𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 91

   🅝︎ezná vlastně ani jeho. Zná jen muže, o kterém jí povídal její strýc a to je pro ní málo. Tak strašně málo a on se objeví na její svatbě a jen tak jí řekne, že je jejím otcem.

Mužem, kterého svých skoro dvacet let postrádala. I tak ho touží milovat. Je to jen přece její otec a ona s tím nic nenadělá. Touží ho poznat, ale v téhle chvíli se tím nechce zatěžovat.

„Jdu dovnitř. Čeká tam na mě můj manžel a celá smečka. Jsou to teď moje rodina a ty otče,“ Dloubne ho prstem do hrudi. Je na něj tak moc naštvaná a na svojí matku takyy protože jí celý život lhala a neříkala pravdu.

„jsi tu pro mě nebyl. Mohl jsi mě kontaktovat. Najít cestu ke mně, aby se to matka nedozvěděla, ale stejně jsi nic neudělal.“ Potřebuje si vyčistit hlavu. Musí jít od něj co nejdál, aby neudělala něco, neuváženého. Něco, co by jí později mrzelo. To si až moc dobře uvědomuje.

Obejde svého otce i strýce a vstoupí do prostor restaurace, kde už jsou všichni usazení na svých místech a se začátkem hostiny se čeká pouze na ní, protože tu ještě nebyla a bez ní se začátek neobejde, protože tento den patří jí a jejímu novomanželovi.

Dojde ke stolu, kde sedí její novomanžel Angel a usměje se na něj. Je to upřímný, ale také zoufalý úsměv. Potřebuje oporu. O někoho se opřít a říct mu vše, co se jí právě honí v hlavě. Musí to někomu říct, nebo se z toho zblázní.

„Ahoj.“ Řekne a sedne si na volnou židli, vedle své spřízněné duše, která je potažená bílou látkou a obvázaná zlatou stuhou.

„Ahoj.“ Odpoví a nakloní se k ní co nejblíže, aby ho slyšela jen ona, i když si moc dobře uvědomuje, že upířímu i vlkodlačímu sluchu nic neujde.

„Děje se něco? Udělal ti snad něco tvůj otec?“ Zeptá se, protože jeho i smečku tíží její pocity, které vysílá.

„Povím ti to, až budeme někde v soukromí. Stejně to potřebuji někomu říct. Nevím vůbec co si o tom mám myslet. Je to jako kdybych celý život žila ve lži.“ Odpoví. Angel jí vezme za ruku, přiloží ji ke svým ústům a políbí na její hřbet.

„Miluju tě a to si pamatuj.“ Řekne. Chce nějak utěšit bolest své družky, ale v téhle chvíli neví, jak by to měl udělat. Jeden nápad by měl, ale na to potřebují soukromí jejich ložnice.

„Také tě miluji.“ Alfa spojí jejich rty a pomalu, ale vášnivě jí políbí. Nedokáže přestat. S jeho družkou ne. Nikdy v životě nevěřil, že by mohl být tak moc šťastný, jako je právě v této chvíli.

„Ehmmm.“ Ozve se od vedlejšího stolu, kde sedí jeho matka s otcem. Moc dobře ví, že by se měl na veřejnosti krotit, ale on si nedokáže pomoct.

Ozve se cinkání něčeho kovového o skleničku a tak se neochotně odlepí od jejích úst a zadívá se za tím zvukem.

Landon, jeho otec stojí se skleničku v pravé ruce a v levé drží příborový nůž, kterým si snaží vyžádat pozornost. Hlavně tu novomanželského páru.

„Dnes je pro mě šťastný den. Jsem tolik hrdý na svého syna. Našel si ženu, kterou miluje a ona jeho. Dokonce mi dají vnouče.“ V prostoru se ozve jásot a smích.

Landon však pokračuje dál. „Moje snacha je úžasná dívka, kterou by si pro svého syna přál každý rodič. Né jenom já, ale i má žena si s Olivií velice rozumí. Jsme hrdí, že tuto dívku můžeme nazývat naší dcerou. Olivie, Angele, přeji vám hodně štěstí, lásky a radosti. Doufám, že nám dáte spousty vnoučat, ať máme koho s Eleonor rozmazlovat.“ Podívá se na ně a v jeho očích je vidět láska, upřímnost a štěstí, jaké city právě on sám prožívá.