𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 71

   🅟︎o obědě se jeho družka vypařila z domu a také zmizelo jedno z jeho aut, které má zaparkované v garáži, která je postavena vedle smečkového domu.

Nemá nejmenší ponětí, proč se ho na to nezeptala, ale jakmile se vrátí, na vše se jí zeptá. Dozví se, proč si vzala bez jeho vědomí auto a odjela bůh ví kam.

   🅤︎ž jsou to tři hodiny a ona se ještě stále nevrátila. Na mysl mu přichází hrozně myšlenky. Přímo děsivé.

Bojí se o ní. Tolik se o ní bojí. Mohlo se jí přeci něco stát. Mohla mít autonehodu. Usnout za volantem. Dokonce se jí mohlo udělat zle a ona je teď právě v nemocnici. Nikdy se o nikoho tak moc nebál.

Slyší přijíždět auto. Vstane ze své židle a vydá se pryč ze své pracovny. Sotva ji opustí, rozběhne se k hlavním dveřím, které otevře a vyběhne k autu, které v té samé chvíli zastaví na příjezdové cestě.

„Kde jsi byla?“ Zeptá se, sotva jí otevře dveře.

„Promiň. Já ti to zapomněla říct.“ Vystoupí. „Mohli bychom si o tom promluvit v naší ložnici? Nemusí to snad slyšet každý.“ Dopoví a zavře za sebou dveře auta, které dálkovým ovladačem zamkne.

Společně tedy dojdou k domu, vstoupí a vydají se ke schodům, které vzápětí vyjdou. Projdou chodbou k jejich ložnici, kde sotva za sebou zavře Angel dveře a Olivia se pustí do vysvětlování.

„Přijel můj strejda. Má nějaké informace, které jsem po něm chtěla a on byl tak ochotný a kvůli mně přijel.“ řekne a podívá se na svého druha, aby se zjistila, že nebude moc vyšilovat.

„Strýc? Ty máš strejdu?“ Zeptá se. Nikdy se o své rodině ani slovem nezmínila. Proč?

Po chvíli váhání nakonec přikývne. „Ano. Mám strýce. Také jsem ho chtěla osobně pozvat na svatbu a je ze mě nadšený a rád by tě poznal.“

„Víš jak moc jsem se o tebe bál? Volal jsem ti.“

„Vypla jsem si telefon. Promiň. Nechtěla jsem být nikým rušena.“ Chápe to. Stále mu, ale nejde do hlavy, jaké informace může její strýc mít.

Olivia odejde do koupelny a on zůstane sám v ložnici. Přemýšlí stále nad těmi informacemi, které tolik potřebovala. Nejspíše je však zná jen ten jediný člověk, kterého dnes navštívila v městě, a který sem přijel jen proto, aby jí je řekl.

Rozhodne se však na svou Lunu netlačit a počkat, až mu vše řekne sama. Nechce opakovat své minulé chyby.

Teď je však čeká jiná záležitost. I on sám se musí na dnešní večer nachystat. Dnešní den je pro ně oba velice důležitý a on chce, aby byl dokonalý. Prostě perfektní.

Svlékne si své oblečení a odhodí každý kousek na zem. Pak otevře dveře koupelny a vstoupí dovnitř.

Ze sprchy se ozývá zpěv jeho družky, kterou nikdy neslyšel zpívat. Až dnes. Najednou se neudrží, otevře dveře sprchového koutu a vpadne za ní dovnitř.

Olivia leknutím vypískne. Dnes už podruhé a on se divoce přisaje na její rty.

Už je to dlouho, co se spolu milovali. Tak moc dlouho, že i on sám zapomněl, jaké to vlastně je, milovat se se svojí Lunou.

Své prsty mu zaboří do vlasů a vzrušením mu za ně tahá. Cítí její touhu. Vášeň. Chce ho. I po tom všem jejím trápení, ho chce.

Na okamžik se od ní odtáhne. Těžce oba oddychují. Olivia sjede svými prsty po jeho zádech dolů, až k jeho zadku, kde se na malý moment zastaví a pak si ho přitáhne blíže k sobě. Nejvíce, co to jde.

„Chci tě.“ Řekne mezi svými nádechy. I on jí chce. Chce jí tolik, že se sám tomu diví, ale ty dny, kdy musel strádat, si chce vynahradit. A právě teď se mu naskytla jeho šance. Možnost, jak svojí Lunu, alespoň na tento okamžik, zbavit jejího trápení.