𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 53

   🅣︎o ticho, které najednou mezi oběma dívkama nastalo, by se dalo krájet. Emma vyčkává na Oliviinu odpověď a ta usilovně přemýšlí nad kamarádčinou omluvou.

Brečela kvůli ní, dlouho. Nevěděla si se svou přítelkyní rady. Tolik toužila po tom, mít přítele. Kamarádku, která za ní bude stát. Ať se stane cokoliv. Ať padají třeba z nebe trakaře. Nastane konec světa. Doufala, že ona je ta pravá.

Při první příležitosti avšak tahle dívka selhala. Nedbala na slova, která jí říkala a snažila se o tom přesvědčit jí. Emmu, která si zuby, nehty stála za svým názorem. Odmítala se s ní bavit. Jakkoliv komunikovat.

„Odpustím ti. Nesmí se to, ale už nikdy opakovat. Jsem pořád ta stejná Olivia, jako před rituálem. Nezměnila jsem se díky němu. Jen jsem se stala Lunou smečky. To není nemoc.“ Řekne to, co uzná za vhodné.

Hnědovlasá dívka pouze přikývne. Chápe její obavy, které jsou slyšet v jejím hlase, i když je nevysloví nahlas.

„Nebude. Neboj. Odteď při tobě budu stát, ať se děje cokoliv. Už nedovolím, aby nás něco rozdělilo. Jsi jediná, kdo mi rozumí. Žádná vlčice ve smečce mi nikdy nerozuměla tak, jak mi rozumíš ty. A to jsi člověk.“ poví Olivii pravdu. Musí to vědět.

Po rozhovoru, který spolu vedly, se obě vydají vstříc budově. Do jejích útrob. Kde nachází se ordinace, kterou Olivia potřebuje navštívit. Tam se dozví, jestli její teorie je správná či nikoliv. Tolik touží po tom, aby to byla pravda.

Posadí se na židličky, které na chodbě čekají jen na pacienty, kteří navštěvují doktory, jako právě teď jedna z nich.

„Olivie? Nechtěla by jsi mi něco říct?“ Emma si jí začne prohlížet, jako kdyby něco hledala.

„Nejspíše ano. Nedostala jsem menstruaci, kterou jsem měla mít čtrnáct dní po úplňku a myslím si, že jsem těhotná. Proto jsme taky tady.“ Odpoví a čeká na Emmynu reakci.

„Já si to myslela. Už to jak jsi jedla a také tvůj pach se trochu změnil. To vše mi napovídalo, že jsi těhotná.“ Neuvědomila si, že jsou vlkodlaci a ti tyhle změny vycítí. Proč to avšak nevycítil její druh? Na to nezná odpověď. Možná byl s ní příliš dlouho, že mu její pach nepřišel jiný. Vždyť spolu po úplňku strávili celý měsíc.

„Eleonor mi taky něco naznačovala. Proč to, ale nepoznal Angel? Vždyť jsme spolu byli celý měsíc zavření v ložnici.“ stejně se jí na to zeptá. Chce slyšet i názor někoho jiného.

Emma začne přemýšlet. Přemýšlí usilovně. Přijde však na jedinou věc. „Angel je totiž chlap. My ženy jsme na takovéhle věci citlivější. Oni chlapy by si to snad uvědomili, až by jsi začala rodit. Nejsi první, u které její vlastní druh nepoznal, že je v jiném stavu.“

„Říkala jsi ale, že se mi změnil pach. Proč nepoznal tohle?“ Stále nedokáže pochopit fakt, že jeho čich oklamat přeci nejde i když na to má jistou teorii.

„Musel si na něj během té doby zvyknout. To by vysvětlovalo, že to nepoznal. Přeci jen jste byli stále jen spolu a nepřišli do styku s nikým jiným. Nebyli na jedinou chvíli od sebe. Proto to nepoznal.“ Vysvětlí jí to, i když ani netuší, jestli to tak doopravdy je a nebo jsou to jen její domněnky. Jsou to, ale domněnky i Olivie.

Konečně se otevřou dveře ordinace a v nich se objeví starší, mile vypadající, paní. „Kohopak tu máme na řadě?“ Zeptá se a její veselý tón Olivii uklidní.

„Já.“ Zvedne se Olivia a sestřička si jí prohlédne.

„Trápí vás něco konkrétního, slečno?“ Úsměv od ucha k uchu a milý vzhled dívce napovídá, že paní je dobrý člověk.

„Nejspíše jsem těhotná. Nedostala jsem menstruaci a já jsem ještě neměla ani čas si zařídit nového gynekologa. Před dvěma měsíci jsem se sem přistěhovala.“ Řekne jí vše. Nemá cenu přeci lhát tak mile vypadající ženě.