𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 109

   🅓︎orazil do Wolftownu a vydal se jako první do klenotnictví, kde koupil náhrdelník s naúšnicemi. Doufá, že se to bude jeho družce líbit, protože právě v téhle chvíli netuší, co by jí udělalo radost.

Doufá však, že jí tímto dárkem udělá radost, protože si toho v posledních dnech spousty vytrpěla. On sám by se měl zachovat jinak. Dárky přeci nejsou všechno. Nenahradí jí její dítě.

Zaplatí a vydá se ke svému autu, aby mohl odjet na své území, ke své smečce, kde si bude muset promluvit se svým otcem a matkou. Potřebuje se poradit, jak by se podle nich měl zachovat, protože on se zachoval jako největší pitomec pod sluncem.

Tolik ho bolí, že přišli o své první dítě, ale bohužel s tím on přeci nic nezmůže. Bohyně jim prostě dítě v této chvíli nedopřála a s tím vážně nic neudělá. Není to v jeho moci. Ani jeden jako rodiče své dítě neuchránili před zlem.

Zaparkuje auto před smečkovým domem a okamžitě ho přijde přivítat jeho nejlepší přítel Jonah, který jeho příjezd netrpělivě očekává. Potřebuje více informací, protože to co mu řekl, mu jaksi nestačilo. Je to až moc málo informací.

„Ahoj Jonahu.“ Pozdraví ho a rozejde se k domu, kde už na něj jistě čeká celá smečka, která teď neví, jak to s nimi bude dál. Dokonce to neví ani on sám, ale doufá, že Archie něco vymyslí, jinak netuší, jak bude moct vést smečku na dálku a nebo být hodně daleko od své Luny. Ani jedno však nepřipadá v úvahu.

„Konečně jsi doma. Někteří vlci se už chystali opustit smečku, ale tvůj otec řekl, že máš nějaké důležité vyřizování mimo tohle město.“ Počítal s potížemi a i na tu dálku cítil neklid v jeho smečce.

Jenže s tím nemohl nic udělat. Musel být se svojí Lunou a ta v té chvíli byla pro něj důležitější, jak smečka, kterou by klidně předal někomu jinému, jen aby mohl být s ní.

Není na světě nikoho, s kým by byl nejraději a proto se také musel vrátit sem. Do svého rodného domu, aby vyřídil důležité záležitosti a zase se vrátil za Olivii.

Nemůže být na dvou místech najednou. To prostě nejde. Musí se rozhodnout. Buď bude tady, se svojí smečkou a nebo daleko odsud, se svojí družkou, kterou miluje víc, než kohokoliv na světě.

„To je od otce milé, ale máme větší problém. Musím vše probrat s otcem a také s Betou Jakem.“ Jonah mu otevře dveře od domu a nechá ho vstoupit jako prvního.

Všechno tu Angelovi připadá tak cizí. Jako kdyby tu nebyl snad celou věčnost a né víc jak týden. Možná mu není souzeno, aby na tomhle místě zůstával. Možná má být přesně tam, kde je jeho družka.

Stále nad tím musí přemýšlet. Myslel na to už celou cestu do Wolftownu. Tohle místo již není jeho domovem, pokud zde není jeho Luna, která by mu dokázala jen svojí přítomností zpříjemnit den.

„Otec s Betou již na tebe čekají v pracovně. Musel jsem jim říct, že dnes přijedeš. Chtějí s tebou probrat další kroky ohledně smečky.“ Řekne mu Jonah.

Společně dojdou do jeho pracovny, kde na něj vážně čeká Landon s Jakem. Doufal, že si bude moct v klidu promyslet, jak jim vše říct, ale na to nikdy není čas a ani vhodná chvíle. Musí to vysvětlit vše tak, jak to je. Jak mu to bylo nařízeno. Kdyby měl více času, bylo by to rozhodně lepší.

Možná kdyby věděl, že jeho družka má dům v blízkosti jejího otce, ale to on přeci nevěděl. Nikdy se mu o tom nezmínila.

„Zdravím vás.“ Pozdraví je a vejde do místnosti, která mu připadá tak cizí. Stejně jako tohle celé místo. Bez jeho Luny je to jen pouhý dům s vlkodlaky a nic pro něj neznamená.

Posadí se do svého křesla. Chce začít vysvětlovat jak to teď bude s chodem smečky, když v tom mu zazvoní telefon, který neochotně vytáhne z kapsy a podívá se na displej telefonu.

Nevolá mu nikdo jiný, než jeho tchán, od kterého v této chvíli očekává pouze dobré zprávy, jinak se bude muset vzdát vedení smečky ve prospěch svého Bety Jaka. A udělá to s největší radostí, jen aby mohl být se svojí družkou.