𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 58

   🅟︎řemýšlí nad tím půlku noci. Hlavou mu prošla spousta odpovědí a on si ani jednou není jistý.

Je nemocná? Má nějakou nevyléčitelnou nemoc? Umře mu, sotva jí našel?

Ta zásadní a jediná odpověď, kterou potřebuje mít, se ještě stále nedostala k jeho mozku, ale určitě tam někde je.

Pořád netuší, co vlastně s jeho Lunou je. Stále dokola a dokola si opakuje jedny a tatáž slova.

Návštěva kliniky, oblečení o číslo větší než doopravdy nosí, změna nálad, větší chuť k jídlu.

Nedokáže tato slova dostat ze své hlavy. Pořád tam jsou.

Odpověď má někde ve své mysli, ale on není schopný přijít na to, co vlastně jeho družce je. Proč s tím dělá takové tajnosti.

Je snad jediný v této smečce, který neví, že je něco s jeho družkou jiné?

Copak to, ale může být? Proč na to nepřišel už dávno?

Je vlkodlak a ti mají výborný čich. Dokážou poznat pach na stovky metrů. Tak proč se mu zdá být její pach stále stejný? Vždyť se nezměnil.

Nebo to možná jen on nespozoroval. Nepoznal to. Strávili spolu spoustu času, ale on na nic ještě nepřišel.

Netuší co s jeho družkou je. Bude to snad někdy vědět? Přijde na to?

V té chvíli ho něco napadne. Byla u doktora a musí mít jeho navštívenku.

Opatrně vstane z postele, aby Olivii nevzbudil a dojde až do šatny, kam si odložila svou kabelku.

Není zvyklý, aby si z něj někdo tropil blázny. Když mu to nechce říct, možná obsah její kabelky mu prozradí, co s ní vlastně je.

Vejde do šatny a opatrně za sebou zavře dveře, aby si mohl rozsvítit světlo, které bude nutně potřebovat, i když ve tmě vidí výborně, ale na hledání jakékoliv stopy, bude světlo potřebovat.

Sotva za sebou zavře dveře, rozsvítí si a okamžitě najde přesně to, co hledá. Kabelku, ve které se skrývá ono tajemství.

Vysype její obsah na podlahu a začne se jim prohrabovat.

Zkumavky, knížka, zrcátko, make-up, líčidla, rtěnka.

„Počkat?“ Řekne si potichu a podívá se na malou knížku, která je otočená předkem dolů.

Vezme jí proto do ruky a přečte si název knížečky. „Těhotenský průkaz.“

Konečně mu to vše dojde. Dává mu to najednou celé smysl. Ty její změny nálad. Spousta jídla. Návštěva klinika a dokonce i to větší oblečení.

Jeho družka s ním čeká dítě. Chtěla, aby na to přišel sám. Dokonce mu každý říkal, že má něco s čichem.

Nemá, ale trávil všechen čas se svojí družkou, že nebyl schopný si toho všimnout. Změnu jejího pachu ani nespozoroval.

Tohle před ním celou tu dobu tají. Tohle je to obrovské tajemství, které zná každý člen této smečky. Dokonce i Jonah mu něco naznačoval, ale on byl snad slepý a hluchý.

Najednou uslyší otvírání dveří. Doufá, že jsou to dveře od koupelny, ale plete se. Dveře, které se otevřou, vedou přímo do šatny. V místě činu.

„Copak to tu, Angele, u všech svatých sakra děláš? A proč se mi hrabeš v kabelce?“ Nadhodí provinilý výraz. Ví, že je přistižen při činu.

„Promiň mi to lásko, ale musel jsem se dozvědět co ti je.“ Vstane a obejme svou milovanou Lunu.

„Proč jsi mi neřekla, že jsi těhotná? Že budu otcem? Budeme rodina?“ Zeptá se a své objetí ještě zesílí.

„Chtěla jsem, abys na to přišel sám, lásko. Mělo ti to dojít už dávno. A ano. Budeš otcem. Budeme rodina a já si to dítě nechám. Ať z něj bude cokoliv. Člověk či vlkodlak. To je mi úplně fuk.“ Zvedne se na špičky a svého Alfu políbí. Vášnivě. Náruživě.