𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 38

🅚︎onečně nadešel den úplňku. Olivia cítí jeho sílu už od samého rána, co se vzbudila. Sice ještě není na obloze, ale jeho blížící se chvíle, kdy bude konečně ve své plné síle, se nezadržitelně blíží.

Není vlkodlak, ale co se dozvěděla od Emmy a také matky Angela, jde o to jejich pouto, které svým označením vytvořil.

Na snídani potká pár vlků, ale nějak si s nimi nepovídá. Každý se jí bojí byť jen oslovit, protože je to Alfova družka a jako s takovou se bojí zavést nějakou konverzaci. Ona o to stejně dnešní den nema zájem, jelikož ten úplněk jí spaluje celé její tělo a tak strašně moc touží po svém milém, ale on se před ní pořád jen někde schovává.

Až moc dobře si uvědomuje, že pokud ona, jako člověk cítí úplněk tak, jak ho cítí, tak on je na tom mnohonásobně hůř. Touha po družce ho jistě spaluje tisíckrát víc. A on? On se tomu snaží celou svojí bytostí odolat.

Tohle přeci nemůže pro smečku dopadnout dobře. Dnešní úplněk jí má udělat Lunou. Měl by se konat obřad před celou smečkou, kde si svojí Lunu Alfa vezme před jejich zraky. Spojí se s ní v obou svých podobách.

Z tohohle jediného má strach. Tolik se bojí a taky hlavně stydí. Ještě nikdy jí nevidělo tolik lidí nahou. Jediní, kdo její nahotu spatřili, byli její rodiče, když byla malá a také Angel. Její druh.

V životě nevěřila, že by vlkodlaci mohli doopravdy existovat, ale na vlastní oči poznala pravdu. Na tomto světě, lidé nejsou ani zdaleka sami. Nejspíše to vlkodlaky nekončí. Možná po světě pobíhá více nadpřirozených bytostí.

A teď zpátky k dnešnímu dni, který předchází noci, s měsícem v úplňku.

Olivia se právě se svojí budoucí tchýní prochází po lese, protože jsou to jediné dvě ženy, které jejich druhové v tuhle chvíli nechtějí.

Dozvěděla se, že Eleonor je dost velká mrcha a manipulátorka, ale i tak s ní tráví dosti času, protože Emma nemá vždy čas a do města za Madison se nemá jak dostat.

Musí si konečně udělat řidičák a pořídit si auto. Bylo by to velice praktické. „Eleonor?"

„Ano, drahoušku?"

„Myslíš, že se Landon vrátí, když je dneska ten úplněk?"

Žena se na ní podívá trpícím výrazem. Pak svěsí hlavu. „Já nevím Oliv. Tohle není mé rozhodnutí. Udělala jsem za svůj život tolika špatných rozhodnutí a některých opravdu lituju, ale toto odloučení nám vybral on. Rozhodl se sám. A já se mu ani nedivím. Vždyť jsem ho skoro celou dobu, co jsme přišli o naší nenarozenou dceru, pořád nutila mít další dítě a dost dobře jsem s ním manipulovala. Myslela jsem si, že o tom nemá ponětí, ale dělal vše, co mi na očích viděl a proto s tím nic nedělal. Teda jedno mi vážně odepřel." Na chvíli se odmlčí.

„Mít dalšího potomka." Dopoví to za ní Olivia.

„Ano. Nechal se sterilizovat a tím pádem už nikdy nebudeme mít žádné děti. Nechápu, že takovou dobu vydržel mi to neříct."

„Eleonor. Myslím, že jsou horší věci, ale vy dva máte jistě ještě možnost, jak to dát zase dohromady. Vždyť jste přeci vlkodlaci a on tě neodvrhl. Nebo snad ano?" Zeptá se.

„Ne, to neudělal a máš pravdu. Možná bych ho měla jít hledat a upřímně se mu omluvit. Ty jsi jediná, která mi zatím odpustila. To nedokázal ani můj vlastní syn a mě to tak moc mrzí. Takhle jsem to vážně nechtěla."

„Vždyť se nic nestalo. Jen si to trochu uspíšila, ale věř mi. Tvého syna nemohu dostat ze své hlavy i srdce od té první noci, kdy jsem se probudila v jeho posteli a začala křičet, kde to vlastně jsem." Zasměje se modrooká dívka a užívá si chvíle, kdy si s matkou jejího přítele, tak velice rozumí.

🅚︎ domu dojdou zrovna ve chvíli, kdy se začíná stmívat a měsíc se pomaloučku objevuje na obloze. Ženy se každá rozejdou do svého pokoje.

Olivia se podívá ze svého okna na velký prostor za domem, kde se už začíná chystat táborový oheň a ona si je až moc dobře vědoma, co jí přesně o půlnoci čeká a nenávratně se to blíží.