𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 64

   🅞︎blečená a nachystaná k odjezdu, čeká u vchodových dveří na Emmu, která si musela ještě odskočit do Angelovi pracovny pro kreditní kartu, kterou budou prý potřebovat.

Sama by si ze svých ušetřených peněz, které si našetřila během studií, dokázala zaplatit své nákupy. Nepotřebuje peníze svého druha. Alfy a milence. Nikdy od muže peníze nepotřebovala. Vždy si na své potřeby vydělala.

V New Yorku měla jednu stálou práci při svém studiu a jelikož v té době ještě bydlela s matkou, nemusela utrácet peníze za kolej ani jiné ubytování.

Její matka se stihla dožít jejího vyučení a pak náhle zemřela. Doktoři Olivii řekli, že měla rakovinu a byla už v posledním stádiu. O tom však její dcera neměla nejmenší tušení.

Tak se měsíc, po matčině pohřbu rozhodla, že se odstěhuje sem. Do Wolftownu. Ke své nejlepší kamarádce, která jí po smrti její matky navrhla, že může bydlet u nich. A tak to udělala.

Carolyn Silvermanová byla úžasná žena, která svojí dceru milovala nadevše. Nikdy neřekla své dceři, kdo je jejím otcem. Nikdy k tomu však nenašla odvahu a proto v téhle chvíli Olivia nemá nikoho, s kým by mohla sdílet svojí radost z nadcházející svatby.

Jediná osoba, která jí zůstala, je Madison, ale ani ta nemá ponětí, co se vlastně její přítelkyni vše událo. Nezavolá. Nenapíše. Jako kdyby o svou kamarádku neměla nejmenší zájem. Jako kdyby zapomněla, že existuje.

Konečně dorazí Emma, která na Olivii mává kreditní kartou. „Můžeme jet. Alfa říkal, že můžeme utratit kolik jen budeme chtít. Nemáme se prý v ničem omezovat.“ Vypískne radostí, ale Olivia z toho žádnou radost nemá. Proč taky má mít. Vždyť si připadá jako nějaká vydržovaná panička, která jen utrácí partnerovi peníze a to ještě ani nejsou manželé.

„Nezdá se ti to trochu moc?“ Zeptá se kamarádky a otevře hlavní dveře, které vedou ven před dům.

„Proč by mělo? Kdy se zrovna mě poštěstí, aby mi Alfa dal volnou ruku a to jen díky tomu, že se o tebe tak hezky starám?“
zašvitoří dívka za ní.

Olivia se zmůže jen na pokrčení ramenou. Najednou nemá chuť nakupovat. Raději by seděla v jejich ložnici a kousala se nudou, než aby utrácela cizí peníze.

Matka by jí za tohle asi nepochválila. Sama žila jen z toho, co si vydělala a nikdy nepřijala ani korunu od své dcery.

„Kdybych si nemusela koupit ty nové šaty, nikam bych nejela. Přešla mě chuť něco dělat. Byla bych teď raději zavřená v ložnici a nevylezla z ní tak týden ven.“ Postěžuje si. To těhotenství s ní dělá divy a ona se už sama v sobě nevyzná. Vždyť přeci toužila po tom, aby směla něco dělat, ale teď to tak prostě nevidí.

Teď chce mít u sebe svojí matku, která by hned věděla, co má své dceři říct. Jak jí utěšit. Tohle ona uměla vždycky a Olivia to na ní zbožňovala. Milovala jí a vždycky milovat bude. Jenže matka tu být nemůže. Je mrtvá a ona si to až moc dobře uvědomuje.

Jenže v téhle chvíli jí schází i někdo jiný. Někdo, koho nikdy nepoznala, ale moc dobře ví, že je na světě a žije. Její otec.

Tak ráda by věděla, kdo ten muž vlastně je. Chce ho poznat. Vždycky po tom toužila, ale matky se na něj zeptat nemohla. Věděla a ví to do teď, že sama její matka se trápila tím, že s ním nebyla.

Emma jí otevře dveře od auta, ke kterému nějakým záhadným způsobem stihly dojít a ona se do něj posadí. Nic jiného jí ani v této chvíli nezbývá.