𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 61

   🅩︎ůstane stát ve dveřích a prohlíží si dvě osoby, v jeho životě důležité.

Jedna stojí u linky a ruce má před sebou, jako kdyby v nich něco svírala a ta druhá má v rukou mokrý hadr na podlahu.

„Copak se tu stalo, matko? Proč máš v rukou ten mokrý hadr?“ Zeptá se.

„Nic se nestalo synku. Jen jsem vylekala Lunu a ona omylem upustila hrneček.“ Zamračí se.

„Matko, ať se to už nikdy neopakuje. Olivia je těhotná a podle toho se k ní budete taky chovat. Nechci vidět ani slyšet, že by si byť jen vodu musela nalít sama.“ Zahromuje jeho hlas místností, že ho muselo být slyšet až ve městě.

   🅔︎leonor se na svého syna dívá, jako kdyby se zbláznil, ale raději nic neřekne. Je Alfou smečky a kým je teď ona? Pouhý člen. Matka. Nic víc.

„Neboj se, Angele. Mě přece nic nechybí a pro vodu si klidně ráda dojdu sama. Nemusí mě tu každý obskakovat.“ Řekne Olivia a Eleonor na ní jen nevěřícně hledí.

Nikdy si nikdo nedovolil takhle mluvit s jejím synem a hlavně, když byl nějak rozhodnut.

Tahle dívka, družka jejího syna a Luna smečky, se jí vážně začíná líbit čím dál tím víc. Je to odvážná žena, i když není jejich druhu a také si podle všeho nenechá nic líbit. To už pochopila před úplňkovým rituálem.

Kdy se ze všech sil snažila Alfu uhnat. Svést ho. Přivést ho k rozumu. Aby jí už nadále neodmítal. Přijal jí takovou jaká je se vším, co mu nabízí.

Víc přeci po ní žádat nemohl. Dala mu vše co měla, má a mít bude. Tedy až na jednu věc. Dítě. Právě po dítěti, dědici, touží každý Alfa. Je to důkaz jeho mužnosti.

Luna nesmí selhat. Musí mu do roka od rituálu dát potomka. Ať chlapce či dívku. Hlavně se musí dítě narodit živé a zdravé.

A tato Luna již své první dítě s jejím synem počala. Alfa získá potomka a dědice. Jen doufá, že se v během těhotenství nic nestane. To už by si myslela, že je jejich rod nějak prokletý.

Konečně v tomhle domě zazní dětský pláč. Bude se mít bývala Luna o koho starat. Konečně bude mít vnouče, na které tolik čeká, když sama mít další děti nemůže. O to se postaral její druh, když si nechal udělat vasektomii.

   🅐︎lfa si prohrábne vlasy a na obě své ženy se pořádně podívá. Jeho družka mu dává pořádně zabrat, což by si nikdy a hlavně nikdo, nedovolil. Až na jednu výjimku. Jeho matku.

„Dobrá tedy. Jak si přeješ, Luno. Nechť je po tvém, ale tohle pravidlo stejně zmíním při obědě, kdy se musí sejít celá smečka a já všem oznámím.. tedy my dva spolu oznámíme, že čekáme potomka. Takže na to buď připravená.“ Povzdechne si a rychle odejde z kuchyně.

Ještě by se dozvěděl spousty námitek a to on nechce. Chce, aby ho obě ženy respektovaly a poslouchaly. Vždyť je přeci Alfou smečky a jako takový musí mít určitý respekt.

Dokonce i jeho Luna ho musí respektovat a ctít jeho rozhodnutí. Kam by se pak hierarchie smečky dostala? Každý by si zde dělal, co chtěl a co uzná za vhodné.

Konečně se dostane do své pracovny. Posadí se za svůj stůl a začne pracovat. Papíry, které mu leží na stole, se přeci sami nepřečtou a nepodepíší. To už zjistil dávno a žádného skřítka v pracovně nemá, který by to snad udělal za něj.