? Na milujícího druha? Nebo by jsi snad raději, abych na tebe ječela?“ Vůbec nechápe, co to tahle dívka povídá. Takhle jejich konverzace skončit neměla. Neměli se dostat do tohohle stádia. Nepřišel se s ní hádat.

Zavrtí hlavou. „Ty jsi se snad zbláznila Olivie.“ Vyštěkne.

Olivia se jen z plna hrdla rozesměje. Směje se na jeho vkus až moc dlouho, ale něco ho na tom jejím smíchu přitahuje. Smích jí opravdu sluší, i když je zrovna plný odporu.

Přestane se smát. Zadívá se mu do očí a udělá dalších pár kroků k němu. „Já, že jsem se zbláznila? Vtipné Angele. Vážně. Rozesmál jsi mě jako nikdo předtím. Nevíš s čím si zahráváš.“ Řekne mu výhružně.

„Tak jako ty.“ Pokusí se o stejný tón, jaký ona použila na něj, ale nějak se mu to nepovedlo.

„Přesně tak. Neznám tě natolik, abych věděla, jakým pro mě budeš soupeřem, ale věř mi, že to ty si uvědomíš, že já bez boje neodejdu. Proto jsi sem přišel, ne? Oznámit mi, abych odsud odešla. Chceš mi dát čas. Víš co? Strč si ten svůj čas do zadku. Když budu chtít,“ Ukáže na dveře. „odejdu, kdy se mi zachce. Jsem Luna. Pamatuješ si? A mám stejná práva, tak jako i povinnosti, jako ty. Jsme si rovni Angele.“

Na tohle jí nemá co říct. V podstatě má pravdu. Může si dělat co chce. V jisté míře. Na to nejspíše zapomněla.

„Na něco jsi, ale holčičko zapomněla. Já jsem tu Alfa. To mě, musíš poslouchat. Jsi sice má Luna, ale já jsem stále něco víc. Mám navrch. Technicky vzato, ještě tu ani nejsi Lunou. Nevzal jsem si tě za úplňku.“

Usměje se. Nejspíše přišla na něco, na co on zapomněl. „Tak tím pádem mi nemáš co nařizovat. Nejsem právoplatná Luna, člen smečky, dokonce ani tvoje manželka.“

„Jsi má družka.“ Namítne.

„To je tak málo a stejně to na faktu nic nemění. Pokud jsem Emmu pochopila správně, tak jako družka Alfy mužů žít, kde se mi zachce a ty s tím nic neuděláš. Nejsem Luna, tudíž nemusím plnit žádné povinnosti a to ani ty osobní. Řekla bych, že nemáte žádné ponětí, co se týče druhů, jak to má vlastně chodit. Obyčejní druhové spolu jsou od začátku, ale u Alfa páru je to jinak? Zní to zajímavě a hloupě, ale v téhle chvíli se mi to náramně hodí.“ Teď už dojde až k němu a zahledí se mu do jeho šedých očí. „Takže dostanu svůj vlastní pokoj, ale z domu mě nedostaneš! Jsem pevně rozhodnutá.“

Právě to i jemu samému dojde. Na tohle nepomyslel. Nemůže jí držet ve své posteli. Vyzrála nad ním.

„Ať je po tvém. Jeden volný pokoj tu máme. Je hned vedle toho mého. Vlastně tu je celé patro volných pokojů. Můžeš si vybrat, jaký se ti bude líbit.“ Vzdá se svého snažení. Vyhrála na celé čáře.

„Řeknu Emmě, aby ti ukázala volné pokoje a ty si vybereš, který chceš sama.“ Nakloní se k ní a náruživě jí políbí. Líbá ji dokud se oba nepotřebují nadechnout. Pak se zničehonic otočí a odejde z ložnice. Nechá jí zase samotnou.

Když za sebou zavře dveře, uslyší ránu a zvuk roztříštěného skla. „Vážně to vzala až moc dobře.“