𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 121

   🅩︎a nimi se ozvou kroky a oba dva se naráz otočí. „O čem nemáme s Olivii ponětí?“ Zeptá se naštvaný Angel, který vůbec neví, o čem se mohou jejich otcové bavit.

Rozhlédne se a nikde nevidí toho posluhovače, který tu před jeho odchodem ještě byl. Možná se ho konečně zbavil.

Archie se podívá na Landona, který neví, jak by se měl v téhle situaci zachovat. „Tak se měj, Archie. Rád jsem tě zase viděl a nezapoměň připomenout mému synovi, že ti má dát ty dokumenty, které od něj potřebuješ.“ V té chvíli se otočí a zmizí ve své ložnici, až za ním bouchnou dveře.

Angel tam zůstane stát sám, se svým tchánem a stále mu nedochází, o čem se tu zrovna ti dva mohli bavit. Tohle je pro něj obrovskou záhadou a on jí určitě rozlouskne. Teď se ale potřebuje najíst a také donést jídlo své družce, která po těžkém dopoledni potřebuje spousty energie.

„Angele, kde jsou ty dokumenty, které jsi mi měl dnes dopoledne předat? Hledal jsem tě ve smečkovém domě, tady ve tvém pokoji a i v pracovně. Nikde jsem tě však nenašel a ty dokumenty taky ne.“ Angel moc dobře ví o tom, že Archie má výborný sluch a tudíž tedy ví, kde byl. Nemusí mu vysvětlovat, že se udobřoval s jeho dcerou.

„Nemusíš mi nic vysvětlovat. Jelikož jdeš do ložnice mé dcery, tak si dokážu představit, jak jsi strávil dopoledne, protože jsem tu byl taky, jak už jsem se zmínil.“ Na jeho rtech se objeví úsměv.

„Takže jsi svým upírským sluchem, jistě slyšel všechno a já ti tedy vážně nemám co vysvětlovat.“ Zkonstatuje to a dojde až ke dveřím Oliviiny ložnice, otevře dveře a zmizí za nimi.

Olivia v té chvíli otevře oči a podívá se na něj. „Copak se na té chodbě zase děje?“ Zeptá se ho a všimne si podnosu, který drží v rukou. Cítí tu nádhernou vůni, která se z něj line a začíná mít čím dál větší hlad.

„Nic se tam neděje. Jen jsme si s tvým otcem vyměňovali názory. Nic si z toho však nedělej. Není to nic, čím by sis měla zatěžovat hlavu.“ I s tácem dojde k posteli a posadí se vedle své družky, která se během toho také posadila.

Váhavě se na něj podívá a uvědomí si, co celé dopoledne spolu prováděli a začervená se. „Nádherně to voní. Copak jsi nám to donesl?“ Zeptá se raději, protože kdyby začala myslet na to, co spolu dělali, rozhodně by šlo jídlo zase stranou a ani jeden by se neměl šanci najíst.

Angel si jí zaujatě prohlíží. „Na co myslíš?“ Zeptá se jí po chvíli.

Kdyby věděl na co myslí, konal by a na nic by se jí neptal a ona má rozhodně hlad a chce se najíst. Nabrat síly. Možná by si milování mohli zopakovat později večer.

„Na nic. Jen na to, jaký mám hlad, a že mi odepíráš jídlo, na které mám nárok, protože po tom náročném dopoledni, si ho zasloužím.“ Odpoví mu a jemu se zúží oči, které jsou plné chtíče.

„Tak já tedy prvně nakrmím svojí Lunu a pak by jsme se mohli jít spolu naložit do vany a společně v ní relaxovat. Co ty na to?“ Zeptá se svůdným hlasem, který od něj tak moc dlouho neslyšela a je ráda, že se rozhodla mu odpustit, i když je to na ní stále příliš brzy, ale už to udělala a své rozhodnutí nehodlá brát zpátky.

Dělá, že přemýšlí. Pak ho políbí na rty a vykouzlí na svých rtech ten nejodolatelnější úsměv. „To zní jako dobrý plán.“ Odpoví mu.