𝕬𝖑𝖋𝖆 𝖆 𝖏𝖊𝖍𝖔 𝕷𝖚𝖓𝖆 ✓

𝕶𝖆𝖕𝖎𝖙𝖔𝖑𝖆 60

   🅞︎livia se probudí, oblékne si na sebe župan a odejde do kuchyně. Angel již dávno není ve své posteli a ona dostala pořádný hlad. Přeci jen už je devět hodin a ona nikdy tak dlouho nespí. Touhle dobou už bývá vzhůru, ale noční debata s jejím druhem, jí lehce vyčerpala.

„Dobré ráno, Luno.“ Uslyší, sotva vejde do jídelny.

„Dobré ráno, Jaku. Má toho dnes alfa hodně na práci?“ Zeptá se Betu, který si právě v kuchyni nalévá kávu do hrnečku.

„Ano. Dnes toho má hodně, protože včera skoro nic neudělal. Moc přemýšlel nad vaším stavem.“ Zasměje se.

„Už jsme se vsázeli na to, kdy mu to dojde. Poručil mi, abych sehnal všechny na oběd, takže předpokládám, že už to ví a chce to oznámit celé smečce.“ Olivia dojde k lince a ze skříňky nad sebou, si vytáhne také jeden hrneček a nalije si do něj též kávu.

„Ano. Alfa už to ví.“ Řekne nezúčastněně.

„To jsem rád. To napětí se dalo krájet. Alfa chodil sem a tam po pracovně a usilovně přemýšlel. Každý jsme cítili jeho napjatost. Hlavně, když jste odjela s Emmou do města. Bylo to k nevydržení.“ Dívka jen pokrčí rameny.

„Bylo to cítit až ve městě. Sama jsem to cítila na vlastní kůži. Od toho rituálu, který se konal při úplňku, cítím vše. A děsí mě to, Jaku.“ Přizná. Čeká však, že jí bude za tohle každý odsuzovat. Přeci jen není vlkodlak. Neměla by tu být, ale je.

„Nemáte se čeho bát, Luno. Nejste na takovéhle věci zvyklá. Vy si, ale jistě zvyknete, když teď čekáte Alfovo dítě, bude si vás co nejdříve chtít vzít. Udělat z vás počestnou ženu.“ To jí připomene, že si vzal její zásnubní prsten a ještě se nedostal k tolik očekávané žádosti o ruku.

Přeci jen je to teprve den. Vzal si ho včera před obědem. Určitě už teď má v plánu něco velkého. Olivia v to alespoň doufá.

„Nevíš jestli Alfa dnes nemá namířeno do města? Mám tam ještě nějaké vyřizování a nechtěla bych s tím nikoho obtěžovat.“ podívá se kolem sebe a zjistí, že je v kuchyni konečně sama.

„To nevím. Alfa se mi se vším nesvěřuje. To se většinou dozvím, až než odjede. Mám pak na starost smečku, když je pryč. Někdy se to však nedozvím vůbec.“  Odpoví a dlouze se napije až je hrneček prázdný.

„Teď mě, ale prosím omluvte, Luno. Mám ještě nějaké své povinnosti, které se sami neudělají.“ řekne Beta, položí hrnek do myčky a chystá se k odchodu.

„V pořádku. Děkuji, že jsi mi dělal společnost a odpověděl na otázky.“ Jake dívce zasalutuje a odchází pryč. Olivia přemýšlí, jestli náhodou tento vlkodlak netoužil po tom, dostat se do armády. Tam by byl určitě více užitečný.

Během chvilky do kuchyně vtrhne Eleonor. „Tady jsi drahoušku. Hledala jsem tě po celém domě a ty si sedíš v kuchyni.“ Vyhrkne na ní. Dívka vůbec nechápe, co se to pro Kristovy rány děje. Dokonce ani nesedí, ale stojí. Nechá to být. Je to jen slovní obrat a ona na takové debaty nemá náladu. Má hlad.

„Eleonor, děje se něco? Stalo se něco snad Angelovi?“ Poleká se, až jí vypadne hrneček z jejích roztřesených rukou.

„Ježíši. To se omlouvám. Nechtěla jsem tě tolik vyděsit, drahoušku. Počkej, nech to být. Já to udělám. Je to moje vina.“ omluví se a začne sklízet rozbitý porcelán.

„Co se tedy stalo?“ zeptá se zrovna když Eleonory vytírá rozlitou kávu.

„Nic. Jen jsem tě hledala. Angel říkal, že ještě spíš, a když jsem tě hledala ve vaší ložnici, nenašla jsem tě tam. To je celé. Syn je v pořádku a očividně šťastný. Takže si říkám, že už to ví.“ poví a zvedne se z podlahy.

„Ano. Už to vím.“ Ozve se ode dveří, které vedou na chodbu.