𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 119

   🅟︎oloží jí na postel a lehne si vedle ní. Jeho ruce začnou znovu bloudit po jejím těle a on zase cítí tu touhu, kterou cítil před chvíli ve sprše. Potřebuje to. Znovu a znovu. Musí si svojí Lunu vzít. Prostě to tak chce jeho tělo a ona to podle jejího pachu cítí stejně.

Touží po něm. Ví to. Cítí to. Pach jí prozrazuje. Otočí si jí na bok tak, aby byla zády k němu. Přitáhne si jí blíž k sobě, aby měl lepší přístup do jejího klína a pak do ní jediným pohybem vnikne, až se Olivia rozkřikne rozkoší.

Začne se v ní znovu pohybovat. Teď však zůstává u pomalého tempa. Chce si užít každičký její vzdech. Každé nadechnutí. Každý orgasmu, ke kterému jí on sám přivede. Chce to cítit intenzivně. Potřebuje, aby jeho Luna věděla, jak moc jí miluje a tohle je jeho způsob vyznání své lásky a náklonosti k ní. Jinak to ani neumí. Nedokáže se již držet od ní dál, i kdyby chtěl.

Pomalinku klouže dovnitř a ven. Stále dokola a dokola. Jeho Luna těžce oddechuje. Blíží se čas jejího vyvrcholení. Její lůno se stahuje, jak se již připravuje k upuštění toho slastného pocitu, který při tomhle aktu jde.

Naposledy jemně přirazí a její tělo se začne třást v návalu orgasmu, který zachvátí její tělo. Angel je spokojený. Dovedl svojí Lunu již po druhé k vyvrcholení a sám to své oddaluje. Poprvé to potřebovali oba. Teď chce uspokojit hlavně jí.

Otočí jí proto na břicho, klekne si za ní a nazvedne jí tak, aby byla na všech čtyřech. Vklouzne do ní, až jí naplní celou svojí délkou. Jemu samotnému vyjde z hrdla zasténání a zavrčení zároveň. Pohybuje se v ní tak zuřivě, až má pocit, že takovéto tempo její tělo nebude moci snést.

Jediné však co slyší z jejích úst je přerývaný dech a tiché steny. Znovu jí během chvíle přivede k dalšímu orgasmu a ona vykřikne jeho jméno.

Na chvíli zpomalí. Chce jí dát čas, aby se její tělo mohlo uklidnit a on tak mohl znovu pokračovat. Znovu si jí otočí. Teď pod ním jeho Luna leží na zádech a on se na ní se zbožnou úctou dívá.

„Miluji tě, moje Luno. Tolik tě miluji.“ Nakloní se nad ní a políbí jí náruživě na rty a přitom do ní vklouzne a jejich steny utlumí polibek.

Odtrhne se od ní a při každém přírazu cítí, že je její tělo již znovu připraveno k tomu, aby se uvolnilo. I on se cítí na pokraji svých sil. Jeho vyvrcholení se blíží stejně tak rychle, jako to její.

„Musím to udělat, miláčku.“ To je to jediné, co jí ještě dokáže říct, než se promění do své vlčí podoby. Párkrát ještě vklouzne dovnitř a ven a s posledním přiražením, tak mocným, až ho to samotného udivuje, vyvrcholí a ona společně s ním.

Znovu se, zcela unavený, promění do své lidské podoby a padne vedle ní na postel. Oba dva ztěžka oddechují a snaží se nabrat, tolik důležitý kyslík.

Sotva se Olivii zklidní dech, otočí svojí hlavu na Angela a zadívá se mu do jeho nádherných šedých očí, které jí tolik učarovali.

„Miluji tě, Angele Moone.“ Políbí ho na rty, schoulí se u jeho těla, obejme ho a únavou usne.

Angel vezme do svých rukou přikrývku, kterou stihl ještě před tím, než tento maraton začal, oddělat a přikryje jejich spocená a nahá těla, aby jim pak nebyla zima. Naposledy se podívá do tváře své Luny a spokojeně usne.